Již více než tři čtvrtě tisíciletí působí v Praze špitální řád křižovníků s červenou hvězdou pod patronací své zakladatelky sv. Anežky Přemyslovny. Charismatickou osobnost světice uctívají již její současníci. Dosud neznámým důkazem je jedna z nejstarších dochovaných uměleckých památek křižovníků: Neznámý zlatník před rokem 1259 zhotovil pečeťidlo křižovnického mistra, na němž je Anežka vyobrazena jako modlící se řeholnice. Klečí uvnitř niky v chrámu, pod nímž vidíme tři oblouky mostu.
Jde o konkrétní gotický kostel křižovníků s kamenným Juditiným mostem, který měli křižovníci ve správě. Jedna z prvních podobizen zde představuje Anežku jako zakladatelku, v téže roli se dala zpodobnit už před rokem 1241 na pečeti konventu minoritů u sv. Františka, tam ji ovšem doprovází spoluzakladatel král Václav I. a oba se obracejí k patronovi řádu, sv. Františkovi. Na křižovnické pečeti Anežka pozdvihuje sepjaté ruce k patronovi špitálu - svatému Duchu jako přímluvkyně za křižovníky.
Vysokou dokumentární hodnotu má také vyobrazený kostel, shoduje se s rekonstrukcí raně gotického chrámu podle dochovaných fragmentů stavby, i s obrázkem v breviáři velmistra Lva z roku 1356. Křižovníci využívali většinu darů a financí k provozu špitálu, nikoliv k tesauraci majetku v pokladnici. Z prvních darů, možná Anežčiných, známe jen fotografie dvou nedávno ztracených kalichů s unikátní figurální výzdobou. Nedochovaly se tehdejší chrámové inventáře. Jen kusé zprávy vypovídají o dalších památkách.
Zbraslavský kronikář Petr Žitavský popisuje, že český král Václav II. před rokem 1305 věnoval „všechno své šatstvo a výbavu královského lože z drahocenných látek a hedvábí“, jež křižovníci přešili pro potřeby špitálu. Většinu uměleckých prací té doby utrávil zhoubný požár kláštera, který vypukl roku 1378 údajně hodinu po smrti císaře Karla IV. a uzavřel nejstarší období činnosti pražských křižovníků. K insigniím velmistra se od roku 1381 počítá papežem propůjčený prsten.
Mimopražské komendy v Chebu, Stříbře, Mostu, Litoměřicích, Klatovech, Kouřimi, Písku, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Sušici a Hradišti sv. Hypolita u Znojma sice patřily až do husitských válek k bohatým komunitám, ale ani jejich movité památky se (s výjimkou pečetí) nedochovaly. Po roce 1420 se křižovníkům nevyhnul boj husitských církevních reformátorů proti chrámovým pokladům a proti kultu svatých relikvií. J. F. Beckovský jim vyčítá, že vzali „některé hlavy z tovaryšek sv. Voršily“ a uloupili z nich „všechnu drahou okrasu“.
Šlo o stříbrné nebo zlaté relikviáře tvaru busty, jež se v symbolickém počtu 11 stavěly na oltář zasvěcený Jedenácti tisícům mučednic a mučedníků z družiny sv. Voršily. Tento porýnský kult vešel v oblibu v Čechách od konce 13. století, analogické oltáře měli augustiniáni u sv. Tomáše na Malé Straně, benediktinky na Pražském Hradě, cisterciáci v Sedlci a jinde. V období pozdní gotiky, nejpozději za vlády krále Jiřího z Poděbrad, došlo k ideovému posunu od špitálního poslání řádu k převaze duchovní správy. Duchovní působení provázel důraz na reprezentaci pomocí uměleckých děl.
Z nich víme o dvou zlatnických pracích: Uměnímilovný velmistr Mikuláš Puchner již nosil náprsní řádový kříž v podobě šperku a u pražského zlatníka Benedikta objednal velkou procesní monstranci, která po 3 století sloužila jako nejcennější liturgický předmět. V pozdním baroku ji sami křižovníci dali zlatníku Gschwandtnerovi roztavit, aby z téhož stříbra zhotovil novou monstranci. Jako doklad starobylého původu zlatník tehdy vystřihl z gotické monstrance štítek s rytým věnováním a s postavami donátorů, sv. Anežky a křižovnického velmistra, a připevnil jej zespodu na nohu nové monstrance. Štítek má tvar laloku, typický pro laločnaté nohy monstrancí z přelomu 15. a 16. století. Shodně tvarovanou nohu má další křižovnická gotická monstrance z roku 1512.
