Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu Panny Marie a slovanských patronů, zvaný Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů. Karel IV. klášter založil na základě privilegia papeže Klementa VI. z 9. května 1346.
Klášter byl dokončen a kostel zasvěcen Velikonoční nedělí roku 1372 - slavnost této události se stala ústředním motivem jména Emauzy, odkazující na biblickou vesnici Emauzy. Pojmenování Emauzy postupně vytlačilo původní název Na Slovanech. Při vysvěcení chrámu byl přítomen císař Karel IV. a řada církevních i světských šlechtic.
Emauzy vznikaly, aby benediktini slovanského ritu sloužili mši ve slovanském jazyce a vykládali Boží slovo. Kromě Panny Marie bylo opatství zasvěceno i sv. Jeronýmovi a sv. Cyrilovi a Metodějovi, dále pak sv. Vojtěchovi a sv. Prokopovi. Slovanští benediktini hlásili se k cyrilometodějské tradici a usilovali o rozvoj slovanské liturgie.
Do Prahy přišli chorvatští benediktini a Na Slovanech našli své útočiště. Po papežském svolení mohlo vzniknout místo, kde benediktini slovanského ritu vykládali slovo Boží, kázali a sloužili mši ve slovanském jazyce. Při překládání a opisování knih užívali hlaholice. Do husitského období klášter vstoupil jako jedinečné utrakvistické centrum v Čechách a unikl vyplenění, i když sloužil jako kolej pro utrakvistické myslitele.
V husitských létech nastaly změny: klášter byl v roce 1419 převzat husity a praktikovalo se zde přijímání podobojí. Celkově bylo husitské období Emauz obdobím úpadku; později však došlo k rekatolizaci a k obnovení jako katolického kláštera. Za počátek nového období se považuje rok 1635, kdy Ferdinand III. poslal do Emauz benediktiny ze španělského Montserratu a vstoupilo do kláštera kult Panny Marie Montserratské.
Beuronská umělecká škola pod vlivem benediktinů z Beuronu ovlivnila výzdobu kláštera v 19. století, kdy došlo k regotizaci architektury a malířských děl. Beuronští benediktinští reformátoři z Beuronu vtiskli chrámu i kostelu značný renesančně-barokní výraz; kostel i klášter byly vymalovány v beuronském stylu a na západní průčelí byly přistavěny věže. Klášter tedy nabyl charakteristickou beuronskou estetiku a stal se významným mariánským poutním místem, zejména po založení proboštství na Bezdězi.
Během druhé světové války došlo k významnému poškození: 14. února 1945 zasáhly budovy kláštera bomby a barokní věže byly zničeny; klenba kostela se zřítila. Poválečná rekonstrukce nahradila průčelí kostela železobetonovými věžemi podle návrhu Františka M. Černého. Emauzy byly po válce znovu zestátněny a v 50. letech sloužily jako ústav Akademie věd a jiné zdravotnické zařízení. V roce 1950 byl klášter zestátněn v rámci Akce K a mnichům byl znemožněn pobyt na místě.
V roce 1990 se emauzští benediktini vrátili do Prahy a získali klášter zpět v restituci; v roce 2014 pak i lesní a polní majetky v Posázaví. Tím vznikla hospodářská základna pro opatství. Rekonstrukce kostela byla dokončena a první mše svatá se konala symbolicky na Velikonoční pondělí 21. dubna 2003. Do roku 2018 pokračovala obnova zahrady, která má být veřejně přístupná; Emauzy financují rekonstrukci z vlastních zdrojů.
Hlavními částmi areálu Emauz jsou gotický kostel Panny Marie a slovanských patronů, ambity, rajský dvůr a klášterní budovy z 1. poloviny 19. století až ze 30. let 20. století. Původní středověký půdorys spolu s barokními přestavbami vytvářejí jedinečnou kombinaci architektury gotiky a moderního tvarosloví, která byla dále změněna po válkách a v časech reforem. Emauzy zůstávají jedním z nejznámějších pražských sakrálních a kulturních stánků, který spojuje duchovní dědictví se vzdělanostní tradicí slovanské liturgie.
Emauzské opatství je významnou fundací Karla IV., která do České země přivezla a rozvíjela liturgii a vzdělanost ve slovanském jazyce. Z Karlovy doby se dochovala křížová chodba s původní malířskou výzdobou z 60. let XIV. století a monumentální architektura kostela Panny Marie a slovanských patronů. Klášter má původní středověký půdorys s barokními úpravami, které proběhly v 17. a 18. století; Beuronská úprava pak dala stavbě charakteristickou estetiku v 19. století.
Klíčové milníky a souvislosti Emauzského opatství
- 1347 - založení Emauzského opatství Karlem IV. a papežským souhlasem; slovanská liturgie jako cíl a prostředek šíření věrouky.
- 1372 - posvěcení chrámu na Velikonoční pondělí; Emauzy se stávají ústředním motivem názvu.
- 15.-16. století - husitské období; klášter funguje jako utrakvistická kolej a později jako katolický klášter po rekatolizaci.
- 1635 - rekatolizace kláštera benediktiny ze španělského Montserratu; začíná období barokních úprav.
- 19. století - Beuronští benediktini vtiskují klášteru charakter beuronské umělecké školy; klášter získá novogotickou podobu.
- 1945 - bombardování Prahy; klášter poškozen a následně restaurován; průčelí kostela nahrazeno betonovými věžemi.
- 1950 - zrušení kláštera v rámci Akce K; většina mnichů internována; klášter slouží pro vědecké a zdravotní instituce.
- 1990 - návrat benediktinů do Emauz; restituce budov; obnovení klášerního života a liturgie.
- 2003 - slavnostní posvěcení nového oltáře a obnovení kostela; Velikonoční pondělí se stává významnou vzpomínkou.
- 2018 - zahájena rekonstrukce zahrady, která má sloužit veřejnosti a návštěvníkům.
V současnosti Emauzy představují významnou spojnicí mezi historií a současností Prahy: chrám Panny Marie a slovanských patronů, ambity a rajský dvůr, barokní i beuronská úprava, a navazující činnost samostatného opatsví a benediktinské kongregace. Emauzy zůstávají důležitým místem pro kulturu, vzdělanost i duchovní život na území Čech.