Dva dny před velikonočními svátky šel Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, navštívit velekněze. Byl zklamaný a měl zlost. Čekal, že Ježíš povede povstání proti Římanům. “Přivedu vám ho tam, kde nebudou kolem žádné zástupy lidí,” slíbil kněžím. “Kde máme připravit velikonoční večeři, abychom mohli spolu jíst beránka?” ptali se prvního dne svátků Ježíše jeho učedníci. “Jděte do města,” řekl Ježíš. “Potkáte tam muže, který ponese džbán s vodou. Jděte s ním do jeho domu.”
Toho večera, dříve než usedli k hostině, nalil Ježíš vodu do umyvadla, vzal ručník a začal svým učedníkům umývat nohy. Ježíš věděl, že se se svými učedníky loučí a že už brzy zemře. Učedníci si všimli, že něco není v pořádku. “Jeden z vás mě zradí,” řekl jim. Učedníci byli úplně ohromeni. “Co máš učinit, učiň hned,” řekl mu Ježíš. Toho večera Ježíš dlouho mluvil ke svým učedníkům a ti jeho slova nikdy nezapomněli. “Nenechám vás samotné,” řekl jim, “Bůh vám pošle svého Ducha a ten bude stále s vámi. Vracím se k Bohu, abych vám u něj připravil místo. A zase přijdu a vezmu si vás k sobě.”
“To raději zemřu!” řekl Petr. Když přišli k zahradě, vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana. “Zůstaňte se mnou a bděte!” řekl těm třem. Byl velmi rozrušený. “Otče, je-li to možné,” modlil se, “ušetři mě, prosím, této smrti.” Potřetí je probudil a záhy zaslechli hlasy přicházejících lidí. Měli v rukou pochodně. “Ten, kterého políbím, je Ježíš. Toho se chopte,” řekl Jidáš vojákům. Pak přistoupil k Ježíšovi a políbil ho. “Dej svůj meč zpátky do pochvy,” řekl Ježíš Petrovi. Nedostal žádnou odpověď.
Symbolika umývání nohou a zrady jako výzvy víry
Symbolika umývání nohou a přípravy na zradu. Tematické okamžiky a jejich význam. Večeře předcházející událostem ukazuje důležité vztahy mezi učením, připraveností na zkoušku víry a zradem. Ježíšovo ustanovení Ducha a slova o tom, že nebude učedníky opouštět, zdůrazňují duchovní rámec chápání budoucnosti. Petrův výrok o odhodlání následovat Ježíše až do smrti potom kontrastuje s jeho dočasnou nejistotou v zahradě, která klade otázku o lidské slabosti a modlitbě v čase největších zápasů.
Jidášova role jako zrádce je v textu vykreslena skrze jeho motivaci a jednání. “Ten, kterého políbím, je Ježíš. Toho se chopte,” ukazuje na okamžik, kdy zrady dochází a vrcholí dramatický zlom. Ježíšova žádost Petrovi, aby meč vrátil, a jeho klidná, ale rozhodná reakce na hrozící násilí ilustrují alternativu k násilí a ukazují na jiné řešení konfliktů. Tento příběh často bývá chápán jako symbolické vyjádření rozporu mezi očekáváním politické změny a duchovním poselstvím, které klade důraz na službu, pokoru a odlišný druh vítězství. Příběh také ukazuje, že blízkost následovníků může být zpochybněna, avšak Ježíš slíbil, že Bůh vyšle Ducha, který bude s nimi i po jeho odchodu.
Umytí nohou a duchovní rámec před Velikonocemi
Umytí nohou jako akt pokory a služby. Podle záznamů je Jidáš jedním ze dvanácti, jeho zrada vede k Ježíšovu zatčení a následnému ukřižování, což je ústřední událost Velikonoc. Ježíšovu prohlášení o odchodu k Bohu a návratu k sobě dal důraz na naději a očekávání téhož vzkříšení pro učedníky. Jidášova motivace a jeho role v příběhu poslední večeře. Ježíšovo umývání nohou a symbolika služby. Slova o Duchu svatém a ujištění učedníků o přítomnosti Boží ve světě.
