Bohoslužba oběti - společenství církve se shromažďuje kolem oltáře; nejprve se přinášejí dary - chléb a víno. Vrcholem je tzv. eucharistická modlitba, jejíž součástí je vypravování o ustanovení eucharistie - proměňování. Svátost eucharistie velmi úzce souvisí se svátostí kněžství. Předsedat eucharistii a proměňovat chléb a víno, aby se staly tělem a krví Páně, mohou jen platně posvěcení kněží. To nám také pomáhá rozlišovat ve vztahu k nekatolickým křesťanům. Východní církve, i když jsou odloučené, mají kněžství a eucharistii - vlivem apoštolské posloupnosti - které je s námi dosud těsně pojí.
Naproti tomu církevní společenství vzniklá z reformace neuchovala původní a úplnou podstatu eucharistického tajemství, především proto, že jim chybí svátost kněžství, proto není pro katolíky možné eucharistické přijímání v těchto společenstvích. Každá mše svatá je sloužena především za církev na celém světě. Dále se milost mše svaté vylévá na všechny přítomné v kostele a zvláštním způsobem na ty, za které je obětovaná - jak za zemřelé, tak za živé.
Mohli bychom Poděkovat při různých příležitostech - při výročí svatby, při příležitosti narozenin či svátku; můžeme poprosit za naše nemocné, blízké, za naše rodiny, zvlášť v době, kdy prožívají nějaké krize, s vděčností myslíme na zemřelé rodiče a příbuzné. Při této příležitosti můžeme dát dobrovolný finanční příspěvek.
Mnoho lidí považuje první svaté přijímání za samostatnou svátost. Zvlášť u dětí bývá den, kdy poprvé přijmout Kristovo tělo, opravdu slavnostní. Je ale velká škoda, že pro některé z nich se první svaté přijímání stane zároveň i posledním. Nikde není stanoven nějaký určitý věk, kdy máme poprvé přistoupit ke svatému přijímání. Během staletí se v tomto bodě církevní praxe měnila a vyvíjela. Dnes má každý přistoupit ke stolu Páně hned, jakmile dovede rozumem rozeznat obyčejný chléb od Kristova těla.
Samozřejmě je podmínkou důkladná příprava, která probíhá pod vedením kněží a katechetů ve škole i na faře. Podobně se musí připravit také dospělý člověk, který chce poprvé přijmout Krista v eucharistii, i když tato příprava probíhá trošku na jiné úrovni než pro děti. Byly doby, kdy lidé chodili málo ke svatému přijímání, protože si mysleli, že toho nejsou hodni. Ježíš ovšem neustanovil tuto svátost jako odměnu za ctnostný život, ale jako pokrm na cestu k věčnému životu a lék pro naše duchovní zdraví.
„Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“ (Jan 6,53). Patero církevních přikázání nás zavazuje přistoupit ke svatému přijímání alespoň v době velikonoční. Než přijmeme nejsvětější eucharistii, máme si uvědomit, koho přijímáme. Chováme se zbožně a na výzvu Tělo Kristovo odpovíme Amen. Přijímáme vstoje nebo vkleče, jak je kde zvykem. Také způsob na ruku nebo do úst má co nejlépe vyjádřit naši úctu, slavnostní ráz a radost této chvíle, kdy se Kristus stává naším hostem.
Přijímání pod obojí způsobou (Tělo i Krev), jak bylo běžné v prvotní církvi, je dnes z praktických důvodů často nahrazeno přijímáním pouze pod způsobou chleba; Pán je ale pod jednou i druhou způsobou přítomen celý, živý a oslavený. Eucharistie také velmi úzce souvisí s naším praktickým životem. Janovo evangelium nemluví při Poslední večeři o chlebu a vínu, ale klade důraz na Ježíšovo gesto umývání nohou apoštolům.
„Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy. Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal.“
Ježíšovo proměnění na oltáři musí provázet proměna našeho života. Jako se láme Kristovo tělo, tak máme „lámat“ svůj život ve službě druhým. Přijímáním vzrůstá naše spojení s Kristem, odpouštějí se nám všední hříchy, a tak jsme posilováni v jednotě Kristova těla církve. Eucharistie nás učí lásce, která se nebojí oběti, když vidí potřeby druhých lidí. Církev uchovává s pečlivostí proměněné hostie a nosí je nemocným, kteří se nemohli účastnit mše svaté.
V současné době se jeví jako potřebné připomenout některé zásady týkající se přijímání eucharistie, aby se z posvátného setkání člověka s Ježíšem Kristem přítomným ve svátosti oltářní tělem, duší i Božstvím nevytrácela náležitá úcta a pozornost a předcházelo se mj. např. i tomu, aby sv. Ruce jsou takto připravené ve výši hrudi (srdce), nikoli u pasu, a mírně vztažené dopředu k podávícímu. Ten, kdo přijímá, nechá dlaně tak, jak jsou - tedy otevřené. Může poodstoupit krok stranou a ještě před oltářem si pravou rukou (resp. Obě složené a nastavené dlaně mají být volné, proto brýle, klíče, kapesník, růženec, kancionál apod. Kdo obvyklé podmínky nesplňuje, může si přijít pro požehnání.
Hromnice - začátek přípravy na 1. OBŘADY - 1. OBŘADY - 1. Představení dětí - kandidátů 1. sv. Setkání Benedikta XVI. Eucharistie do našich konkrétních životních podmínek. Eucharistie je pokrmem, který člověka udržuje při životě během jeho dlouhého exodu pouští lidské existence. Ježíš se stal chlebem, aby utišil náš hlad ... Moje první mše ve vězení (Václav Vaško) Tábor Nikolaj, kam mě komunisté přidělili (1954), se rozprostíral na hřebenech Krušných hor. Věčné zřídlo máme v živém chlebu, třebaže je noc… (Jan od Kříže) Děti a eucharistie. Těla a krve Páně. (Články) Nabízíme vám katechetickou pomůcku pojednávající o eucharistii.
Nabízíme vám také materiály a tipy: Moje první svaté přijímání - tipy na knihy; První svaté přijímání - pokyny pro děti; Seznam článků o přípravě a oslavách; Popisy a doplňky k tématu eucharistie. Pro více informací o praktických aspektech přípravy a slavení eucharistie sledujeme tradiční postupy a pokyny. Když kněz podává Tělo Páně věřícímu, ukáže mu hostii a říká: Tělo Kristovo. Přijímající odpoví: Amen. A přijme tělo Páně. Postea accipit patenam vel pyxidem, accedit ad communicandos, et hostiam parum elevatam unicuique eorum ostendit, dicens: Corpus Christi. Communicandus respondet: Amen. Et communicatur.
