Přímluvy a postní meditace: křest, Duch Svatý a Ježíšův Beránek v Janově evangeliu

Patří opravdu radost k postu? Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. Srov. 1. Davidovo pomazání předznamenává křest a přebývání Ducha svatého v nás. Bůh si skrze něj volí „nejmenšího“, čímž potvrzuje, že jeho volba nezávisí na lidském zdání, ale na srdci. Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“

Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“

Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“

Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Tento žalm je vyznáním naprosté důvěry. Bůh jako pastýř dává klid, bezpečí i v temnotě a hojnost i uprostřed zkoušek.

2. Křest je osvícením, které mění tmu v život ve světle Kristově. Křesťan má skrze dobrotu a pravdu vyzařovat záři vzkříšení a rozlišovat Boží vůli. (Bratři!) Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž (záleží) ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a (v životě podle) pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je (veřejně) odsuzujte.

Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Uzdravení slepého u rybníka Siloe je znamením Boží moci. Příběh ukazuje růst víry od uznání Ježíše jako člověka až po vyznání jej coby Pána. Ježíš neotevřel jen oči, ale i srdce slepce, který se stal „synem světla“.

Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ - to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“

Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: `Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“

Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“

Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“

Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“

To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“

On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevíme, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

Zeptali se ho: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“

Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“

Řekli mu: „V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“

Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“

Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Srov. Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek.“

Proč číst toto evangelium před křtem?

Toto evangelium bývá v církvi čteno jako jedno z vrcholných poučení katechumenům před křtem. Jeho složení a výklad zůstává živým prostředkem pro zasvěcené i pro laiky, kteří hledají hlubší pochopení vztahu mezi vírou a praxí v životě církve.

Křest, Duch Svatý a služba v církvi

V tématech o křtu a Duhu Svatém hraje důležitou roli rozlišení dvou teorií o tom, jak milost působí po obřadech iniciace. Po modlitbě za křest Duchem Svatým mohou následovat dramatické změny, a přestože milost byla již dříve dána při křtu a biřmování, může být nově seslána. Oba přístupy bývají užívány paralelně a doplňují se.

Křest Duchem Svatým je podle různých pohledů buď pokračující realizací milosti z křtu a biřmování, která se probouzí v odpovědi na modlitbu, nebo novým sesláním milosti, které vychází z pozvání člověka ke změně. Obě cesty však vedou k tomu, že víra nabývá nového života a že lidé začínají žít vírou s větší odvahou a nasazením.

Mezi evangelikály a letničními se často spojuje modlitba obrácení s prosbou o Ducha Svatého, zejména tehdy, když se jedná o novou víru či obnovu víry. Důležité je, že obě možnosti usilují o hlubší kontakt s Bohem a otevření se charismatům, které Duch Svatý svobodně uděluje (1 Kor 12,11; Lumen gentium 12).

Podle Skutků apoštolů lze vidět, že nové seslání Ducha Svatého přináší viditelnou proměnu v životech lidí, a že víra roste, když lidé odpovídají na Boží volání novým způsobem. Zkušenost proměny potvrzuje, že Bůh jedná různě a překvapivě, a že každý má odpovědět na Boží milost s vědomým souhlasem a odhodláním žít podle Ducha.

Obraz Beránka Božího v Bibli a jeho význam

Beránek Boží - zobrazení oběti a vykoupení, které spojuje Starý a Nový zákon. Z Izaiáše až po Zjevení ukazuje cestu spasení skrze oběť a vítězství Krista nad hříchem a smrtí.

Důkaz o Bohu: Beránek Boží (4/26)

Video ukazuje kontinuitu biblických obrazů beránka od Egypta až po Zjevení a jejich význam pro liturgii i katechezi dnešní církve.

Jako inspirace pro modlitbu a reflexi lze využít tradici Přímluv, tedy modlitby věřících, která je formálně rozdělena do čtyř tématických okruhů a vyjadřuje touhu církve prosit za církev, svět, trpící a místní společenství. Přímluvy nejsou kázáním, ale modlitbou, jejíž obsah vychází z biblického čtení a aktuálního dění ve světě.

Tento text ukazuje, že modlitba za svět a za církev má být obecná a zároveň konkrétní, a že skutečné poselství církve vychází z dialogu s Božím slovem a z vůle žít podle Ducha Svatého. Křest a biřmování nás uvádějí do křesťanské plnosti, v níž Duch Svatý otevírá nové způsoby služby a svědectví.

V závěru patří poděkování za milost, kterou Bůh dává skrze křest, biřmování a křest Duchem Svatým. Prosme za světlo poznání, aby každý člověk poznal, jak jej ve svém Synu miluješ, uvěřil a byl spasen. Dárce lásky a pokoje, vnes svůj pokoj tam, kde se válčí; ať mír a pospolitost jsou budoucností světa.

tags: #primluvy #srov #jan #3