Novogotická hřbitovní kaple Zmrtvýchvstání Páně v Příměticích patří mezi nejhodnotnější kulturní památky regionu a vyznačuje se bohatou historií i výraznou architekturou pozdního historismu. Kaple byla vybudována v letech 1888-1892 majiteli velkostatku Kravsko, hraběcí rodinou Lützow, a sloužila i jejich příbuzným a dědicům, knížecímu rodu Frasso-Dentice, na místě starší šlechtní hrobky Ugarte. Impulsem k výstavbě byla smrt Luisy, hraběnky Chotkové, rozené Ugartové, v roce 1887, která byla matkou obou zmiňovaných žen.
Vznik kaple je spojen se složitou historií hřbitova kolem baziliky sv. Petra a Pavla. Budova vznikla na místě původní šlechtické hrobky a svou orientací a vertikální dispozicí připomíná antické katakomoby. Architektonicky je kaple pojata v novogotickém stylu s okny opatřenými kružbou, fiálami, vstupním portálem a dekorativním štítem s vížkou. Náročnou obnovu fasády a dekorací si vyžádal dlouhodobý špatný stav a nevhodné dřívější opravy hrubou vápennou omítkou.
Interiéry kaple vytvářejí dojem monumentality: jednolodní prostor s krytím křížově žebrové klenby nad presbytářem a s půlkruhově zaklenutým průchodem oddělujícím presbytář od lodě. Pod kaplí se nachází krypta s třemi místnostmi, do níž vedou plynulé schodiště a která byla v užívání Správy pražských hřbitovů v letech 1961-1997. Při průzkumu krypta v březnu 2005 byla zjištěna identita a stav ostatků pohřbených členů kapituly a provedeny restaurátorské práce na oltářní menze a skulpturách.
V západní části lodě stojí oltářní retabulum s bohatou ornamentikou; v levé části chrámové krypta se nachází nika s ostatky Karoliny hraběnky de Lützow, rozené Chotkové, a dále další pohřbené osoby z rodů Lützow, Cardelli a Frasso-Dentice. Po stranách centrální hřbitovní kaple jsou symetricky umístěny dvě menší místnosti: levá slouží jako umrlčí komora a pravá jako pietní mauzoleum proboštů kapituly Václava Štulce, Mikuláše Karlacha a biskupa Františka Zapletala. Oltářní architektura postavena v jevišti, které se původně nacházelo nad úrovní podlahy, má ve spodní části retabula a mensy výrazné reliéfní motivy gotizujících rozety a jeptiškových ornamentů.
Historie rekonstrukcí pokračuje i do současnosti: na podzim Znojmo oznámilo opravu štukových sálů v Louckém klášteře, což souvisí s celkovou snahou o obnovu památkově chráněných objektů v regionu. „Štuková výzdoba je již ve špatném stavu. Některé štuky se již odlupují a některé prvky budou muset být nahrazené novými,“ uvedl starosta města Znojma František Koudela. Práce potrvají rok a provoz nijak neomezí.
Prameny uvádějí, že původní projekt vycházel z díla Antonína Wiehla (1846-1910), který vedl většinu arkád s toskánskými sloupy a křížovými klenbami v letech 1899-1908. Malířskou výzdobu arkád s novorenesančním dekorem navrhl a provedl Rudolf Říhovský (1859-1937), inspirovaný římskými katakombami a Rafaelovými lodžiemi ve Vatikánu. V podzemní kryptě jsou uchovány informace o pohřbených a jejich nápisy, včetně výjevů a literárních citací z Bible, které doprovázejí jednotlivé náhrobní desky a nápisy.
Přímětice (německy Brenditz) jsou dnes čtvrť města Znojma. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220, kdy se ves stala majetkem premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Dnešní význam Přímětic je spojen se jménem Václava Prokopa Diviše, teologa, řeholníka a vynálezce, a s historií bleskosvodu, který zde byl vztyčen již v roce 1754, šest let dříve než ve velkém měřítku vynalezl Benjamin Franklin.
Architektura a stavební detaily
Kaple je novodobě přepatrovaná: současná dřevěná podlaha na traverzové konstrukci byla vložena až v druhé polovině 20. století. Předtím měla kaple jednoprostorový interiér otevřený od suterénního pohřebiště až po žebrovou klenbu, dominovaly výrazné neogotické oltáře v závěru kaple. Kaple byla původně součástí severní arkády a nabízí vertikální dispozici se zahloubenou lodí a přístřeškovým závěrem.
Boční průčelí předsíně a operací kaple jsou bohatě členěna lomeně zaklenutými okny s plaménkovou dekorací a kružbami, nad nimiž dominuje atika s pilastrami a věžičkami. V ústí portálu nad věží se nachází tympanon s aliančním znakem Lützow a Chotek. Střecha kaple je sedlová s pálenou taškou bobrovkou; věžice je pokryta plechem. Interiér je vyzdoben sochařským a malířským prvky inspirovanými antickou estetikou a římskými katakombami, které spolu s arkádami vytvořily atmosféru bohaté sakrální výzdoby.
Návrh úprav hřbitova vznikl už v roce 1871 proboštem Vyšehradské kapituly Mikulášem Karlachem a v dalších letech bylo realizováno několik etap pod vedením architekta A. Wiehla. Oltářní architektura, stejně jako samotné retabulum, prošla v průběhu času rekonstrukcí a restauracemi, aby se zachoval původní vzhled a symbolika jednotlivých nástěnných nápisů, reliéfů a sochařských prvků. Krypta je přístupná ze suterénního prostoru a zahrnuje tři hlavní niky a dvě boční stubce, v nichž jsou uloženy ostatky významných členů kapituly a dalších významných osobností spojených s církevním a kulturním děním regionu.
Hřbitovní prostor je významný také jako součást širšího vyšehradského kontextu, kde se pohřbívalo mnoho významných osobností české kultury a politiky, včetně jezuitů, řeholních sester a dalších osobností spojených s církevním životem a státními aktivitami v období národního obrození a následných let.
- Název Hřbitovní kaple s kapitulní hrobkou na Vyšehradském hřbitově pochází z projektu Antonína Wiehla a splynutí novogotických a novorenesančních prvků.
- Architektura klade důraz na vertikální kompozici a půdorys s apsidou a předsíní, čímž vzniká významná vizuální a duchovní hodnota.
- Podzemní krypta a nadzemní kaple spolu vytvářejí harmonický celek, který prošel potřebnou obnovou pro zachování památkové hodnoty.