Historicko-teologické souvislosti a popis umístění ve světě umění
Na LEONARDOVĚ fresce POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ (klášter Santa Maria delle Grazie, Milán) je vyobrazeno 12 apoštolů, sedících kolem Ježíše tak, že vyjadřují svojí fyziognomií či gesty symboliku DVANÁCTI ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU. Spojení astrologie a křesťanství možná dnes leckoho překvapí, ale prolínání symbolik všech duchovních směřování se v dějinách odehrávají pořád znovu a na různých úrovních. Geniální tvůrce Leonardo da Vinci patřil k renesanční generaci umělců, kteří celé své dílo prodchnuli hlubokým symbolickým významem. Zvířetník začíná vpravo BERANEM, jehož ztělesňuje Šimon, který měl přízvisko Horlivý. Tato vlastnost je charakterovým rysem Berana, kterému vládne planeta Mars a ta představuje bojovný, aktivní a mužský princip. Mohutné plece a tzv. "býčí šíji" má druhý apoštol zprava - Tadeáš, který symbolizuje BÝKA. Rukou si ukazuje na hrdlo, které Býk ovládá. Třetí je Matouš s typickým gestem BLÍŽENCE: výrazná gestikulace rukou (Blíženci ovládají ruce, zručnost) a navíc rozpolcenost, dvojnost, která je vyjádřena tím, že se Matouš dívá jinam, než ukazuje rukama. Trojice Šimon, Tadeáš a Matouš představuje Jaro. Filip je zženštilý, něžný, protože Luna je ženská planeta, ovládající věci mateřství, péče a výživy. Pátým apoštolem je široce rozmáchnutý LEV - apoštol Jakub starší. Lev rád zabírá takové místo, aby na něj bylo co nejvíce vidět... Za Jakubem se krčí Tomáš s výstražně vztyčeným prstem nabádajícím k opatrnosti - PANNA. Tomáš měl sklony všechno analyzovat, hodnotit. V Evangeliu je nazván "nevěřícím Tomášem" a na fresce jeho hlava (rozum) zakrývá pohled z okna do dálky, protože Panna často pro detail nevidí celek. Filip, Jakub st. a Tomáš jsou trojicí léta. Nalevo od Ježíše sedí Jan, "miláček Páně", nejoblíbenější Ježíšův druh. Mírumilovný, harmonický úsměv, líný ale líbezný sklon hlavy - VÁHA, první z podzimní trojice. Jidáš je ŠTÍR. Zakloněn, co nejdál od Ježíše s váčkem peněz v ruce, ten který přinesl Ježíšovi smrt a sám potom spáchal sebevraždu. Štír je spojen s temnotou i se smrtí, vidí hloub pod povrch věcí než ostatní znamení a jako jediné zvíře se dokáže sám usmrtit - uštknutím. Mnoho místa zabírá další postava - Petr ztělesňující princip STŘELCE, expanzivního znamení, které je ovládáno Jupiterem, vládcem všech bohů. Není náhodou, že apoštolem kvality Střelce je složitá osobnost Petra. Petr byl ten, kdo Ježíše třikrát lidsky zapřel a přesto byl prvním, kdo v Ježíšovi poznal Syna Božího. Sám Ježíš ho ustanovil svým zástupcem. Poslední trojice apoštolů, představující Zimu začíná osobou Ondřeje - KOZOROHEM, který je ovládán planetou stáří Saturnem. Kozoroh vládne kostem, Ondřej sedí vzpřímeně a tuhým, odmítavým gestem komunikuje s ostatními. Další apoštol Jakub mladší, který nese podobu svého tvůrce Leonarda , je VODNÁŘ. Leonardo da Vinci měl ve svém horoskopu silně zastoupené znamení Vodnáře, ale dnešní uznávaný vládce tohoto znamení Uran, nebyl v jeho době ještě objeven. Zajímavé je zmínit, že mezi typické vlastnosti tehdy neznámé planety Urana patří nové a převratné objevy, originalita, láska k létání a velký vhled do budoucna, což jsou přesně ty vlastnosti, kterými Leonardo předstihl svou dobu. Posledním apoštolem je Bartoloměj a představuje princip RYB. Ryby vládnou nohám, chodidlům (které na celkovém obrazu jsou jako jedinému apoštolovi vidět) a vypovídají o postoji. Apoštol vnímá děj u stolu celým svým tělem, jak to mívají Ryby ve zvyku.
Podle Rudolfa Starého ve čl. Extravagantní ztvárnění biblického námětu tzv. poslední večeře páně během zahajovacího ceremoniálu Olympijských her v Paříži popudilo především katolickou církev. Ačkoli s rokem jeho narození se spojuje začátek našeho letopočtu, Ježíš Nazaretský se podle historiků narodil zřejmě asi 5 let před naším letopočtem. Židovský pocestný kazatel a zakladatel křesťanství Ježíš Kristus si brzy kolem sebe vytvořil skupinu svých příznivců. To mohlo být trnem v oku představitelům dalších názorových proudů antického judaismu (farizejů a saducejů). To vše bylo důvodem k jeho zatčení a následnému ukřižování. Podle historiků Ježíš zemřel buď 7. dubna 30 nebo 3. Velikonoční historie a poslední večeře jsou popsány v Novém zákoně, konkrétně v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše.
Během pesachové večeře se dodnes podávají speciální jídla. Ta měl k večeři také Ježíš Kristus. Rozhodně nechyběl nekvašený chléb. Jde plochý chleba (či spíš placku z chlebového těsta), do jehož těsta se nepřidává kvásek. Součástí večeře byla také čerstvá zelenina, ředkvičky, kousky celeru a petržele. Servírovaly se tzv. hořké byliny, které symbolizovaly hořkost otroctví, tedy některé druhy listových salátů či křen. Za moučník lze považovat tzv. charoset (někdy se uvádí haroset).
Po večeři se Ježíš vydal na procházku do Getsemanské zahrady, která se nachází na úpatí Olivetské hory. Právě tam ho zradil jeden z učedníků, Jidáš Iškariotský. Ježíš byl bičován a donucen donést si kříž na místo popravy, pahorek za Jeruzalémem zvaný Golgota.
Po zradě Jidáš krátce pojednává o rekonstrukci kontextu obrazu a historických souvislostí.