Při slově Betlém si obvykle vybavíme lidové jesličky nejrůznějších podob. Uvádí se, že na Vánoce roku 1223 zbudoval sv. František z Assisi v lese poblíž italského městečka Greccio chlév s jeslemi, do kterých položil na slámu sošku malého Ježíška. K jeslím pak přivedl také živého vola a osla. V egyptských textech z al-Amarny ze 14. století př. n. l. se píše, že Betlém byl „jen jedním z měst země Urušalim“, tj. obcí příslušející k jeruzalémskému městskému státu. Místní označení Betlém, jež se obvykle překládá jako „dům chleba“, se na hliněných tabulkách egyptského státního archívu uvádí jako „bit ilu lachama“ (dům bohyně Lachamy). Lachama je jméno kenaanské bohyně plodnosti.
Bible se o Betlém zmiňuje poprvé v souvislosti se smrtí Ráchel, matka Josefova a Benjamínova (Genesis 35,19). V dějinách Izraele zaujímal Betlém přední postavení. V Betlémě bydlela Davidova pramáti Rút se svou tchyní Noemi. Tady v Betlémě se narodil David a pásl na okolních nivách stáda svého otce. Na Boží příkaz šel prorok Samuel po zavržení prvního izraelského krále Saula do Betléma, shromáždil nejstarší města k oběti a vylil roh s olejem na hlavu Davida. Tak se stal Betlém městem Davidovým.
Asi sedm set let před Kristovým narozením vyslovil izraelský prorok Micheáš toto proroctví: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je od pradávna, ode dnů věčných“ (Mi 5,1; Český ekumenický překlad). Výraz „efratský“ (od názvu Efrata) označoval celý kraj, jehož hlavním městem byl Betlém. Z rodu Efratejců pocházel právě král David, který vládl na přelomu 11. a 10. stol. př. n. l.
Betlém jakožto rodiště Ježíše Krista je doložen jen u Matouše (Matoušovo evangelium 2,1.5.8.16) a Lukáše (Lukášovo evangelium 2,4.15). V evangeliu Markově není o Betlému ani zmínka. Roku 326 po Kr. začal císař Konstantin se stavbou chrámu Narození Páně. Když do Palestiny vpadli roku 614 Peršané, rozbořili všechny křesťanské kostely, jen chrám Narození Páně v Betlémě zůstal ušetřen. Podle Matoušova evangelia (2. kapitola, verše 1-12) přišli do Jeruzaléma mágové („mudrci“) z východu a ptali se po právě narozeném židovském králi.
Řecké slovo magos pochází se staroperského magu- a podle Hérodota označovalo jeden z médských kmenů. V Novém zákoně znamená „mudrc, (perský) astrolog), kouzelník“. V kontextu Matoušova vyprávění se pravděpodobně jedná o Astrology, hvězdopravce. Ve své domovině spatřili mágové zvláštní nebeský úkaz a proto se vydali na cestu. Hvězda je nakonec zavedla do Betléma, k domu, kde „uviděli dítě s Marií“ (Matoušovo evangelium 2, kapitola, v. 11).
Basilika Narození Páně v Betlémě je jednou z nejstarších nepřetržitě fungujících křesťanských svatyní. V 4. století ji nechal vystavět císař Konstantin a Justinián pak upravil její podobu po požáru ve 6. století. Křížové výpravy učinily Betlém významným centrem Jeruzalémského království a v bazilice byly korunovány latinští králové. Po pádu křižáckých států město spadlo pod muslimskou vládu; zůstalo však poutním místem a svatostředím pro tří náboženské komunity.
Bazilika Narození Páně a Jeskyně narození je centrem vícero věr. Do baziliky vedou Dveře pokory, nízký vchod, který vyžaduje sklonění. Uvnitř dominují sloupy z narůžovělého vápence a stálé byzantské mozaiky. Nad oltářem visí lampy, a podlahu doplňuje mozaiková výzdoba z 4. století. V Jeskyni narození se nachází čtrnácticípá stříbrná hvězda ve mramorové podlaze, kolem níž je latinský nápis: Hic de Virgine Maria Jesus Christus natus est - „Zde se z Panny Marie narodil Ježíš Kristus“.
Podle status quo, trojí správa baziliky patří řecké pravoslavné, arménské apoštolské a římskokatolické tradici (františkáni). V kostele svaté Kateřiny se koná významná půlnoční mše, která se přenáší do světa. Betlém je místem, kde se zrodily Vánoce pro celý křesťanský svět, a zároveň místem, které spojuje i židovství a islám.
Podle tradice Betlém znamená „dům chleba“ a v arabštině se nazývá Bajt Lahm, tedy „dům masa“. Olivové háje kolem Betléma dodnes oživují řezbářství z perleti a olivového dřeva; tedy i veliké bohatství místní řemeslné tradice. Město leží na Západním břehu Jordánu v Judských horách, asi 10 km jižně od Jeruzaléma, ve výšce kolem 775 metrů. Administrativně spadá pod Palestinskou autonomii a tvoří guvernorát Betlém; sousedící města Bét Sahúr a Bét Džála jsou součástí jeho aglomerace.
Historie Betléma ukazuje, že Betlém byl od dávných dob místem spojení tradic a poutí. Jeho význam vybočuje z rámce jen jedné cesty - je to město s tři tisíce let starou historií, kde se prolínají biblické příběhy Davidova města s narozením Mesiáše. Ačkoli data narození Ježíše spadají do různých datových tradic, půlnoční mše a slavnosti trvají často po několik dní, a Náměstí Jesliček je srdcem bohoslužeb a náboženského života v Betlémě.
Betlém, Palestina: Kostel Narození Páně
Co navštívit a jaké jsou hlavní památky
- Bazilika Narození Páně - centrum betlémské tradice, nad jeskyní, kde se podle tradice narodil Ježíš; do baziliky vedou Dveře pokory a uvnitř jsou stříbrné lampy a kaple s jeslemi.
- Náměstí Jesliček - hlavní náměstí před bazilikou, dějiště vánočních slavností a slavnostní vůně vánoc.
- Mléčná jeskyně - kaple z bílého vápence, spojovaná s útěkem Svaté rodiny do Egypta a s kapkami mléka Panny Marie.
- Pole pastýřů (Bét Sahúr) - místo zjevení anděla pastýřům.
- Ráchelin hrob - posvátné místo judaismu i islámu, blízko vstupu do města.
Mezi další významná místa patří Mlýně hodně staré šperky a řemesla, stejně jako tradiční křesťanské zřídla a místa spojená s biblickými postavami. Betlém dnes žije hlavně z poutní turistiky a leží pod správou Palestinské autonomie.