Nedaleko francouzského horského střediska Grenoble v alpském masivu, dosahujícím až ke sněžnému Mont Blancu, leží v nadmořské výšce 1800 m místo podivuhodné krásy a míru. Je to osamělý klášter a zároveň hotel, kam přicházejí poutníci hledat svou duchovní sílu i obdivovat velebnost přírody už téměř sto padesát let.
Z malebného městečka Corpsu, které leží na břehu rozlehlého horského jezera Saulet, vás sem přivede dlouhá úzká silnice plná serpentin, vlnících se jako hadí tělo po svazích okolních kopců. Je to krkolomná jízda autem či autobusem, při které se člověku tají dech. A přímo závrať ho chytne, když spatří klášter jako orlí hnízdo uprostřed horských velikánů. Nový most spojuje stanoviště pro odstavení vozidel s poutním areálem.
Vévodí mu impozantní kostel postavený v druhé polovině 19. století. Základní kámen byl položen 25. května 1852 a stavba trvala čtrnáct let. Trojlodní kostel je postaven z tmavého kamene, který lámali dělníci přímo na místě, kde je dnes umístěno parkoviště. Černý kámen s nádechem do modra jako materiál pro sloupoví posvátného prostoru působí starobyle a impozantně. Okna ve třech řadách nad sebou, zdobená vitrážemi, vpouští barevné světlo, které rozehrává hru barev na stěnách měnící se s plynoucím časem každého dne.
Barevná skla, povětšině dary pohorských farností nebo samostatných donátorů, znázorňují výjevy ze života Ježíšova, postavy apoštolů i denní lopotu prostých venkovanů z okolního kraje. Na první pohled každého zaujme ústřední malba nad oltářem - Ježíš Kristus, syn Boží a Pantokrátor veškerenstva. Jeho pozvednuté ruce jsou jako živé, žehnají a zároveň varují. Svatozář v podobě duhy připomíná smlouvu lidí s Bohem.
Autorem tohoto obrazu stejně jako dvou dalších vyobrazení v postranních chrámových lodích - prvního Ježíšova zázraku proměnění vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské i Panny Marie pod křížem na Golgotě - je malíř zvaný d´Arcabas. V čele chrámu, kterému byl propůjčen titul „baziliky“, privilegovaného místa shromažďování lidu, stojí bílá socha Panny Marie Lasalettské. Chrámové světlo působí tak, že návštěvník neustále, ve dne i v nočním přítmí, spatřuje její stín na stěně. Je to jako jakési magické zjevení.
Všude kolem jsou vyvěšeny mramorové destičky s díky za splněná přání poutníků. Dvě velké černé desky mezi nimi označují místa, kde spočívají tři lidská srdce. Je to srdce jednoho ze dvou vizionářů Maximina Girauda a také srdce Maximinova ochránce a přítele hraběte Narcisse de Penalver. Třetí srdce náleželo grenobelskému biskupovi Philibertu de Bruillard, který svým pastýřským listem potvrdil lasalettské zjevení. V sobotu dne 19. září 1846 vystoupali prudkým srázem dva pasáčci z osady Abladins, náležející k La Salette, na úbočí dvoutisícové hory Gargas se svým malým stádem osmi krav, jednou kozou a psem.
Byl to jedenáctiletý Maximin a patnáctiletá Melánie. U studánky, která nese název „dobytčí“ napojili svá zvířata a sami se osvěžili u „studánky lidí“. Potom únavou nakrátko usnuli. Když se jako první probudila Melánie, spatřila nedaleko oslnivé světlo, které mělo podobu ohnivého kotouče. Zvěst o této události se rychle šířila krajem. Hned následující den sepsali tři vesničané, kteří uměli číst a psát, podle vyprávění negramotných dětí vše, k čemu na pastvě došlo.
Biskup z Grenoblu ustavil vyšetřovací komisi, která měla důkladně prošetřit celý příběh z hory zjevení. Od té doby až podnes přicházejí poutníci, aby si připomněli dojemný příběh dvou pasáčků a Panny Marie, která se už několikrát zjevila těm nejprostším a jejich prostřednictvím předala poselství určené všem. Celou událost názorně předvádí několik soch „krásné paní“, jak ji děti nazývaly, i samotných vizionářů, umístěných u studánky a na vyvýšeném prostranství, přesně tam, kde došlo k památnému setkání.
Maximin Giraud pocházel z podhorského městečka Corpsu, kde byl jeho otec kolářem. Matka zemřela, když mu bylo něco málo přes jeden rok a otec se podruhé oženil. Většinu času strávil pobíháním po kraji se svou kozou a psem. V době zjevení mu bylo jedenáct let. Melánie Calvatová se narodila také v Corpsu a právě tato skutečnost děti později na pastvě sblížila. Její otec byl pilař a často chodil za prací z domu i na několik týdnů. Melánie byla čtvrtá z devíti dětí. Matka ji neměla ráda, protože s ní nechtěla chodit po tancovačkách a za zábavou. Často jí Bila a vyháněla z domu a nazývala jí „němá“.
Dívka chodila jen málo do školy, už v šesti letech nastoupila poprvé do služby. V době zjevení jí bylo patnáct let, ale vypadala mladší. Také její život se změnil. Byla dána do kláštera. Odtud však odešla pro nedorozumění s nadřízenými, příliš prý se povyšovala jako vizionářka. Chtěla založit nové klášterní společenství, ale to se jí nepovedlo. Sepsala své vlastní paměti od útlého dětství, kdy vyhnána matkou do lesa, se setkávala s malým Ježíškem. Už dvakrát jsem byla jako poutnice v La Salettě.