Tato zlatnická práce je typická pro období nazývané „Podzim středověku“: Zdobí ji osekané větvičky, uschlé zavinuté listy, její věžičky jako by byly spletené z proutí. Podle figurky světa Na gotiku upomíná svou architekturou také drobná renesanční monstrance z Unhoště. Opět pochází z mimopražské řádové fary, jakých křižovníci spravovali přes tři desítky. Bohužel pro řádovou pokladnici v renesačním období došlo ke spojení funkce pražského arcibiskupa s hodností velmistra řádu (tzv. postulace, 1590-1694), což vedlo sice k úspěšné obnově arcibiskupství, ale odčerpávalo křižovnické finance.
Z té doby se ve sbírkách nedochovala žádná významná zlatnická práce. Meč velmistra pochází z 15.-16. století, ale teprve při instalaci velmistra J. B. Valdštejna roku 1668 na něj bylo vyryto řádové heslo - devisa. K dalšímu vyplenění kláštera došlo za Třicetileté války. Vyloupená komora s prázdnými truhlami po klášterních klenotech byla objevena až roku 1908 při bourání staré knihovny před stavbou konventu.
Během 2. poloviny 17. století se hospodářské poměry křižovníků konsolidovaly. Písemné prameny bohatě dokládají rozkvět Chlumu nad Ohří, poutní místo proslavil obraz Panny Marie. Drobný reliéf této milostné madony se dochoval na tamější procesní monstranci. Roku 1664 tam byla vybudována kaple se stříbrným mariánským oltářem od mistra L. S. Pražské zlatnické objednávky raného baroka s letopočty 1661-1693. Novostavba kostela sv. Františka pochází z let 1679-1683. Do této svatyně objednávali velmistři Jan Bedřich z Valdštějna a Jiří Ignác Pospíchal nové vybavení a liturgické předměty, zásadně z dílen pražských zlatníků. Mezi prvními povolali zlatníka Karla Jana Czestara, jehož relikviář a pacifikál jsou zatím jedinými identifikovanými pracemi tohoto mistra.
Pro křižovnický řád příznačné jsou objednávky ostatkových křížů, stejně jako relikviáře tnu z Kristovy koruny. Významným mistrem raně barokního filigránu nejen v křížovnických službách byl Jan Křtitel Herl. Objevuje se značka dalšího specialisty na chrámové stříbro - Jana Ignáce Kotleta. Teprve roku 1701 získal velmistr řádu právo užívat pontifikálie, tj. slavnostní insignie jako opat. Uvádí se mitra, rukavice, střevíce a berla (pedum). Dochovaná gotická berla byla patrně v té době nově ozdobena filigránem a medailonem s vídeňskou ikonou Maria Pötsch. Křižovníci roku 1733 získali vídeňský chrám sv. Karla Boromejského, při němž si vybudovali konvent a dodnes uchovávají cenný soubor precios a parament, včetně relikviáře se zubem sv. V 1. polovině 18. století pro klášter pracovali 3 zlatníci, známí pouze z účtů: Emerentiana Dorota Bucherin, její 2. manžel Rinaldo Ranzoni a Wentzel Schachtel.
Souhrou náhod se dochovaly práce čtyř navzájem spřízněných zlatníků: otce Michala Josefa Cocsella a jeho stejnojmenného syna, dále nevlastního syna Jana Jiřího Brulluse ml. AJ. V. Seitze, který ze zadluženého Cocsellova domu vyplácel Brullusovi dědictví. K dosavadním vyobrazením sv. Anežky v roli fundátory a pečovatelky o nemocné (Puchnerův oltář) přistupuje v pozdním baroku ikonografický typ kající řeholnice s křížem v ruce a s křížovnickým kostelem v pozadí, například na medailonu procesní monstrance Kašpara Gschwandtnera.
Z početného souboru liturgického náčiní 19. století stojí za zmínku monstrance zhotovená židovským zlatníkem Noe Abrahamem Taussigem, výjimečný příklad náboženské tolerance. Vynikají dvě objednávky velmistra Beera - novogotická berla a kalich z dílny Jeronýma Grohmanna asi podle modelu sochaře Arnošta Poppa. Liturgické vybavení raného 20. století následovalo přestavbu kláštera kolem roku 1908-13 a vyznačuje se jednotným designem. Patří k němu mj. Dnešní křižovnická pokladnice není souborem původním ani úplným. Fragmenty památek křižovnického duchovního umění z různých regionů, od Chebska až po Znojemsko, se setkávají teprve po pádu socialismu, s obnovením řádu a s restitucí církevního majetku.
Po rozsáhlém požáru města dne 11. března 1515 zbyly z původního raně gotického farního kostela Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 13. století ruiny. V letech 1517-1594 byl tedy znovu na stejném místě postaven děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v pozdním gotickém stylu podle plánů Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu, který byl rovněž v roce 1594 vysvěcen. V letech 1600-1602 byla severně od kostela postavena zvonice. 30. září 1975 se tato vzácná stavební památka dala do pohybu a 27. října se zastavila o 841,1 metru dále na nových základech.
