Přehledně popisujeme postup a význam starobylé praxi liturgie předem posvěcených Darů, která byla spojena s půstem, vyzněla jako významný duchovní i liturgický jev v rané křesťanské bohoslužbě. Konání plné liturgie, jejíž součástí je posvěcování svatých Darů, bylo kdysi provázeno společným stolováním nazývaným „večeře lásky“, což bylo pro křesťany sváteční slavností. Liturgii, při níž se vykonávalo posvěcení Darů, nazývali dávní křesťané Paschou, jelikož se takové liturgie účastnili s týmiž radostnými povznesenými pocity jako při oslavě Paschy. Tales zvyklosti však souvisejí s poklesem půstu a s lidskou touhou po svátečním rozjímání i sdílení hostiny.
Aby věřící nebyli zbaveni byť jen na týden možnosti přijímat Tělo a Krev Kristovy a tím nebyl oslabován duch křesťanů, kteří při askezi a umrtvování těla potřebovali posilu nebeským pokrmem, ustanovila Církev podávat jim ve všední dny Velkého půstu Dary předem posvěcené. Je jasné, že podávání těchto Darů nutno spojovat s vhodnými modlitbami. V prvokřesťanské církvi se půst označoval slovním termínem z vojenského slovníku, které znamenalo „držet plnou pohotovost“, „připravenost bojovat“.
Průběh starobylé liturgie a rozdíl mezi plnou liturgií a liturgií předem posvěcených Darů
Při této starobylé liturgii, která dýše prvokřesťanskou atmosférou, se koná tento hluboký obřad: v průběhu čtení starého zákona postaví kněz zažehnutou svíci na oltář na evangeliář, aby se tím znázornilo, že celý starý Zákon nachází své naplnění v Kristově evangeliu. Mezi oběma starozákonními čteními kněz žehná touto hořící svící věřící. Vezme svícen z evangeliáře, obrací se k západu a činí jím znamení kříže nad lidmi, kteří jsou při tom na kolenou a s hlavou skloněnou až k zemi.
Na plné liturgii je „velký vchod“, kde se přenáší chléb a víno na svatý prestol, obětí - celý svět je obětován Bohu. Symbolicky zobrazuje tento liturgický úkon Kristovu křížovou cestu na Golgotu, jeho ukřižování a smrt na kříži. Na liturgii předem posvěcených Darů je však přenášeno už Tělo a Krev Kristovy - „velký vchod“ zde má tedy zcela jiný význam - není to oběť, je to tajemství přítomnosti Krista mezi jeho lidem, v Církvi.
Přenášení předem posvěcených Darů se děje v hlubokém mlčení, věřící klečí v hluboké pokloně s hlavou u země. Pro službu liturgie předem posvěcených Darů obléká kněz černá postní bohoslužebná roucha. Liturgie začíná podobně jako obvyklá večerní (ne Eucharistická) bohoslužba. Kněz čte tzv. světelné modlitby, věřící mezitím zpívají (čtou) žalm 103. Po velké ektenii čte žalmista ze žaltáře 18. kathismu, rozdělenou na tři části (tzv. „slávy“).
Kněz při tom v oltáři připravuje posvěceného Beránka a poté se pokračuje jako při obvyklé večerní bohoslužbě. Zpívá se „Hospodine, k tobě volám“, po čemž následují stichiry. Koná se okuřování celého chrámu, a pak malý vchod s kadidlem. Věřící zpívají večerní hymnus Světlo tiché. Následuje dvojí čtení ze Starého zákona - tzv. paremije. Jedno čtení je z knihy Genesis, kde se popisuje stvoření světa a člověka, pád lidí do hříchu a nešťastných následcích, které to mělo.
Následuje velkopostní modlitba sv. Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. +Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému. +Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého; protože tys blahoslaven na věky věkův, amen. „Nyní mocnosti nebeské neviditelně s námi konají službu.“ Neboť vchází Král slávy; hle, tajemná žertva, vykonaná, nesena jest ve slávě. S vírou a láskou přistupme, abychom se stali účastníky života věčného.
