Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné se nachází na Bílé Hoře a vznikl v letech 1704-1730 postupným rozšiřováním kapličky z roku 1622 s kostnicí. Projekt kostelní kopule, ambitů a nárožních kaplí je dílem Jana Blažeje Santiniho Aichela, který se tohoto úkolu zhostil jako člen mariánského bratrstva.
Centrum poutního místa tvoří kostel křížového půdorysu s ústřední svatyní, obklopenou ambitem s kaplemi a klášterem benediktinek. Ambity obíhají obdélný půdorys a mají na delších stranách 17 polí, na kratších 5 polí zaklenutých plackami; do nádvoří se otevírají arkádami a zastřešují je sedlové střechy. Hlavní vstup z jihu je zdůrazněn architektonicky bohatě členěnou trojdílnou bránou s datací 1713 a 1729.
V křížení je na oválném tamburu kupole s lucernou; tambur je prolomen osmi okny. Nad rameny kříže se nacházejí kupole; v jižní kupoli zdobí nástropní freska od Václava Vavřince Reinera zobrazení karmelitána pátera Dominika modlícího se před bitvou. Později v kupoli středního prostoru namaloval Kosmas Damián Asam fresku Oslava církve českými patrony a na severní kopuli fresku Jana Schöpfa znázorňujícího útěk stavovského vojska po Bílé Hoře. V severní kapli se pak nachází freska od Schöpfa; ambity doplňují kaple sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, kaple Nejsvětější Trojice a Božího hrobu.
Jižní kaple sv. Rozálie má kupoli zdobenou freskou od Reinera, zatímco v prostoru nad portálem do jižního vchodu se nachází plastika Zvěstování od Jana Oldřicha Mayera z roku 1710 a před portálem sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha. V kapli sv. Václava je nejzajímavější předmět - kopie obrazu Narození Páně, na němž je Ježíšek na plenkách, Panna Marie a sv. Josef; originál obrazu nalezený Dominikem shořel, ale byly pořízeny tři kopie.
Po bitvě na Bílé Hoře vystavěli neznámí stavitelé kapli původně zasvěcenou sv. Václavu a později Panně Marii; kaple se stává poutním místem. Na počátku 18. století byla kaple opravená a kolem ní budován barokní areál s ambity; Stavbu podnítil malíř Kristián Luna. Roku 1785 bylo poutní místo zrušeno, následně obnoveno a kostel Panny Marie Vítězné se stal centrem modliteb a kultu.
V průběhu 18. století došlo k rozšiřování a dochovaly se mimo jiné domy správce a hospodářské budovy. Dům administrátora a kaple Božího hrobu dotvářejí komplex ambitu; kaple Nejsvětější Trojice a další malé architektonické celky dotvářejí atmosféru barokního poutního místa. V nárožních kaplích jsou zřízeny zvonkové střešní úpravy a v exteriéru zůstávají fresky dekorativního charakteru s motivy poutních míst.
Historická vazba k bitvě na Bílé Hoře je zde zřetelná: ornamentální výzdoba, relikviářové prvky a výjev na oltáři zprostředkovávají myšlenku uctění padlých obětí a připomínku historických zvratů v českých dějinách. Kletba Bílé Hory byla považována za symbol potlačení českého národa, kterou „sejrmal“ až vznik Československé republiky v roce 1918; tento moment je připomínán historickými průběhy a dokumentací ve zdejším areálu.
Jako důležitý milník současné podoby areálu lze vyzdvihnout správy benediktinského kláštera s mezinárodní komunitou Venio od roku 2007 a pravidelné mše, které probíhají v neděli v 11:00 a ve čtvrtek v 17:00, přičemž otevřeno bývá cca hodinu před mší. Poutnická zahrada s trvalkami, stromy a bylinkovým záhonem nabízí klidné posezení a je součástí areálu; vstup do zahrady je vpravo od vstupní brány. Komunita benediktinek také pořádá veřejná setkání a zahrada slouží jako doprovodný prostor k duchovnímu vyžití návštěvníků.
- Otevření areálu pro mše a návštěvy, veřejná setkání benediktinek.
- Historie kaple a výstavba barokního areálu podle Santiniho návrhu.
- Fresky v kupolách a nárožních kaplích od Reinera, Asama a Schöpfa.
- Portál a sochařské prvky před hlavní branou, včetně Zvěstování a svatých.
- Historické vrstvy od počátků kaple (1622) po současnost (Venio, 2007).
Na závěr lze poznamenat, že poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné spojí barokní architekturu s duchovní tradicí a historickým kontextem bitvy na Bílé Hoře; celý komplex odráží proměny náboženského, politického i společenského života v českých zemích a zůstává důležitým místem kultury a modlitby pro současnou generaci poutníků a návštěvníků.