Charismatické křesťanství bývá označováno jako puberta víry. V tom je jeho největší přínos i úskalí. Jak bývá přijímáno konzervativními křesťany? Nevědím, kdo tak charismatické křesťanství označil a proč… Puberta víry samozřejmě existuje, ale podle mne se projevuje v rámci jakéhokoli proudu křesťanství. Souvisí totiž s duchovně-lidským zráním, ne s konkrétní spiritualitou. Jistě tedy existují pubertální projevy prožívání víry u charismatiků, ale i u křesťanů „necharismatických“ (což je ale podle mého názoru pochybný pojem, protože každý křesťan má z podstaty charismatickou dimenzi, z milosti křtu).
Kam až sahá tradice Charismatické obnovy? Přestavte nám ji blíže. Když se řekne „Charismatická obnova“ nebo jen Obnova, u nás i v cizině se tím míní křesťané z římskokatolické církve, které spojuje základní zkušenost křtu v Duchu svatém. Počátky se datují čtyřicet let zpátky, kdy skupina VŠ studentů v USA zažila jakési svoje letnice, ne nepodobné těm ze Skutků apoštolských. Charismatické křesťanství je ovšem širší pojem, týká se i mnoha jiných církví a v jiných církvích se vyskytovalo dříve než v katolické; o tom existuje zajímavá kniha od Petera Hockena, Strategie Ducha. Za tento širší proud ale nejsem kompetentní mluvit.
Ve světě Charismatické obnovy se projevuje oživení osobního života s Bohem, pocit sounáležitosti s druhými, s církví, a vědomí poslání a touha něco pro Boha a pro druhé dělat, nějak konkrétně sloužit. Zkrátka je-li zkušenost s Bohem a jeho Duchem autentická, projeví se ve všech dimenzích života člověka. Charismatické obnově jako hnutí jde tedy o proměnu celého života ve všech jeho aspektech mocí Ducha Božího, Ducha Kristova.
Ani pro charismatika ani pro světce však nesmí jít o život „naplno“ v neustálém nadšení a jásání. Ano, i Ježíš byl místy unavený, místy nahněvaný, místy k smrti smutný (viz zápas v Getsemanech). Proto by neměla být očekávání „dokonalého naplnění“ vždy jedinou platformou pro hodnocení víry. Rozdíl spočívá ve zdroji radosti; katolická charismatická obnova zdůrazňuje hlubší zdroj radosti - Boží milost a Duch Svatý, nikoli jen externí projevy.
Součástí Katolické charismatické obnovy jsou i někteří kněží. V katolické charismatické obnově se snažíme nepodporovat nadměrné nadšení za každou cenu a chránit lidi před manipulací. Důležité je, že radost může být autentická a uzdravující, dávat novou sílu a nový pohled víry do prožívání všednodennosti. Děti účastníků charismatické konference ilustrují, že duchovní vítr může být žítelný i v prostých lived experiences.
Co je CHARIS? CHARIS (Catholic Charismatic Renewal International Service) je Mezinárodní služba katolické charismatické obnovy, kterou v roce 2018 zřídil Svatý stolec. Cílem této služby je podporovat jednotu, formaci a misijní činnost všech proudů charismatické obnovy v katolické církvi. CHARIS navazuje na dlouholetou tradici katolické charismatické obnovy, která vznikla koncem 60. let 20. století. Katolická charismatická obnova je obnovný proud, který je plně součástí katolické církve.
V praxi to znamená, že CHO pořádá semináře života z víry, které mají vést k prohloubení křesťanského života a poznání, jak je Bůh prostřednictvím svého Ducha aktivní ve svátostech a v životě křesťanů. Hlavním pojmem CHO je „křest v Duchu Svatém“ nebo „hlubší vylití Ducha Svatého“. Účastníci CHO zažívají zkušenosti jako radost, touhu po modlitbě, charismata a modlitbu v jazycích.
Objektivně vzato, CHO se šíří bez ohledu na církevní příslušnost a sjednocuje křesťany, kteří zdůrazňují působení Ducha svatého a usilují o prohloubení spirituality. Hnutí inspirovalo se v mnoha společenstvích a komunitách, včetně konference světových charismatiků a mezinárodních center. Hlavní cíle CHO zahrnují modlitbu, zpěv, svátosti, čtení Písma a ochotu plnit Boží výzvy, zejména evangelizovat. Předpokladem pro skutečné prožití je spolupráce s Duchem svatým a snaha o integrování darů do života církve.
V dialogu s tradičními církvemi vyvstává otázka, proč nemohou být oba proudy součástí jedné univerzální církve a vzájemně se doplňovat. Historicky se to nepodařilo naplnit; nicméně je užitečné hledat vzájemné porozumění. Protestantství a katolická tradice si vytyčují odlišné cesty - tradiční církve kladou důraz na kontinuitu učení a liturgickou stabilitu, zatímco charismatické proudy kladou důraz na prožitky Ducha a otevřenost duchovním darům. Sedm darů Ducha dle Izajáše 11:2-3 v katolické tradici zahrnuje moudrost, rozum, radu, sílu, poznání, nábožnost a Boží bázeň, které bývají označovány jako dary ovoci Ducha ve formálnějších kontextech letničního chrámu.
Ale proč je důležité mít otevřený dialog mezi CHO a tradičními církvemi? Protože Duch Svatý potřebuje ochranu doktríny skrze tradici, ale zároveň musí mít svobodu, aby se mohl osobně projevovat. Duch svatý sám vnáší harmonii do rozmanitosti a bývá Mistry, který učí, jak charismata rozvíjet. Papež František zdůrazňuje úlohu Charis ve službě komunitám charismatické obnovy a církvi a připomíná, že cílem není posuzovat, kdo je autenticky charismatický, ale podporovat charismata a rozvíjet je pro dobro celé církve.
V souvislosti s aktuálními tématy světového dění papež vyzývá k míru a k uvědomění si paměti míru, která byla na Blízkém východě vyzvána k modlitbě a rozvazování konfliktů. Zvlášť důležité je připomínat, že válka ničí paměť a lidskost. Ani teď neztrácejme odvahu modlit za mír a spojení mezi národy.
V rámci naší diskuse o Charis a katolické charismatické obnově je dobré uvést, že: Charismatické hnutí se začalo v katolické církvi prosazovat po 2. vatikánském koncilu, ve velkých protestantských církvích se charismatické skupinky objevují už v 50. letech 20. století. Letniční hnutí - součást šíření „vylití Ducha Svatého“ - se objevuje na přelomu 19. a 20. století. Hnutí zdůrazňuje modlitbu, zpěv, svátosti, působení darů Ducha svatého, a často zahrnuje prvky extáze a mluvení jazyky. Charismatické hnutí se šíří bez ohledu na církevní příslušnost a prosazuje jednotu v různorodosti.
V závěru měl papež František setkání s Charis v Římě, kde hovořil o rozvoji Seminářů nového života, které mají sloužit k setkání lidí s Ježíšem a k prožívání církve jako přívětivého místa. Doporučil podporovat formativní kurzy a uvědomil si význam prostoru pro růst charismat a vedoucích představitelů. The aim is to foster harmony in diverse contexts and to equip communities to serve, not to dominate.
tags: #pozor #na #charismaticke #cirkve