Zřetelnost znamení vyžaduje, aby látka k slavení eucharistie měla vzhled opravdového pokrmu. Eucharistický chléb, i když nekvašený a v tradiční podobě, má být takový, aby kněz při mši slavené s účastí lidu mohl hostii opravdu lámat na několik částí a aspoň některým věřícím je podat. Víno k slavení eucharistie musí být z plodu révy (srov. Lk 22,18), přírodní a čisté, tj. Velmi pečlivě je třeba dbát, aby chléb a víno určené k eucharistii byly uchovávány v bezvadném stavu, tj. 324.
(Všeobecné pokyny k Římskému misálu, č. Chléb připravený z jiných surovin, třebaže obilných, nebo ten, do něhož byla přimíchána jiná surovina než mouka v takovém množství, že podle obecného mínění nejde o pšeničný chléb, není platnou materií ke slavení oběti a svátosti eucharistie. Je vážným přestupkem přidávat při zhotovování eucharistického chleba další látky, jako ovoce, cukr nebo med. S největší péčí ať je dbáno na to, aby víno připravené k eucharistii bylo uchováno v dokonalém stavu a nezoctovatělo. Je naprosto zakázané používat víno, u něhož jsou pochyby o jeho pravosti a složení. Církev totiž požaduje jistotu pro podmínky nutné k platnosti svátostí.)
Instrukce Redemptionis sacramentum ze dne 15. 3. 2004 dále upozorňuje, že Ordinář je povinen připomínat kněžím, zvláště farářům a rektorům kostelů, že zodpovídají za kontrolu toho, kdo poskytuje chléb a víno pro slavení eucharistie a zda se jedná o vhodnou materii. (Okružní list biskupům ohledně chleba a vína pro slavení eucharistie ze dne 15. 6. 2017, č.)
Navíc Kongregace pro nauku víry v Okružním listě ohledně užívání chleba se sníženým množstvím lepku a moštu jako materie eucharistie stanovila normy pro osoby s různými důvody: hostie bez lepku je neplatnou materií; platnou látkou je hostie s dostatečným množstvím lepku; čerstvá či konzervovaná hroznová šťáva může být platnou látkou; Ordináři mohou povolit použití chleba s nízkým obsahem lepku nebo moštu pro jednotlivé věřící či kněze. (A. 1-3, C. 1)
Téhož roku Kongregace rozhodla, že eucharistickou materii vyrobenou z organismů geneticky modifikovaných lze považovat za platnou. ( dopis prefekta z 9. prosince 2013 )
Ti, kdo vyrábějí chléb a produkují víno pro slavení, si uvědomují, že jejich dílo směřuje k eucharistické oběti, což od nich vyžaduje poctivost, zodpovědnost a odbornost. Pro dodržování všeobecných norem je užitečné, aby se ordináři dohodli na vydání konkrétních směrnic a aby biskupské konference jmenovaly odpovědnou instituci pro kontrolu výroby, uchovávání a prodeje chleba a vína pro eucharistii. S tím souvisí i nutnost patřičného zacházení s materií v místech prodeje.
Mešní víno je primárně určeno pro liturgické účely. Je to přírodní víno vyrobené v souladu s Kodexem kanonického práva; není doslazováno ani aromatizováno a obsah alkoholu není regulován. Může být bílé, červené a růžové. V Česku vyrábí mešní víno jen několik vinařství, která získala souhlas církevních autorit. (Přehled výrobků a podmínek)
Tradice žehnání vinohradů a vína je rozšířená zejména na Moravě a Slovensku. Žehná se 25. května na sv. Urbana, a ke konzervaci tradic přispívá i mezinárodní soutěž a výstava mešních a košer vín Cisterciácká pečeť, konaná na záměrném místě podle kalendáře.
Eucharistie je zpřítomněním Kristovy velikonoční oběti, tedy smrti a zmrtvýchvstání, zároveň je to srdce a vrchol života církve. V ní se všechno začíná a k ní směřuje vše, co se týká křesťanského života. Ježíš Kristus, Obětník, se obětoval za nás na kříži a v každé mši se přítomně rodí v podobě chleba a vína prostřednictvím proměňování.
Součástí slavení eucharistie jsou vždy: hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci, proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání Těla a Krve Páně. Kdo chce přijmout Krista, musí být ve stavu milosti. Protože v oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, je nutné ji uctívat adorací. Adorační příležitost je k dispozici ve farnostech.
Historicky má lámání chleba svou tradici od rané církve: východní liturgie preferovala kvašený chléb; západní liturgie zřídla určité praktiky kolem rozlomení hostie a podávání při přijímání. Stručně: lámání chleba je gestem Kristovy oběti a znamením jednoty věřících.
V různých tradicích se rozloučení s velkým chlebem a jeho lámání liší. V syrské liturgii se dělí na dvě části, v římské mši na tři, v pravoslavné na čtyři, v koptské na devět. Lámání ve starověku znamenalo rozdělování jídla a mělo praktický i symbolický význam. V římské mši se lámání chléb stalo předepsaným a má být vykonáno u velké hostie.
V českém misálu z roku 1919 a v některých následných misálech najdeme pokyny pro lámání hostie, včetně rozdělení do dvou a třech částí a vložení části do kalicha. V husitské liturgii se zvolila varianta podávání pod obojí. Podstatné však zůstává původní význam: rozlomení a podání věřícím, kdy hostie slouží jako prostředek k účasti na Kristově oběti.
V souvislosti s legendárním dílem Františka Bílka a jeho hostií pro husitskou liturgii se ukazuje, že rozlomení chleba má hlubokou symboliku. Na velké hostii jsou zobrazeny ruce držící rozlomený chléb; na menších hostiích kalich symbolizuje podávání krve Páně a plný význam zůstává v jednotě Ježíšova Těla a Krve, kterou věřící přijímají.
Náhled do historie ukazuje, že chléb bohoslužebný se připravuje z pšeničné mouky a vody; hostie jsou okrouhlého tvaru a bílé barvy. Východní církev preferuje kvašený chléb s trochou soli, zatímco západní církev upřednostňuje nekvašené hostie. V rané církvi věřící často sami nesli chleba k bohoslužbě a chléb se lámáním rozděloval na části pro věřící; postupem času se stal obřadem a projevem jednoty.
V závěru platí, že lámání hostie při mši není jen technická nutnost, ale historicky a teologicky hluboce zakotvený obraz Kristovy oběti a účasti věřících na ní. Tato skutečnost poukazuje na významné propojení liturgie, symboliky a víry napříč tradicemi a epochami.
