Svatý Jan pod Skalou je jednou z nejmalebnějších obcí chráněné krajinné oblasti Český kras. Oplývá četnými přírodními krásami a nachází se zde mnoho historických památek. S počátkem své historie se pojí legenda o poustevníku Ivanovi, který podle pověsti žil ve jeskyni pod skalní stěnou a přiváděl sem poutníky svou posvátností a tajemným klidem.
Podle legendyIvan žil ve zdejších travertinových jeskyních, které jsou v tomto místě dodnes zachovány. Bůh mu seslal laň, aby ho živila svým mlékem. V jeskyni ho však pokoušeli zlí duchové a tak se rozhodl odtud odejít. Legenda dále vypráví o setkání poustevníka Ivana s českým knížetem a vládcem Bořivojem. Bořivoj při štvanici na medvěda postřelil Ivanovu laň. Poraněná laň dovedla knížete až před Ivanovu jeskyni. Bořivoj tak nalezl Ivana, pozval ho, aby s ním odešel žít na jeho dvorec, Ivan však nechtěl a vrátil se do své samoty.
Historie kláštera a kostela
První písemnou zmínku o jeskyni sv. Ivana nacházíme až v listině českého krále Přemysla Otakara I. z roku 1205. Podle této listiny Ivanovu jeskyni s poustevnou, hrobem a kaplí získal Ostrovský benediktinský klášter roku 1037 od českého knížete Břetislava I. Roku 1310 zde bylo založeno probošství a majetek kláštera byl v této době významně rozmnožen. Roku 1420 byl mateřský klášter benediktinů na Ostrově dobyt husitskými vojsky a zničen. Přeživší mniši se přesunuli do Svatého Jana, tehdy nazývaného „Svatý Ivan ve skalách“. Od roku 1517 se již datuje definitivní přesídlení mnichů z Ostrova do Svatojánského kláštera. Roku 1584 zde byly znovu nalezeny a vyzvednuty po staletí pečlivě ukrývané ostatky sv. Ivana.
Úcta k Ivanovi se šířila do dalekého okolí a význam tohoto místa vzrůstal. Roku 1661 zde byl na místě starého kostela vystavěn nový, velký barokní kostel sv. Jana Křtitele, jehož projekt vypracoval italský stavitel Carlo Lurago. Mohutná kamenná stavba však byla postavena na měkkém a vlhkém podloží bývalého potoka, což způsobilo záhy sesedání stavby a rozpukání zdiva a klenby. V roce 1711 kostel přestavěl Krištof Dienzenhofer. Podle svatojánského kostela dostala pak jméno i zdejší obec.
Geologie a vyhlídky
Skála, která ční nad klášterem, se nazývá Svatojánská. Na jejím vrcholku je úchvatné vyhlídkové místo s křížem, které nabízí pohled na klášter a údolí Loděnického potoka, který Svatým Janem po Skalou protéká. Stoupání k vyhlídce z obce je pro zkušené turisty. Jednodušší trasa vede od obce Bubovice, po cestě nelze neminout skanzen Solvayovy lomy. Ten vybudovala parta nadšenců a dobrovolníků jako připomínku těžby vápence v Českém krasu. Skanzen dnes nabízí ukázku lomové úrkorozchodné dráhy, interiérovou i podzemí důlní expozici, ukázky staré lomové těžby a jiné zajímavosti.
Obnova památek Svatého Jana pod Skalou a získávání financí na jejich opravu jsou hlavním posláním Svatojánské společnosti. Členy Společnosti bylo dobrovolnickou prací získáno od roku 1991 mnoho miliónů korun. Celkově již bylo naši prací a financemi přispěno na opravy Svatojánských památek přes 9 miliónů korun. Tato částka však tvořila jen základ pro finančně náročné opravy zejména statiky kostela, interiéru kostela či budovy kláštera, které samy o sobě stály desítky miliónů korun.
Památky a zajímavosti kolem kláštera
Kromě areálu býv. kláštera (dnes již Národní kulturní památky) jsme svoji pozornost soustředili na obnovu drobných památek a míst, jakými jsou například kaple sv. Kříže, neogotická kaple sv. Maxmiliána, zvonička v Sedlci, památné křížky v okolí, Mariánské sousoší a mnohé jiné.
Kaple Povýšení svatého Kříže je spojena s historickou legendou: podle pověsti právě na místě nynější kaple došlo k setkání poustevníka Ivana se sv. Janem Křtitelem. Kaple vznikla v roce 1714 z iniciativy opata Koterovského, autorem návrhu byl patrně Kryštof Dienzenhofer. Uprostřed kaple stojí nástupní freska a výzdoba, která byla později částečně poškozena při opravách kláštera po zrušení řádu.
Nástropní freska v kapli představuje výjev - Nalezení svatého Kříže císařovnou Helenou. Byla vymalována v roce 1763 od malíře Jana Václava Spitzera. Kaple Povýšení svatého Kříže byla částečně rekonstruována po zrušení kláštera, kdy dva protilehlé štíty i se špičatou věží byly ubourány a následně opraveny.
