Kostel se nachází na východním svahu lesy pokryté Příčné hory, jež je poznamenaná staletou hornickou činností, která se nám připomíná takřka na každém kroku.
Toto oblíbené slezské poutní místo má svou pohnutou historii.
Jeho vznik je spojen s příběhem z doby 30.
Poslední vpád švédských vojsk roku 1647 přinesl do kraje i města Zlatých Hor strach a hrůzu.
Lidé před drancováním a násilnostmi prchali z domovů do hor a lesů, kde mohli najít bezpečný úkryt.
Také žena místního řezníka Anna Tanheiserová, v požehnaném stavu, našla úkryt na úbočí Příčné hory, zvaném Boží dar (Gottesgabe).
V místě, které bylo skálou ohraničeno a kryto mohutnou jedlí jako střecha, našla svůj úkryt.
Zde přišly na ženu porodní bolesti a v tísni prosila Boha a Pannu Marii o pomoc.
Byla vyslyšena a porodila 18.7. 1647 zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů.
Vyučil se otcovu řemeslu a stal se váženým občanem města - radním.
Jeho dcera Dorota Weisová splnila otcovu poslední vůli a nechala u malíře Šimona Schwarzera namalovat obraz Bohorodičky a zavěsila jej na starou jedli v místě otcova narození.
Stalo se tak v říjnu 1718.
V příštím roce šel krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor kolem tohoto stromu, aniž by obrazu věnoval nějakou pozornost.
Když přešel, vyšla z obrazu světlá záře, která ho přiměla k návratu.
Poklekl a pomodlil se.
Když odcházel, zdálo se mu, že postava z obrazu vystoupila a dívala se za ním.
Dary poutníků umožnily stavbu dřevěné kapličky, do které byl obraz umístěn.
Ten měl zázračnou léčebnou sílu.
Když se uskutečnilo několik uzdravení závažných případů onemocnění, dal arcibiskupský úřad ve Vratislavi tyto případy vyšetřit komisí.
Na základě posudku komise skládající se z kněze Ignáce Schuberta a dvou lékařů, Mathiase Sommera a Christopha Pacheho, byl obraz , který byl namalován dle motivu pasovské Madony od Lucase Cranacha, přemístěn 21. 9. 1729 do farního kostela ve Zlatých Horách.
Za vlády Josefa II. roku 1785 bylo nařízeno kapli zbourat, ale nenašel se nikdo, kdo by státní příkaz splnil.
Roku 1805 nechal arcibiskupský lesmistr Hannich kapli přestavět a zvětšit.
Zlatohorský arcikněz Dr. Roku 1834 byl položen základní kámen a dne 8. 9. 1841 byl kostel vysvěcen biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi.
Po roce 1945 se situace změnila. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a politické klima po roce 1948 tomuto místu nepřálo.
24. 5. 1955 byl státní správou zakázán na poutní místo přístup z důvodů důlních prací a rudného průzkumu.
Toto neopodstatněné rozhodnutí zahájilo devastaci celého poutního areálu, v němž kromě církevních staveb byly i dvě restaurace.
Začal hlodat zub času a vandalů.
V roce 1968 se sice začalo s opravou kostela, ale v listopadu 1973 byl odstřelen a celý poutní areál srovnán se zemí.
V roce 1990 vznikla iniciativa pro obnovu poutního místa a již 22. 2. 1993 bylo vydáno ve Zlatých Horách stavební povolení na postavení nového kostela.
Architektonickou studii vytvořil nedávno zesnulý arcibiskupský architekt Tomáš Černoušek z Olomouce.
Sbírkami se podařilo získat dostatek finančních prostředků na zahájení i dokončení stavby v hodnotě 27 miliónu korun.
Již 23. 9. 1995 byl nový kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, 17. 8. 1996 pak poutní dům, 16. 8.1997 ambity a čtyři zvony a 10. 5.
Víte, že v Česku existuje jediné poutní místo na světě zasvěcené sedmi radostem Panny Marie? Najdete ho v podhůří Jestřebích hor - v obci Malé Svatoňovice.
Mnozí lidé znají a i prožívají úctu k Panně Marii Sedmibolestné.
Není divu - její příběh se dotýká i našich vlastních zkušeností.
Každý z nás nese něco těžkého, něco, co bolí a mnohdy hledáme inspiraci, jak v takových životních situacích obstát.
Jenže křesťanství nekončí u bolesti.
Po kříži přichází vzkříšení.
Vedle smutku je radost.
A právě na tuto někdy opomíjenou stránku víry ukazuje poutní kostel v Malých Svatoňovicích - zasvěcený sedmi radostem Panny Marie.
Zlatá stezkaSoustava historických stezek, která ve středověku spojovala Čechy s Podunajím, dostala v 16. století název Zlatá stezka - Goldene Steig.
Horkou novinkou letošní sezony na jihozápadě Čech, od Chodové Plané přes Český les, Šumavu až po České Budějovice, je síť 631 kilometrů značených cest s logem ve tvaru S, které představuje klikatou zku.
I ony nesou jméno Zlatá stezka, ale na rozdíl od původních, obchodních, jde tentokrát o systém pěších dálkových tras, které mnohde vedou místy ke škodě výletníků zatím opomíjenými.
Jedním z nich je Javorná.
Víte, že v Česku existuje jediné poutní místo na světě zasvěcené sedmi radostem Panny Marie?
Najdete ho v podhůří Jestřebích hor - v obci Malé Svatoňovice.
Mnozí lidé znají a i prožívají úctu k Panně Marii Sedmibolestné.
