Nacházíme se ve Vinořském parku u rybníka U Kamenného stolu. Rybník pochází ze začátku 19. století a jedná se o průtoční lesní vodní nádrž ležící na přítoku Vinořského potoka. Rybník U Kamenného stolu, tak jako v podstatě skoro celý Vinořský park, byl kdysi součástí Vinořského zámeckého parku; v okolí tehdy bylo výrazně méně zeleně a na rybníce se konaly slavnosti. Název rybníka se odvíjí od kamenného stolu na pravém břehu. Po návštěvě cedule vycházíme na žlutou turistickou značku a míříme k další informační ceduli Naučné stezky Vinořský park - Satalická bažantnice s názvem „U Pohanků“, kde se na levé straně nachází nepojmenovaný rybník, jehož jméno se podle cedule dozvídáme jako U Pohanků. Dále procházíme podél asfaltové silnice Živanická, vstupujeme do městské části Praha Vinoř a postupně se dotýkáme bohaté vrstvy historie i přírody regionu.
První rybníky na našem území se prokazatelně objevují kolem roku 1115, nicméně skutečný rozvoj rybníkářství nastává až ve 13. století. Za rozvoj rybníkářství vděčíme klášterům, poblíž kterých rybníky vznikaly a kde ryby uplatňovali jako postní jídlo. Později se díky chovu ryb stávaly ryníky zdrojem zisků a byly privilegiem šlechty, měst, cechů a bohatých sedláků. Na trase Naučné stezky Vinořský park - Satalická bažantnice se nacházejí 4 rybníky: U Kamenného stolu, U Pohanků, a dále Malá Obůrka a Velká Obůrka. Pokračujeme dále po žluté značce a po přejezdu asfaltové cesty Živanická vstoupíme do části Vinoř - V Podskalí, kde se nachází i historické souvislosti.
Název obce Vinoř je patrně odvozen od slova víno; vinice zde kdysi skutečně byly, což dokládá 16. století. Osídlení okolí bývalo z mladší doby kamenné (8-7 tisíc let před naším letopočtem). První písemnou zmínkou o obci je latinsky psaná darovací listina krále Vratislava II. z roku 1088, ve které předal vyšehradské kapitule řadu obcí v okolí Prahy. Z významných a starých staveb lze jmenovat císařskou cestu z Prahy do Staré Boleslavi, která obcí vedla po staletí. Nejstarší doloženou stavbou ve Vinoři je kostel Povýšení svatého kříže; ve středověku obec měnila často majitele, až připadla rodu Černínů z Chudenic, kteří ji vlastnili 267 let. V letech 1719-1724 nechal Prokop Vojtěch Černín postavit Vinořský zámek.
Mezi moderními dějinami stojí za pozornost vyvrcholení vývoje: roku 1890 se Vinoř vymanila z feudální závislosti a byla prohlášena za samostatnou obec. Dále v textu cedule vypráví o pověstech a záhadách: pověst o pyšné hraběnce Černinské, která si nechala vyrobit stretí z bílého chleba a pro svou pýchu se na mši obula do pekla; tato pověst vysvětluje díru do země v místním kostele. V podzemí Vinoře se nachází několik podzemních chodeb, jejichž účel a původ není dosud jasný; může jít o propojení s katakombami vedoucími Prahu ke Staré Boleslavi, a to proto, že kdysi nad zemí vedla císařská cesta. Katakomby se nacházejí na několika místech v okolních obcích a k zazdění došlo patrně ve 20. století po úmrtí malého chlapce; v prostoru jsou i pískovcové skály a kamenem vyzdobený Kamenný stůl poblíž rybníka U Kamenného stolu. Poblíž rybníka se nachází vodní jeskyně, která bývala splavná na loďce; po válce byla uměle zavalená, což dnes znemožňuje zjistit její přesný směr a obsah teritoria.
Pokračujeme dále ulicí V Podskalí a po několika minutách dorazíme k rybníkům Malá Obůrka a Velká Obůrka. Zde opouštíme žlutou značku a náš pohled se soustředí na další Naučnou stezku Vinoř - Jenštejn; ve výšce 863 m n. m. a nadmořské výšce 532 m n. m. v lesích, kde jsou patrné i zbytky po odsun Němců a následné úpravy krajiny. V textu cedule je dále uvedena řada romantických i historických prvků a míst spojených s poutními místy v Českém lese a dalších regionech, včetně historických kaplí a zřícenin, které doplňují obraz české krajiny a její proměny v čase.
Areál ve Vinoři a okolí zámku Vinoř na severovýchodním OKRUHU Prahy je oblíbeným místem odpočinku a procházek; na hranici severovýchodní části Prahy leží Přírodní rezervace Vinořský park, která je pozůstatkem rozsáhlého zámeckého parkového území. Původně byl park součástí zámeckého parku Černínů založeného v první polovině 18. století a v 19. století byl upraven v přírodně krajinářském stylu. Naučná stezka Vinořský park - Satalická bažantnice o délce 3,5 km začíná u rybníka Velká Obůrka a má 9 zastavení s informačními panely; každé zastavení doplňuje kvízová otázka a interaktivní úkol. Areál protéká Vinořský potok, a kromě rybníků zde naleznete pískovcové skály a stopy valů slovanského hradiště, spolu s ostrůvkem na rybníku a moderní rekonstrukcí vodního díla.
Rybník U Kamenného stolu slouží jako významná přírodní lokalita: na jaře se zde hojně rozmnožují ropuchy obecné a skokani hnědí; hladinu rybníka brázdí kachny divoké a nad hladinou zahlédneme lovící volavku popelavou. V okolí rybníka bylo identifikováno několik druhů vážek - šídla královského, šidélka brvonohého, šidélka ruměnného a vážky rudé. Rybník slouží také jako důležité útočiště pro karase obecného, který je chován ve spolupráci se ZOO Praha a Českým rybářským svazem v rámci záchranného programu. Karas obecný byl dříve hojně rozšířený, avšak od poloviny 20. století začal mizet v důsledku hospodaření a regulace toků; návštěvníky žádáme, aby do rybníka nevypouštěli žádné ryby.
Historie domu U Kamenného stolu, známého také jako Salmovský či Braunův dům, je popsána jako stavba na místě gotického domu, která byla renesančně a barokně přestavěna; dnešní podoba pochází z klasicistní přestavby z roku 1820. Dům byl v roce 1714 zakoupen barokním sochařem Matyášem Bernardem Braunem, aby si zde zřídil svou dílnu; tato dílna patřila mezi největší v Praze a pracovovalo v ní 6 tovaryšů, včetně Dominika Braunova a Antonína Braunova, kteří dílnu později převzali. V 60. letech 18. století byla dům pozdně barokně přestavěn J. J. Wichrem a později v něm sídlil i ústav pro hluchoněmé chlapce. V roce 1991 byla provedena rekonstrukce domu, která odstranila řadu nepovedených úprav z konce 19. a ze 20. století.