Náhrobky a oltáře
Před hlavním oltářem (mimo fotografii) je náhrobek sv. Ivana. Náhrobek je zdobený dvanácti vyřezávanými andílky a na jeho vrcholu stojí socha sv. Ivana s laní. Šest andílků bylo ukradeno při vloupání v letech 1999 a 2005, škoda. Uprostřed proskleného sarkofágu je relikviář s ostatky sv. Ivana. Mramorové obložení ve spodní části pochází až z roku 1938. Náhrobek i kazatelna byly zhotoveny v roce 1729.
Hlavní oltář nechal zhotovit opat Kotterovský v roce 1695-96. Oltářní obraz znázorňuje ústřední motiv svatoivanské legendy - předávání kříže poustevníku Ivanovi sv. Janem Křtitelem. Obraz namaloval významný barokní malíř Jiří Heintsch v roce 1695. Na vrcholu oltáře je dřevěný kříž, při němž z jedné strany stojí socha Matky Boží a z druhé strany sv. Máří Magdaléna (sochy z roku 1740). Tento kříž stával na Karlově mostě v Praze a kostelu byl darován za opata Karla Schustera z Goldburku. Oltář je doplněn čtyřmi sochami v nadživotní velikosti (sv. Vojtěch, sv. Benedikt, sv. Scholastika a sv. Spitzer).
Jeskyňářství a geologie v okolí
Chráněné lokality a historické expozice propojují geologii a legendy. Ze Solvayových lomů vede naučná stezka do údolí Stydlých vod; v lomu lze projet na úzkokolejné železnici a navštívit štolu. Dále stezka mírně stoupá po svahu údolí porostlém vápnomilnými bučinami a na křižovatce turistických cest zvané Propadlé vody se napojuje na trasu Naučné stezky Srdcem Českého krasu. Přímo u rozcestí lze spatřit nálevkovité závrty a v údolí Loděnice se nachází jeskyně Arnika s délkou 175 m a hloubkou 36 m. Dále stezka končí u Svatojánské skály a vyhlídky s panoramatickým pohledem.
Turistický okruh a tip pro návštěvníky
Malebná trasa Svatojánského okruhu má délku asi 4,5 km. Startuje na Svatojánské návsi a vyvede vás na Skálu s vyhlídkou „U kříže“. Poté pokračuje přes starý lom Paraple, kde lze navštívit skanzen těžby vápence, a dále okruh vede přes Stydlé vody, než se vrátí do Sv. Jana. Po cestě narazíte na kapli Povýšení sv. Kříže a zajímavou geologii krasových jevů. Naučná stezka byla vybudována správou CHKO Český kras v roce 1984.
V centru obce stojí kopie tří barokních soch, známých jako Mariánské sousoší, které představují Pannu Marii s žezlem, sv. Ivana s laňí a sv. Jana Křtitele s beránkem. Původně tyto sochy zdobily atiku klášterní prelatury a pocházejí z roku 1731, s dílny barokního sochaře Františka Ignáce Weisse. Kaple sv. Maxmiliána byla vystavěna v letech 1847-1849 jako rodinnou hrobku Maxmiliána Bergera, tehdejšího majitele svatojánského panství.
Současnost a cesta do budoucna
Obec Svatý Jan pod Skalou a Svatojánská skála dnes představují významnou kulturní a přírodní památku. Obnova a údržba památek je koordinována Svatojánskou společností, která spolupracuje s veřejnými institucemi a širokou veřejností na financování a realizaci stavebních a restauračních projektů. Kromě hlavních památek se zaměřuje i na drobné detaily a kaple, které dotvářejí celek místa a jeho historickou autenticitu.
Naučná stezka Svatojanské proudy
Budete-li mít chvíli času, doporučuji okružní naučnou stezku, která začíná ve Svatém Janu, stoupání je místy drsné. Z vrcholu Svatojánské skály, na němž se 160 metrů nad obcí Sv. Impozantní stěnu skály kolmo spadající ke klášteru budují k jihovýchodu ukloněné hrubě lavicovité vápence kotýzské stupně lochkov (spodní devon), které tvoří i protější ostrý hřeben Dlouhé skály, spadající téměř kolmou stěnou k severu a prudce ukloněnými plotnami k jihu.
Za budovami bývalého kláštera ve Svatém Janu nalezneme odkryv čtvrtohorních sladkovodních vápenců, tzv. pěnovců. Termín travertin je pro tyto horniny méně vhodný, protože označuje podobné, ale mnohem tvrdší uloženiny teplých pramenů. Z chladných vod svatojánského krasového pramene se vysrálela během holocénu mohutná kaskáda pěnovců. Ke srážení uhličitanu rozpuštěného ve vodě dochází hlavně díky úniku oxidu uhličitého z roztoku.