Tím tichým místem uprostřed hor jsem byla tak okouzlena hned napoprvé, že jsem se začala po návratu učit francouzsky, abych snad jednou mohla dobře sloužit poutníkům. Do kláštera stále přicházejí návštěvníci, buď jen nakrátko, na pár hodin pokoje a obdivu nebo na týden a více dnů na duchovní cvičení, přátelská setkání či pouhou rekreaci. Skupiny dětí pod vedením učitelů a katechetů tu mají něco jako školu v přírodě a zároveň školu křesťanství. Přicházejí z Francie i z celého světa. Místo přitahuje po celý rok, v létě i v zimě, přestože kolem nenajdete jediný lyžařský vlek, jen pouhé ticho…
O vše se stará „Sdružení poutníků“. Ráno se návštěvníci setkávají většinou na bohoslužbách v bazilice Panny Marie nebo v moderní kapli Smíření. Následují většinou přednášky, k čemuž slouží několik sálů a učeben. Dvě jídelny jsou místem ranního, poledního a večerního setkávání, při kterém se testuje francouzská kuchyně, sýry i francouzské víno. Společná modlitba a píseň se odtud často nese jako projev díkůvzdání. Odpoledne se chodí na túry a jezdí na výlety do okolí. Kdo vystoupá do nedalekého sedla na svahu Gargasu (2200 m), může spatřit Mont Blanc a jeho bělostný masiv. S La Salettou jsou nerozlučně spojeny dvě kongregace - kongregace Misionářů Matky Boží z La Saletty a kongregace Sester Matky Boží z La Saletty, které šíří mariánskou úctu v mnoha zemích světa.
REZERVUJTE SI VYBRANÉ PROCEDURY POHODLNĚ ONLINE
Léčebný a wellness kontext pro poutní místa
Dopřejte si chvíli pro sebe! Lázně jsou staletími prověřený způsob léčby pohybového aparátu.
Léčba gynekologických onemocnění a neplodnosti je s Františkovými Lázněmi spjata od prvopočátku. Onkologická onemocnění jsou velmi závažná s velkým dopadem na celý organismus. Zbavte se nepříjemného brnění a pálení, získejte zpět ztracenou citlivost a hybnost, ulevte své páteři od bolesti. Léčivé minerální prameny dokáží s lidským zažíváním zázraky. Prevence je vždy příjemnější a účinnější než řešení již vzniklých problémů.
Pokud trpíte jakýmikoliv bolestmi či jiným zdravotním diskomfortem a současně ještě nepropuklo žádné vážnější onemocnění, je to ta nejlepší chvíle na preventivní léčebný lázeňský pobyt. Sirnoželezitá slatina, těžená přímo ve Františkových Lázních, je velmi účinná při léčbě chronických kožních onemocnění. Má antimykotické, bakteriostatické a baktericidní účinky.
Výjimečný lázeňský resort. 150 let tradice, luxusní ubytování, vlastní lesopark, největší lázeňský akvapark v ČR, moderní lázeňská klinika a historické Císařské lázně - to vše propojeno v jeden harmonický celek s neopakovatenou atmosférou.
Podobná lázeňská nabídka a programy
Dr. Tradiční lázeňská péče, vstup do Aquafora a pohodlí i pro hosty se psem - to je hotel Dr. Přívětivé ceny, domácí klid a léčba hned naproti v hotelu Dr. hosté Spa Resortu PAWLIK - AQUAFORUM **** a lázeňského hotelu Imperial **** mají neomezený vstup do akvaparku od pondělí do nedělehosté lázeňských hotelů Belvedere ***, Dr.
Ve Františkových Lázních pokračujeme v investicích do moderních zdravotnických technologií. Více než 200 let zkušeností. Propojení tradiční lázeňské léčby a síly léčivých bylin přináší nový rozměr komplexní péče o zdraví. Ve spolupráci se společností Serafin byliny s.r.o.
La Saletta, Francie
Historie a souvislosti s poutními místy v regionu
O pramenech a poutních místech v okolí svědčí staré texty a místní legendy. Poutní místa jako Loreta v Boru u Tachova a Branišov patří mezi známé historické lokace, které byly v průběhu staletí zrcadlem náboženské víry a sociálních změn. Loreta v Boru byla postupně obnovována a její poutě byly zakázány během socialistického období, po roce 1989 však znovu ožily. Kostel sv. Blažeje u Branišova, dnes v ruině, měl významný pobytný i hospodářský význam pro místní komunitu a byl spojen s tradičními poutními slavnostmi Kapperlfest.
Chlum Svaté Máří (Maria Kulm) je jedním z nejznámějších poutních míst v regionu. Postupně vznikal komplex kostela, kláštera a ambitu a v průběhu času byl poutní areál rozšiřován a renovován, aby vyhověl rostoucímu zájmu poutníků. Proboštství a hřbitov doplňovaly areál a poskytovaly zázemí pro velký počet návštěvníků během poutních dnů. Po 20. století došlo k dalším úpravám a obnovám, které zajišťují přežití tradice i pro současné generace.
Na závěr lze říci, že poutní místa a lázeňské komplexy propojují duchovní tradici s péčí o zdraví. Doba změn a vývoje umožnila, aby se tyto destinace staly nejen místy modlitby a reflexe, ale i místy fyzického a duševního zotavení v malebném prostředí hor.