Byla výjimečně krásná, od svého otce Dia si vyprosila věčné panenství a neustále měla u sebe luk a šípy. Právě řecké bohyni lovu Artemis, v římské mytologii bohyni Dianě, byl zasvěcen chrám ve starověkém městě Efes. Jeden ze sedmi divů starověkého světa byl dvakrát zničen a následně znovu vystavěn.
Na zkázu Artemidina chrámu měl vliv čin Hérostrata, který chtěl své jméno navždy vtisknout do dějin. „Po svém činu se stal jedním z nejznámějších žhářů historie. Jeho jedinou životní ambicí bylo spáchat zločin tohoto rozsahu,“ uvádí World History Encyclopedia. Hérostratos toužil po tom, aby se jeho jméno zapsalo navěky, a to se mu podařilo, i když historie o něm mluví v negativním duchu.
První zničení a architektura chrámu
Chrám Artemidy v Efesu nebyl jen svatyní, ale i monumentální stavbou a bankou té doby: dalo by se říct, že v jedné budově sídlila centrální banka, Nejvyšší soud, ministerstvo financí i katedrála. Dramticky byl chrám popsán jako obrovský, s 127 sloupy vysokými 18 metrů a délkou přes stovku metrů. Architekt Chersifrón přišel s řešením vyztužení bažinatého podloží vrstvami dřevěného uhlí a ovčích kůží, aby lépe odolával zemětřesením. Uvnitř stála slavná socha Artemis a kolem ní se kladlo mnoho otázek o její povaze: zda šlo o prsa bohyně, býčí varlata z obětních rituálů, amulety či jiné posvátné předměty.
Chrám byl postaven v iónském stylu, měřil 110 × 55 metrů a jeho vzhled byl dokončen po více než 120 letech práce. Po zničení ohněm při činu Hérostrata se Efesané snažili zachovat chrám v tehdejší podobě, což se nakonec podařilo. Alexandr Veliký nabídl financování obnovy, ale Efesané s noblesou odmítli, že jeden bůh nestaví chrám jinému bohu.
Hérostratos a jeho motivace
Hérostratos byl mladý muž, který hledal nesmrtelnou slávu a rozhodl se zapálit chrám jako prostředek, jak si vyrobit slávu navěky. Po zatčení se přiznal, že chtěl, aby si lidé pamatovali jeho jméno. Soudci mu však vyhlásili zákon zakazující zmiňovat jeho jméno, aby mu nepomohl v dosahování nesmrtelnosti. Přesto se jeho jméno do dějin zapsalo - a to díky historikům, kteří ho vykreslili ve zrcadle mýtů a faktů.
Hérostratovský čin se stal frazémem: hérostratovská sláva - sláva získaná zločinem nebo skandálem. Psychologové mluví o Hérostratově syndromu, tedy touze stát se slavným za každou cenu, i kdyby cesta vedla přes katastrofu.
Odklon od samotného divu a dopady na Efes
Oheň nepoškodil jen samotný chrám; rozdílné historické i archeologické záznamy ukazují, že chrám byl opěvován nejen jako svatyně, ale i jako obchodní centrum a symbol moci Efesu. Později, během invaze Gothů v roce 262 a následně christianizace, byla zdevastována jeho tradice a význam. Chrám byl znovu vystavěn, avšak později ztratil svou původní slávu; jeho zbytky byly po stárech vyprázdněny, a dnes stojí jen jeden sloup vyčnívající z bažin.
Alexandr Veliký se do dějin vrátil jako prostředník obnovy chrámu; jeho pokus o náhradu jménem na chrámu byl odmítnut Efesanmi. Nakonec byl chrám znovu vybudován a stal se ještě monumentálnější než dřív, ale dožil se jen krátkého období stability: Gothové ho vyplenili a christianizace římské říše uzavřela epopeji tohoto divu.
Historické vzpomínky a současné odraz
Dnešní místo dominuje osamělý sloup a vyhaslá historie. Když přijedete na místo, těžko uvěříte, že zde stál jeden z největších divů starověkého světa. A přesto Hérostratos zůstává symbolem lidské ješitnosti a touhy po uznání - a zároveň připomínkou, že sláva může být dosažena i za cenu ostudy a zapomnění jiných.
Podle řady historických textů se Artemis z chrámu nepodařilo zachránit; božstvo bylo údajně zaneprázdněno porodem budoucího dobyvatele světa. Tato historka ilustruje, jak starověké mýty kombinovaly realitu s nadčasovými představami o osudu a božském zásahu.
| Časová osa | Událost | Důsledek |
|---|---|---|
| 550 př. n. l. | Vznik Artemidina chrámu v Efesu | Stavba se stala jedním ze sedmi divů světa |
| 21. července 356 př. n. l. | Požár chrámu zapálený Hérostratem | Zánik původní podoby, budoucí rekonstrukce |
| 250 př. n. l. | Dokončení obnoveného chrámu | Jeho sloupy a rozměry se blíží původní podobě |
| 401-426 n. l. | Zničení pohanských chrámů a jejich zbourání | Poslední kapitola divu světa končí |
Na závěr lze říci, že příběh Artemidina chrámu je nejen historickým záznamem o architektuře a velkoleposti, ale hlavně studnicí lekcí o vrozené lidské touze po slávě, a o tom, jak historie často mění význam jednotlivých činů do podoby mýtů. Až příště uvidíte někoho, kdo udělá naprostou šílenost jen pro pět minut slávy, vzpomeňte si na Hérostrata.
