Premonstráti jsou kanovnickým řádem žijícím podle řehole sv. Augustina. Řád založil v první polovině 12. století Norbert z Xanten. V první polovině 40. let 12. století přišli do českých zemí a založili zde své kláštery, čímž se zrodila bohatá česká premonstrátská tradice, která dodnes žije v několika památkách a komunitách.
Premonstráti na světě i v Čechách se řídí didaktickými a duchovními zásadami Augustinovy spirituality: hledání Boha, kontemplace a apoštolát mezi lidmi. Základní program jejich života tvoří trojice komunio - contemplatio - actio: společenství, kontemplacie a akt, jež spolu utvářejí charakter jejich řeholního života. Řádová identita je dále vyjádřena bílým oděvem s škapulířem a biretem a znakem dvou zkřížených opatských berý v modrém štítu posetém liliemi.
Do českých zemí se premonstráti dostali v roce 1143; nejvýznamnější první česko-česká kanonie byla založena na Strahově olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Následně vznikly další kláštery v Želivi a Litomyšli a později i Teplá a Hradisko; na Moravě se usídlili premonstráti v Olomouci-Hradisku roku 1150 a v Louce (dnes součást Znojma) koncem 12. století. První ženská odnož, premonstrátky, vznikla roku 1120.
České provincie a kláštery se staly centry teologie, vzdělání a kultury; Strahovský klášter se stal hlavním střediskem premonstrátů v Čechách a spolu s Milevskem, Teplou, Želivem a dalšími byl významným formacími body v zemi. V husitských válkách ztratili premonstráti řadu svých domů; část kanonií obnovila činnost až v 16. století, když byl vikářem generálního opata Jan Lohelius a později od roku 1612 pražský arcibiskup.
Podle řádových děl a kronik se premonstráti řídí Augustinskou řeholí a jejich klášterní architektura a interiéry odrážejí jejich duchovní i praktický život. V současné době v české republice působí čtyři mužské kláštery (Strahov, Želiv, Teplá, Nová Říše) a jeden ženský klášter (Doksany). Kongregace sester premonstrátek byla založena na Svatém Kopečku u Olomouce v roce 1902; počet klášterů a komunit se v průběhu století měnil kvůli historickým osudům, nicméně premonstrátská rodina v ČR nadále reprezentuje kontinuitu a živou spiritualitu.
Na počátku 13. století vznikl v širším evropském kontextu i řád Poustevníků svatého Augustina z Toskánska, k němuž české a moravské komunity přistoupily ve středověku a novějších dobách. Zvláštní kapitolu tvoří přijetí řeholních kanovníků do Čech a Moravy, rozšiřování po Evropě a jejich zapojení do misií a koloniálního rozvoje. Premonstrátský řád je tedy duchovním spolkem, který svým původem a strukturou navazuje na Augustinovy principy a zároveň se rozvíjí do různých forem apoštolátu, od kontemplativních až po reálnou farní správu.
Charakteristické jsou i snahy o spojení klášterního života s laiky, což se historicky realizovalo formou třetího řádu. V rámci české reality se projevovalo prostřednictvím vědecké a pedagogické činnosti, vzdělávání a sociálních aktivit. Z historických záznamů plyne, že někdy bývaly dary a pozemky a jejich přijetí měly i politické a kulturní dopady. Vznik české premonstrátské rodiny je často spojován s úsilím o zachování kontinuity duchovního života a vzdělání i v turbulentních obdobích historie.
Z hlediska symboliky oděvu a znaku se promítá identita řádu: bílé hábity, škapulíř, cingulum a bireta; znakem je dvojice zlatých nebo stříbrných pastýřských holí na modrém štítu posetém lilijemi. Premonstráti jsou známí jako „bílí bratři“ a někdy bývají nazývání také norbertini podle jejich zakladatele sv. Norberta z Xanten. Na Strahově v Praze se o jejich činnosti dodnes hovoří jako o hlavním centru českých premonstrátů, který spravuje i kláštery Milevsko, Teplá, Želiv a Nová Říše.
