Jaro 1990 bylo nabité událostmi. Je to období dramatických změn a formování nové politické i ekonomické reality. Václav Havel pozval Jana Pavla II. do Československa v den svého zvolení 29. prosince 1989. To, že papež přistál v Ruzyni čtyři měsíce od pozvání, byla bezprecedentní záležitost: papežské cesty se plánovaly na dva roky dopředu. Jenže Jan Pavel II. měl smysl pro symboliku a dobře si uvědomoval význam návštěvy střední Evropy, donedávna připoutané k Moskvě. Šlo mu o podporu změn, k nimž docházelo. Československo se chystalo na první svobodné volby a mělo první zkušenosti s nacionalismem - den před papežovým příletem se název státu změnil na Českou a Slovenskou Federativní Republiku.
Samotná návštěva měla pro zdejší katolíky zvláštní význam. Z tehdy skoro šestnácti milionů obyvatel se k katolické církvi na jaře 1990 hlásilo deset a půl milionu. Jan Pavel II. prolomil staletí trvající mlčení katolické církve o Janu Husovi. Papež odsloužil mši v Praze na Letné a na Pražském hradě se setkal s představiteli církví, s politiky a umělci. Druhý den sloužil mši na Velehradě a v Bratislavě. Odsoudil komunistickou ideologii. Papeže sice vítaly početné davy, ale očekávaný milion lidí na Letnou nepřišel; podle odhadů jich tam bylo polovina, v nejlepším případě 700 tisíc.
Klíčová byla papežova návštěva i v tom, že Jan Pavel II. prolomil mlčení katolické církve o Janu Husovi. „Anulování“ rozhodnutí kostnického koncilu, jak to očekávali někteří novináři, se sice nekonalo, papež ale poukázal na Husův příkladný mravní život a hovořil o nutnosti obnovit náležité Husovo místo mezi obroditeli katolické církve. Představitelé novinářů, například z Rudého práva, toužili po senzaci; jedním z lidí, kteří návštěvu připravovali, byl i Václav Vaško, diplomat a bývalý politický vězeň, tehdy pracovník České katolické charity. A právě za ním tehdy přišli zmínění novináři s pochybnou nabídkou. I o tom je dokudrama Jaroslava Mišky.
Před 35 lety, 21. dubna 1990, zahájil návštěvu Československa tehdejší papež Jan Pavel II. Byla to první návštěva hlavy římskokatolické církve v dějinách země, v níž byla církev po 40 let jednou z nejperzekvovanějších ve východní Evropě. Pouť Jana Pavla II. se stala symbolem změn, kterými region procházel v otázkách náboženské svobody a vztahu církví a státu. Konkrétně mezi Prahou a Vatikánem byly kontakty po celé poválečné období nejhorší ve srovnání s ostatními východoevropskými zeměmi.
V rámci návštěvy Jan Pavel II. nejdříve zamířil na symbolické místo do chrámu sv. Víta, kde se setkal s církevními představiteli i tělesně postiženými. Následovalo zhruba půl milionu shromážděných na mši na Letenské pláni, kde papež pronesl proslov: „Milovaní bratři a sestry, splnilo se to, po čem jste toužili. A na co jsem se těšil i já. Alespoň na chvíli můžeme být zde pohromadě a společně slavit eucharistii.“
Na Moravě se další den konala mše na Velehradě, kde se sešlo asi 350 tisíc poutníků, a papež poté sloužil bohoslužbu i na bratislavském letišti Vajnory. O pět let později, v květnu 1995, se Jan Pavel II. do Česka vrátil kvůli kanonizaci Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka. Při příležitosti výročí tisíce let od smrti svatého Vojtěcha přijel Svatý otec v dubnu 1997 na třetí pastorační návštěvu, ač už s poznamenaným zdravím. Vyzval k dialogu státu s církví o způsobu restituce zkonfiskovaného majetku.
Kromě Prahy zavítal papež i do dalších míst; například do Hradce Králové, kde se setkal s katolickou mládeží. Slovensko, druhý ze dvou nástupnických států, navštívil také několikrát. V červenci 1995 kanonizoval tři košické mučedníky a v září 2003 blahoslavil bývalého řecko-katolického biskupa Vasiľa Hopka a řeholní sestru Zdenku Schelingovou. Papežův pobyt byl tehdy již poznamenán zhoršujícím se zdravím, ale jeho proslovy a výzvy k dialogu a křesťanské jednotě zůstaly vlivné.
- Václav Havel pozval Jana Pavla II. do Československa v den zvolení (29.12.1989); návštěva byla symbolickým signálem změn.
- Papež dorazil čtyři měsíce po pozvání, prolomil mlčení o Husovi a odsoudil komunistickou ideologii.
- Návštěva posílila víru a motivovala další kroky k náboženské svobodě a restorativním procesům.
V současnosti zůstává relevantní poznámka o historickém kontextu a následných jednáních: smlouva mezi Českou republikou a Vatikánem, schválená senátem i poslaneckou sněmovnou, čeká na podpis prezidenta Petra Pavla. Skupina senátorů se obrátila na Ústavní soud kvůli tomuto tématu. Prezidentova stanovisko zatím nebylo zveřejněno a v ústavě není stanovena lhůta pro podpis.
Známé momenty a vzpomínky na první návštěvu hlavy katolické církve v dějinách Československa a následné cesty Ilustrují význam náboženské svobody a změn v postkomunistickém regionu. Papežova iniciativa a otevřenost vůči dialogu s různými církvemi i s státními strukturami pomohla nastartovat cestu k postupnému uznání náboženských svobod a k posílení vztahů mezi církví a státem v období transformace.
tags: #prilezitostna #razitka #1990 #papez