Při této písni se koná okuřování. Pak za naprostého ticha kněz přináší svatého Beránka na svatý prestol. Při tomto velkém vchodu věřící klečí s hlavou u země. Kněz má pokrytu hlavu liturgickou pokrývkou a ani on nehledí na přenášené svaté Dary. Přisluhující nese před Božskou eucharistií svíci, kráčí pozpátku, aby se neotáčel ke Kristu zády. Po uložení svatých Darů na prestol se všichni přítomní třikrát klaní až k zemi a říkají při tom podruhé modlitbu sv. Opona se zatahuje do poloviny. Následuje ektenie, modlitba Otčenáš a poté rozdílení přinesených dříve posvěcených svatých Darů a svaté přijímání.
Podle obyčeje při této liturgii nepřijímají děti. Tělo a Krev Kristovy přijímají věřící v tichu. Zakončení je podobné jako na obvyklé liturgii, jen zaambonová modlitba má jiné znění. Při požehnání a propuštění na konci bohoslužby kněz vzpomíná jméno sv. Řehoře Dvojeslova, papeže římského a případně i sv. Zajímavou otázkou je, zda víno, do kterého byl vložen svatý Beránek, zůstává i poté pouhým vínem či nikoliv. V ruské tradici převládal názor, že toto víno zůstává i nadále pouhým vínem. Jsou tu však i názory dávných byzantských liturgistů, že se při liturgii předem posvěcených Darů mění dotykem Těla Kristova víno v kalichu na Kristovu Krev. Liturgii slouží kněz dle slovanské tradice v černém bohoslužebném rouchu. Dle tradice řecké mohou být roucha např. tmavě červená. Co se denní doby týče, Rusové slouží tuto liturgii většinou dopoledne.
Historie a teologické kontexty
Počátek liturgie předem posvěcených Darů se vztahuje k prvním staletím křesťanství. Sv. Simeon Soluňský praví: „Liturgie předem posvěcených darů pochází z dávnosti a od nástupců apoštolů.“ Michal Kerullários, patriarcha konstantinopolský, uvádí, že „liturgie předem posvěcených darů je stará a z dávna tradiční; je v naší církvi známa ještě před sv. Janem Zlatoústým a sv. Basilem Velikým.“ Ve všech svatých církvích se opatruje nepsaná tradice, že tajná modlitba, která se čte se po přenášení svatých Darů na oltář, pochází od sv. Může-li být tato liturgie prohlašována za apoštolské ustanovení, pak nikoliv kvůli tomu, že by byla sestavena samotnými svatými apoštoly.
Kdysi existoval i jiný obyčej - odnášet si z chrámu domů část svatých Darů pro každodenní svaté přijímání, jak o tom svědčí Tertullian, sv. Kyprian, sv. Řehoř Theolog a další. Sv. Basil Veliký vypráví o egyptských poustevnících, že při sobě přechovávali svaté Dary k přijímání, protože neměli kněze. Podle dochovaných svědectví měli u sebe v držení svaté Dary pro přijímání i ruští katakombní křesťané v dobách pronásledování po bolševické revoluci.
(Pozn. Jak už bylo řečeno, přijímání při bohoslužbě liturgie předem posvěcených Darů, které byly uschovány v chrámu, bere svůj počátek již v dobách apoštolských. Tyto pozůstatky svatých Darů byly určeny jednak pro přijímání nemocných, a také pro všechny účastníky bohoslužeb, při nichž se nekonala nekrvavá Oběť. Z 52. pravidla Trullského sněmu (692) potvrdil konání ve Velkém půstu - mimo neděli, sobotu a svátek Zvěstování. Tato liturgie byla zmiňována sv. Sofroniem Jeruzalémský a dalšími otci.)
V průběhu 19. století byla liturgie předem posvěcených Darů v Rusku často vedena ráno, ačkoli staré ruské bohoslužebné ustanovení uvádělo, že se nemá začínat před polednem. Změna proběhla spolu s liturgickou reformou a posunem času.
tags: #prekrizena #stola #liturgie