Evangelium dnešního dne nám připomnělo slova Pána Ježíše učedníkům na cestě do Jeruzaléma, kde se později naplní, že on je Boží Mesiáš, který přišel od Boha, vrací se k Bohu a vede k němu. Na cestě do slávy Božího království vybízí své učedníky, aby šli za ním, den co den.
Proto Pán Ježíš říká svým učedníkům, když spolu s ním chtějí vejít do slávy Božího království, že je třeba chtít, tedy jasně se rozhodnout a přijmout podmínky spojené s cestou do slávy Božího království. Podmínky, o kterých Pán Ježíš mluví v evangeliích, nejsou dobrovolné. Hledat jinou cestu je ztrátou času a mrháním sil.
První podmínka: jít za Ježíšem den co den
První podmínkou, kterou připomíná dnešní evangelní úryvek, je jít za ním. Ne vedle něj, nebo před ním a hledat si vlastní cestičku, ale za ním. Vzpomeňte na slovo, které uslyšel apoštol Petr, když Pán poprvé promluvil o cestě do Jeruzaléma, která skončí jeho ukřižováním. Pán Petrovi řekl důrazně: „Jdi mi z očí.“ Nesnaž se mě zakrýt cíl a cestu, kterou mám k němu jít, i když ty sám máš strach nebo jinou představu, protože jiná cesta k věčnému životu a slávě Božího království nevede.
Jít za Ježíšem cestou ke slávě Božího království znamená jít cestou jistou, jím prošlapanou, mít ho stále na očích, co víc, cestou, na které si můžeme být jisti Jeho pomocí, blízkostí, protože na ní je On s námi.
Druhá podmínka: brát na sebe svůj kříž
Druhou podmínkou na cestě k věčné slávě Božího království je brát na sebe svůj kříž. Co nás často děsí, je právě kříž. Mít strach z utrpení je lidské, pochopitelné. Útěchou nám ale má být, že máme brát svůj kříž. Ne Kristův (ten bychom neunesli ani nedonesli) ani souseda či kohokoliv z našich bližních (byť nám připadá, že je mají lehčí), ale jen a jen ten svůj. Ten, který je přesně pro nás, nám na míru, abychom skrze něj jednou vešli i my do slávy Božího království.
Vypráví se o člověku, který si stěžoval Bohu na to, jak je ten jeho kříž těžký. Bůh ho proto zavedl do místnosti, kde bylo mnoho dalších křížů větších i menších, kratších i delších, lehčích i těžších, aby si vybral. Svůj kříž opřel do kouta a začal vybírat. Jeden byl příliš dlouhý, druhý zase měl krátké břevno, třetí se špatně držel, další ani neuzvedl… Vybíral dlouho, až konečně v koutě narazil na jeden, který byl ve všem akorát, a ten že si vezme. A Bůh mu říká: „Ale vždyť je to ten tvůj.“
Máme kříže na míru
Není cesty k životu a do slávy Božího království bez kříže obětí, lásky, trpělivosti, milosrdenství, spravedlnosti, chudoby … a Bohu díky, že ty kříže, které nám On dává, jsou nám přesně na míru. Využijme proto i dnešní den doby postní k tomu, abychom obnovili a upevnili své rozhodnutí jít v životě cestou za Pánem, a prosme o jeho pomoc, aby nám nikdy nechyběla při nesení našich křížů.
V závěru
Ať nás přitahuje cesta za Ježíšem do slávy Božího království a ať nám světelně vyvěrá odvaha nést svůj kříž s důvěrou, že On je s námi a že cesta má smysl i přes počáteční obavy a nejistoty.
