Jedním z nejjistějších údajů o Ježíšově životě je, že ustanovil skupinu dvanácti učedníků, kterou pojmenoval „Dvanáct apoštolů“. Tvořili ji muži, které Ježíš povolal osobně, kteří ho doprovázeli na jeho poslání založit Boží království a kteří jsou svědky jeho slov, skutků a vzkříšení.
Seznamy apoštolů, které se objevují v dalších evangeliích a ve Skutcích apoštolů, jsou v podstatě totožné. Tadeáš se nazývá Juda, ale to není důležité, je patrné, že existuje několik osob, které se pojmenovávají stejným způsobem - Šimon, Jakub - a které se liší patronimicky (po otci) nebo druhým jménem. Jedná se tedy o Judu Tadeáše. Významné je, že o evangelizační práci velké části apoštolů se v knize Skutků vůbec nemluví: ukazuje to na to, že se zakrátko rozptýlili a že navzdory tomu se tradice jmen těch, kdo byli apoštoly, pevně ustálila.
Iniciativa Ježíše a role Dvanácti
Svatý Marek (3,13-15) říká, že Ježíš: „vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a oni přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy.“ Ukazuje tak na iniciativu Ježíše a úlohu Dvanácti: být s ním a být posláni kázat s toutéž mocí, jakou má Ježíš. Ostatní evangelisté - svatý Matouš (10,1) a svatý Lukáš (6,12-13) - se vyjadřují v podobném stylu. V evangelijním příběhu postupně poznáváme, jak Ježíše doprovázejí, jsou účastni jeho poslání a příjemci jeho nauky. Evangelisté neskrývají, že mnohdy nechápou Pánova slova a že ho ve chvíli zkoušky opustili. Ale ukazují také na obnovenou důvěru, kterou jim Ježíš Kristus dává.
Je velmi významné, že počet vyvolených je Dvanáct. Tento počet odkazuje na dvanáct Izraelských kmenů a naznačuje, že Ježíš nepřichází jen na posílení pozemského království, ale na ustanovení Božího království na zemi. Ježíš kráčel podél Galilejského moře, viděl dva bratry, jak loví ryby. Řekl jim, že z nich udělá rybáře lidí. Boží Syn dokáže s pomocí člověka velké věci… z rybářů apoštoly. Není se čemu divit, když jeho Otec dokáže vytvořit z kamenů národ a z ničeho svět. Tento pokřik naděje má být i naším voláním k odpovědnosti následovat Ježíše.
Oni opustili sítě a šli za ním. Ihned opustili starý způsob života (obživy) a následovali ho. Stejně i my jsme voláni (povoláni) Ježíšem. Musíme se zbavit všeho špatného (starého, původního) a obléct se v nový šat, být skutečnými Ježíšovými učedníky. Bez aktu svobodné vůle se nikam nedostaneme. I Petr a Ondřej si mohli říct: „To zní zajímavě, něco na tom je“. Ale pokud by neodhodili sítě, zůstali by na místě.
Ježíšovo působení a proměna temnoty v světlo
Ježíš přišel do Galileje a usadil se v Kafarnaum. Přišel do země, kterou prorok Izaiáš nazývá Galilea pohanská a o lidu, který zde žil, říká, lid žijící v temnotě. Přesto Boží Syn přišel do této země a bydlel tam. Bůh se totiž sklání k nám ubožákům, lidem hříšným, nevděčným a zlým. Ježíš přinesl světlo mezi ně. Stejně tak k nám přichází a sklání se k nám. My jsme stejní hříšníci, jako obyvatelé Galileje. Také mnohdy žijeme v temnotě našich pochybností, starostí, depresí a smutků. On nám dává naději, abychom svůj úděl snášeli. Nic nás od jeho dobroty a lásky nemůže oddělit. Později plně zakusíme, co znamená žít naplno společenství s ním.
Tehdy řekl obyvatelům Galileje: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“. Vybízí k proměně našich srdcí. Ježíš povolal první učedníky ze země temnoty z krajiny smrti. Tím nám dokazuje, že nad nikým neláme hůl a nikoho rychle neodsuzuje, ale naopak je dárcem obrovských milostí a zázraků. Do jejich temnoty zasel povolání učedníků, aby mohli hlásat jeho království. Měl na ně jeden požadavek, aby všeho nechali a zahodili sítě. Ježíš po nás chce, abychom opustili staré návyky a vnitřně se proměnili.
Království Boží a jeho charakter
Co je Boží království, o kterém Ježíš mluvil, že je již zcela blízko? Myslel vládu nad lidem, kterému vládne pouze Bůh? Vyznačuje se láskou, pokojem a mírem? Pilátovi řekl, že jeho království není z tohoto světa. Jde o jinou formu vlády, než jakou známe od světských panovníků a státníků. Ježíšovo království se projevuje tiše a zhmotňuje se obětí. Projevilo se právě tehdy, když Ježíš stál zbičovaný a s trnovou korunou před lidem, který ho měl s radostí přivítat jako svého krále. Boží logika je odlišná od logiky světa.