Není divu - její příběh se dotýká i našich vlastních zkušeností.
Každý z nás nese něco těžkého, něco, co bolí a mnohdy hledáme inspiraci, jak v takových životních situacích obstát.
Jenže křesťanství nekončí u bolesti.
Po kříži přichází vzkříšení.
Vedle smutku je radost.
A právě na tuto někdy opomíjenou stránku víry ukazuje poutní kostel v Malých Svatoňovicích - zasvěcený sedmi radostem Panny Marie.
Jižně od starého hornického města se na svahu zalesněné Příčné hory nachází kostel Panny Marie Pomocné - Maria Hilf.
V 17. století začalo místo přitahovat první poutníky.
V letech 1834-1841 byla dřevěná kaple kvůli zvýšenému počtu věřících nahrazena zděným kostlem.
Postupně byla z darů věřících vybudována zastavení křížové cesty a desítky kaplí a kapliček.
V roce 1955 došlo k zastavení bohoslužeb a konání poutí.
V roce 1973 byl kostel přes protesty církevních hodnostářů a věřících zlikvidován.
Historie tohoto místa se datuje k roku 1647, když k městu přitáhli Švédové, místní obyvatelé opuštěli svůj majetek a utíkali do hor.
Těhotná žena místního řezníka Anna Tannheiserová našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar.
Zde na ženu přišly porodní bolesti.
V této tísni prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu.
18. července porodila syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů.
Chlapec prožil život jako vážený muž - radní města.
Roku 1718 nechala Tannheiserova dcera vymalovat a vyvěsit na místo otcova narození obraz P.
Poutní místo najdete při cestě ze Zlatých Hor na Heřmanovice, po 6 km odbočit doprava, poté je to 1,5 km dlouhá cesta lesem.
V lesích jižně od Zlatých Hor se nachází obnovený poutní areál, zasvěcený Panně Marii Pomocné - Ochránkyni nenarozených (zvané jako Maria Hilf).
V době 30leté války, za vpádu švédských vojsk, utekla Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním.
Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie.
Tento příkaz splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem od Lucase Cranacha st. Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou.
Během 10 roků byla zde postavena lesní kaple.
V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k jejímu odstranění, který však nebylo možné provést, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit.
Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla posléze nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841.
Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům a aj.
Počet poutníků před 2. svět. válkou se pohyboval kolem 80-100 tis.
Válečné události Maria Hilf nepoškodily.
V letech komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková devastace zvýrazněná "řízeným" vandalismem.
Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střechou a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu.
Nerovný souboj trvající bezmála 20. roků skončil 22.
Po revoluci bylo již v r. 1990 ustanoveno "Sdružení pro obnovu poutního místa".
V dubnu 1990 byl posvěcen základní kámen papežem Janem Pavelem II. na Velehradě.
Stavební práce započaly na jaře 1993 a dne 23.9.1995 byl kostel vysvěcen.
V dalších letech byl postaven a posvěcen poutní dům, ambity, venkovní obětní stůl a zvony.
Základní kámen pro obnovu poutního místa posvětil papež Jan Pavel II.
Historie tohoto místa se datuje k roku 1647, když k městu přitáhli Švédové, místní obyvatelé opuštěli svůj majetek a utíkali do hor.
Těhotná žena místního řezníka Anna Tannheiserová našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar.
Zde na ženu přišly porodní bolesti.
V této tísni prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu.
18. července porodila syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů.
Chlapec prožil život jako vážený muž - radní města.
Roku 1718 nechala Tannheiserova dcera vymalovat a vyvěsit na místo otcova narození obraz P.
Poutní místo najdete při cestě ze Zlatých Hor na Heřmanovice, po 6 km odbočit doprava, poté je to 1,5 km dlouhá cesta lesem.
V lesích jižně od Zlatých Hor se nachází obnovený poutní areál, zasvěcený Panně Marii Pomocné - Ochránkyni nenarozených (zvané jako Maria Hilf).
V době 30leté války, za vpádu švédských vojsk, utekla Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním.
Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie.
Tento příkaz splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala zhotovit kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem od Lucase Cranacha, Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou.
Během 10 roků byla zde postavena lesní kaple.
V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k jejímu odstranění, který však nebylo možné provést, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit.
Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla posléze nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841.
Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům a aj.
Počet poutníků před 2. svět. válkou se pohyboval kolem 80-100 tis.
Válečné události Maria Hilf nepoškodily.
V letech komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková devastace zvýrazněná "řízeným" vandalismem.
Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střechou a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu.
Nerovný souboj trvající bezmála 20. roků skončil 22.
Po revoluci bylo již v r. 1990 ustanoveno "Sdružení pro obnovu poutního místa".
V dubnu 1990 byl posvěcen základní kámen papežem Janem Pavelem II. na Velehradě.
Stavební práce započaly na jaře 1993 a dne 23.9.1995 byl kostel vysvěcen.
V dalších letech byl postaven a posvěcen poutní dům, ambity, venkovní obětní stůl a zvony.
Základní kámen pro obnovu poutního místa posvětil papež Jan Pavel II.
Číslo sedm není náhodné. V Bibli i v tradici symbolizuje plnost.
Malé Svatoňovice nejsou jen poutním místem. Jsou také například rodištěm Karla Čapka, který na své rodiště vždy rád vzpomínal. Ráda sem přicházela i Božena Němcová, která své vzpomínky vyjádřila jednoduchou větou: „Ach… zde je tak krásně.“
tags: #poutni #misto #panny #marie #lassaletske