V současnosti je česká augustiniánská rodina bohatá na formy spirituality: římskokatolická církev uznává řeholníky i laiky a mnoho forem života apoštolátu v rámci augustiniánské spirituality. Sestry kontemplativního života a sestry apoštolského života i laikové tvoří širokou komunitu, která sdílí společné ideály a často spolupracuje s jinými větevmi augustiniánské rodiny. Augustiniánská spiritualita tedy zůstává otevřená pro různé formy života a apoštolátu, které jsou v souladu s hodnotami tohoto řádu.
V roce 1121, Svatý Norbert a jeho společníci složili řeholi sv. Augustina a založili první komunitu ve francouzském Prémontré; do českých zemí pronikli premonstráti kolem roku 1143 a provozovali významné kláštery, z nichž Strahov zůstává hlavním centrem, a další kláštery se časem osadili v různých regionech. Přední postavou českého premonstrátského života je Strahovský opat, který popisuje duchovní a organizační struktury řádu a význam jejich přítomnosti pro české země, včetně roli opatských a proboštů a jejich spolupráce s konfederacemi a kapitulami.
Struktura a duchovní život premonstrátů
Řád premonstrátských řeholních kanovníků (Candidus et Canonicus Ordo Praemonstratensis) je duchovní řád řeholních kanovníků; má i ženskou větev a Kongregaci sester premonstrátek. Jeho členové se nazývají premonstráti, norbertini či bílí bratři. Pojmenování řádu a jeho počátky v Prémontré jsou spojeny s Norbertem z Xanten a jeho následovníky, kteří zvolili řeholi sv. Augustina a složili řeholní sliby roku 1121. Časem se řád rozšířil po celé Evropě a do Čech pronikl velmi rychle, čímž vzniklo množství kanonií a nových klášterů.
Řád byl v Čechách pevně zakořeněn; Strahovský klášter, založený roku 1143, je jeho nejstarší centrum v Čechách. Zmíněné kláštery v Želivi, Teplé, Milevsko, Hradisko a další se staly významnými kulturními a duchovními centry. Po husitských válkách došlo k částečné obnově; v 16. století se objevily nové iniciativy a v 17. století nastal proces reforem a opětovného rozvoje. V rámci českých zemí existovala i ženská infrastruktura - kláštery premonstrátek v Doksanech a Kongregace sester premonstrátek na Svatém Kopečku, které rozšiřovaly charitativní a vzdělávací činnost.
Hlavními hodnotami a cíli řádu, jak je vyjádřil současný Strahovský opat, je komunikace těchto tří výrazných prvků: communio (společenství), contemplatio (kontemplace) a actio (akce). Bratři premonstráti nosí bílé roucha a jejich řeholní jméno získávají po vstupu do kláštera. Jejich motto Ad omne opus bonum parati vyjadřuje připravenost k modlitbě a skutku pro dobro druhých. Významným znakem řádu je dvojice zkřížených opatských berlí na modrém štítu s lilijemi, který symbolizuje jejich společenství a poslání.
V současnosti působí v ČR několik klášterů s různým stupněm činnosti: Strahov, Milevsko, Teplá, Želiv, Nová Říše a Doksany (ženský); Strahov je stále centrem, které zajišťuje péči o ostatní kláštery a provádí institucionalizovanou správu. Premonstráti se kladou do služby církvi prostřednictvím farností, misí, vzdělávací a publikační činnosti a zapojují se do nových forem společenské odpovědnosti a pomoci znevýhodněným skupinám.
Historie ukazuje, že řád byl důležitým nástrojem kultivace vzdělanosti a duchovní péče v českých zemích; jeho členové přispěli k rozvoji univerzitní knihovny, vědecké práce a kulturního dědictví. Dnes zůstává premonstrátská rodina v česku dynamickou a živou komunitou, která usiluje o zachování a rozšíření svého dědictví v rámci širšího kontextu evropského katolického duchovního života.
tags: #premonstrati #jezuite #augustiniani