Kdy se nám toto konečně vryje pod kůži? Možná když zapomeneme na své vzorce myšlení a očekávání? Odhodíme je jako sítě prvních apoštolů a přijmeme poslání lásky a oběti. Ježíš mluvil o lidu, který žije v temnotě. Ježíš je světlo, které tuto temnotu proměňuje. Když jdeme chodbou a kvůli tmě nic nevidíme, zmocňuje se nás nejistota. Najednou jsou obtížné zdánlivě obyčejné věci jako chůze. Vážíme každičký krůček. Když se světlo rozsvítí, vrátí se klid. Ježíš vnáší do tmy světa světlo. Přináší do našich životů světlo, které by nás mělo proměňovat a uschopňovat k lásce. Ať se nevzdáváme světla kvůli falešným přízrakům hříchu. Ať nás neovládá sobectví, deprese, hořkost, starosti a trápení. Prosíme, prosvětli všechny tyto naše temnoty, ať můžeme tvé světlo šířit dál.
Učedníci, jejich identita a misie
Přestože je náš život krátký a nepatrný, je-li naplněný tvým světlem stává se cenným nad všechno bohatství. Jako malá svíčka dokáže prosvětlit velkou místnost, tak i naše životy mohou prosvětlovat prostředí, ve kterém žijeme. Abychom mohli svítit, musíme mít čísté srdce. A o to tě, Pane Ježíši, prosíme. Kristovi učedníci/apoštolové byli základními kameny Jeho církve. Ve Zjevení 21,14 se říká, že „hradby nového Jeruzaléma byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů“.
Následující informace o těchto 12 mužích byly čerpány nejen z novozákonních výpovědí, ale také z nejuznávanějších legend a tradice. Nemíníme z toho vyvozovat, že legendy a tradice představují historická fakta. Ondřej byl bratr Petrův a syn Jonášův. Přestože ho okolnosti postavily do situace, v níž se mohl snadno stát žárlivým a závistivým, zůstal optimistou a v klidu se spokojil s druhým místem. Tradice říká, že byl misionářem v Arménii. Bartolomějovo jméno se objevuje v každém seznamu učedníků. Tradice ale říká, že kázal v Indii, a zdá se, že tam je také místo jeho smrti. Jakub starší, Boanerges (syn hromu), byl popisován jako muž odvahy a odpuštění. Jan Boanerges, „milovaný učedník“, napsal Evangelium podle Jana a Zjevení; byl vyhnán na ostrov Patmos. Jidáš Iškariotský, zrádce, byl synem Šimona a zradil Ježíše pro třicet stříbrných a poté se oběsil. Juda Tadeáš chtěl učinit Kristovo jméno známé světu a byl zabit šípy na Araratu. Matouš, Levi, byl publikán a napsal Evangelium podle Matouše. Šimon Zélóta byl fanatický nacionalista, jehož životní postoj ukazuje, že Bůh nepoužívá donucovací techniky. Tomáš Didymos byl známý svými pochybami, avšak jeho víra se setkala s Ježíšem, když mu byl prokázán vzkříšený Ježíš; tradice uvádí, že byl mučedníkem v Indii.
Historické a teologické souvislosti s apoštoly
Jakub a Jan pocházeli ze zámožnější rodiny a byli součástí užšího kruhu Q; Petr byl jejich vůdcem a mluvčím a byl známý svým odhodláním a láskou k Pánu. Janovo evangelium a Zjevení poskytují specifické portréty jejich postav; uvedené tradice doplňují informace o jejich původu, působení a mučednické smrti. Pašijové detaily a misijní šíření apoštolů ukazují, že jejich úloha nebyla pouze v rámci Izraele, ale rozšířila se do širšího světa, včetně Malé Asie a Indie.

Jesus Calls His Disciples || Calling of the First Disciples || Bible Stories
Matoušovo povolání a unikátní úloha
Matouš byl publikán, jehož povolání bylo emblémem změny odradícího mínění společnosti. Matouš se stal prvním člověkem, který sepsal Ježíšovo učení. Šimon Petrova role a jeho okolnosti ukazují na význam vedení a misionářského úsilí v počátcích církve. Petr, ač s chybami, zůstával vůdčím učitelem a byl připraven položit svůj život pro Pána; zemřel mučednickou smrtí, žádal však, aby byl ukřižován hlavou dolů. Filip je spojován s misijní činností a jeho symbol koš navazuje na zázrak nasycení pěti tisíců.
Závěr k povolání a jeho významu pro dnešní křesťany
Pozvání Ježíše k následování vyznívá i pro nás: opuštění starých návyků, proměna srdce a ochota nést světlo, které On přináší. Boží království není o síle světské moci, ale o lásce, oběti a pokoji, které se projevují v našem každodenním životě a ve svědectví o Pánu.