Mezi významné památky patřil také hřbitovní, pozdně gotický kostel sv. Anny, který byl postaven původně jako dřevěný kolem roku 1520. Kostel vyhořel roku 1583, následně byl opraven a přestavěn v letech 1610-1612. V roce 1785 byl kostel uzavřen a přeměněn na sklad obilí. Od roku 1878 se stal evangelickým kostelem a ke konci 19. století byl pseudogoticky přestavěn.
Na Jezerním předměstí stál klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl postavený současně s kostelem v ranně barokním stylu v letech 1616-1627, následně byl klášter roku 1653 rozšířen. Následně byl klášter rozšířen a v roce 1723 byla dokončena velká rekonstrukce. Nejstarší stavbou ze starého Mostu, která se do současné doby dochovala, je špitální kostel sv. Ducha z dvacátých let 14. století, který se nachází nedaleko přemístěného děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, historicky za městskými hradbami u pražské cesty. V roce 1723 byla dostavěna do dnešní podoby budova špitálu u kostela sv. Ducha.
V posledních letech byla provedena restaurace a rekonstrukce řady dalších staveb, a to jak v samotném Mostě, tak i u jeho okolí. Před 55 lety, 26. března 1964, přijala komunistická vláda usnesení o likvidaci starého Mostu kvůli těžbě uhlí. V následujících letech tak postupně zaniklo 39 kulturních památek, a formální ochrana byla zrušena až 2. prosince 1981. Znovuoživení památkové problematiky nastalo po reconstructingu a restituci církevního majetku. Na tomto seznamu figurují též 4 památky zapsané po roce 1989 - bývalé gymnázium (nyní muzeum), židovský hřbitov, bývalý uhelný důl Julius V. a bývalá jezdecká kasárna. Jediná původní mostecká památka převedená jinam byla socha sv. Jana Nepomuckého, která se nyní nachází v Bečově u Mostu v areálu kostela sv. Jako připomínku tohoto smutného výročí pořádá NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem výstavu Most - zánik a zrození, mapující etapy likvidace starého města a výstavbu města nového.
Další významnou stavbou je Pražský křížovnický špitál vzniklý před rokem 1252. Stavba byla vysunuta před staroměstské hradby a měla významnou obrannou funkci; voda hrála klíčovou roli, neboť špitál z části stál v řece. Ve špitále stál kostel sv. Františka, dokončený koncem 13. století. Částečně se dochoval pod dnešním barokním kostelem. Po severní straně Juditina mostu bylo přiloženo křídlo, dodnes částečně dochované. Kostel na toto křídlo navazoval. Celkový rozsah a způsob opevnění nejsou známé, ale šlo o dobře opevněný objekt blížící se svému charakteru hradu.
Portál kostela sv. Václava byl před demolicí sejmut a deponován do lapidária muzea ve Švermově ulici ve starém Mostě. Po letech bylo přistoupeno k restaurování a portál byl umístěn do ambitu u kostela sv. Ducha a přesunutého kostela. Kostel sv. Václava zůstal posledním kostelem v užívání až do roku 1977. Má stejné zasvěcení - Kostel sv. Václava v ulici U města Chersonu v městské části Zahražany. Jednolodní kostel vznikl na počátku 17. století a byl barokně přestavěn roku 1649; další úpravy proběhly v roce 1890. Interiéry jsou klenuté a zdobené freskami z roku 1929; zbořen byl při likvidaci města v roce 1983. Při archeologickém výzkumu byl odhalen čtvercový přístavek u severní stěny lodi. Hlavní vstup s renesančním portálem byl umístěn v jižní stěně, druhý vchod směřoval na západ k budově komendy.
O NAKLADATELSTVÍ J. HRON: Nakladatelství Hron nabízí DVD a brožury o historii Mostecka a okolí, včetně Starého a Nového Mostu a proměn města. Dále texty o kostelích, klášterech a památkách, které se postupně ztrácely během 20. století. Pro šíření poznání se vydávají různá díla a materiály, které dokumentují zaniklé objekty a jejich obnovení či přesuny.
Odkaz na původní špitál a komendu: Kostel sv. Františka a Juditův most, špitál u řeky, předaný řádu křižovníků s červenou hvězdou. Komenda Chebská a další místa ukazují bohaté spojení pražských zlatníků a liturgických předmětů s regionálními dílnami. V současnosti je v Mostě zapsáno 28 památek, z nichž pouze 4 stojí na svém původním místě - hrad Hněvín, kostel sv. Ducha, a dalších 2 kapitálů zůstávají na místě, ale jejich přesný rozměr a umístění se liší. Zpřístupněné fragmenty a muzejní expozice pomáhají pochopit duchovní a materiální dědictví řádu.
tags: #portal #komendy #krizovniku #v #moste