Turínské plátno je lněná tkanina, do které bylo údajně zabaleno Kristovo tělo po ukřižování. Na povrchu se rýsuje slabý otisk mužské postavy, který pouhým okem není vždy zřetelný, ale při fotografování na černobílém negativu vyvstává doostřený obraz. Dosud není uspokojivě vysvětleno, jak vznikl tento otisk a zda jde o autentickou relikvii či středověký podvrh.
Podle legendy bylo plátno brzy po Ježíšově smrti přepraveno z Jeruzaléma do Edessy, následně do Konstantinopole. Po čtvrté křížové výpravě ztrácí stopu a v 14. století se objevuje ve Francii, v Chambéry. V roce 1578 jej Savojští převezli do severní Itálie a od té doby je uložené v Turíně, nejprve v Kapli Svatého plátna katedrály sv. Jana Křtitele. Plátno je uváděno v ochranném pouzdře s argonovým prostředím a vyjímáno jen při zvláštních příležitostech. V novověké historii je významným milníkem rok 1898, kdy jeho první fotografie odhalila zřetelnější obraz na negativu.
Historie a současné uložení relikvie
Historie Turínského plátna zahrnuje období poškození při požáru v Chambéry v roce 1532 a následné opravy, které zanechaly ohořelé oblasti a několik záplat. Po svém přesunu do Turína v roce 1578 je plátno dodnes ukryté v katedrále San Giovanni Battista a kolem něj panuje napětí ohledně jeho pravosti. Dnes je relikvie z našeho pohledu spíše připomínkou utrpení než jasnou potvrzenou skutečností.
Veřejnost i vědecké komunity kladou Turínskému plátnu mnoho otázek. Archivní záznamy a pylová analýza ukazují, že látka by měla pocházet z oblastí Blízkého východu a střední Evropy, a chemické odpovědi ověřují stopy octa, které odpovídají biblickému popisu bičování a ukřižování. Repliky plátna jsou rozšířené po světě a některé výtvory vynikají vysokou mírou detailů; církev sama nepovažuje plátno za definitivní potvrzení historické skutečnosti, ale spíše za působivou připomínku Kristova utrpení.
Pravost a vědecké pokusy
Turínské plátno bylo podrobně zkoumáno od 70. let minulého století. STURP používal mikroskopii, rentgenové a infračervené technologie a konstatoval, že nejde o klasické dílo malířské techniky. V roce 1988 pak tři laboratoře provedly radiokarbonové datování vzorku, což uvedlo údajné stáří do období 1260-1390. Kritika však poukázala na to, že vzorek mohl pocházet z opravené části po požáru v roce 1532, a proto výsledky nemusí odrážet původní látku plátna.
Současné názory zvažují více dat a metod. Analýzy pylových částic ukazují stopu 48 rostlin, jejichž rozmístění odpovídá Palestině a době jara (březen-duben). Krevní skvrny obsahují lidský hemoglobin, bilirubin a albumin a jejich charakteristika koresponduje s popisem ukřižování. Kromě toho obsahuje plátno zbytky několika typů rostlin a tvoří obraz postavy muže s trnovou korunou, rukama v klíně a krvavými skvrnami na zápěstích, zápěstích, boku a nohou.
Ako je s tou tváří?
Otisk na tkanině je popisován jako tenká vrstva obarvení vláken, která má hloubku 180-600 nanometrů, a proto je viditelný zejména na negativu. Mezi největšími argumenty pro autenticitu bývá uvedeno, že detaily odpovídají anatomii, včetně kruhu trnové koruny a odstínu postavy; zároveň se však objevují argumenty skeptiků, kteří tvrdí, že podobný efekt lze dosáhnout i jinými (středověkými) technikami zahřívání látky a kontaktem s plastikou či sochou.
Novější studie zahrnují analýzy ultraarchivních vzorků a rozptylu rentgenového záření, které mohou napovědět o stáří tkaniny nebo o její chemické složení. Některé z těchto výzkumů naznačují, že stáří látky by mohlo odpovídat době kolem 2000 let, což by souhlasilo s biblickým časovým rámcem. Avšak skeptici zůstávají: kontaminace a opravy po požárech mohou ovlivnit výsledky radiokarbonového datování a jiné technologie. Proto je třeba počkat na konsensus mezi různými vědeckými týmy a metodami.
Kopie a kopírování: kolik Turínských pláten existuje?
Na světě existuje nejméně 52 kopií Turínského plátna. Většina z nich vznikla v 16. a 17. století a často bývá označena jako „kopie dokonale identická s originálem“ či „kopie získaná zázračně“. Tyto rekonstrukce jsou fascinující doklady lidské touhy po zachycení autentické relikvie a ukazují, jak široká má relikvie svou kulturu. Někdy jde o přímé repliky, jindy o umně namalované obrazy na plátně, ale označují je jako kopie, nikoli padělky z perspektivy zhotoviteů a dárců, kteří jejich díla prezentují.
Například Broumovský klášter v Česku hostí jednu z kopií Turínského plátna. Kopie byla objevena v roce 1999 v klášterním kostele sv. Vojtěcha a má autentickou průvodní listinu. V části dokumentu se uvádí, že kopie byla darována v roce 1651 a byla při slavnostním obřadu dotýkána s originálem. Broumovská kopie je obraz na lněném plátně a předkládá tělo v tvare s odstíny hnědé barvy.
Co říká církev a věda dohromady?
Sám římskokatolický koncil neproklamuje Turínské plátno za pravé plátno zakrývající Ježíšovo tělo, ale považuje ho za působivou připomínku Kristova utrpení. Vatikánství nevyhlásilo jednoznačné stanovisko o pravosti relikvie. Někteří biskupové a preláti v minulosti považovali plátno za padělek, jiní mu zase věřili. Vědecké pohledy se v průběhu let liší a často se objevují nové poznatky, které dokládají buď pravost, nebo podvrh. Věda tedy zatím neposkytla definitivní odpověď.
Různé moderní studie, které zkoumají krevní skvrny, pylovou DNA a rozptyl rentgenového záření, podporují obě strany spektra. Příkladem je analýza krevních skvrn vedená Giulio Fantim z University of Padova, podle níž skvrny odrážejí podmínky bičování a ukřižování; některé části textilu naznačují extrémní zátěž a polytrauma. Kromě toho studie pylových zrn uvádí, že plátno bylo v kontaktu s oblastmi Blízkého východu a Jeruzaléma. Na druhé straně se objevují námitky kvůli možnému kontaminaci a možnostem restaurování, které mohou ovlivnit výsledky radiokarbonového datování.
Věda a svědectví: shrnutí současného stavu
Turínské plátno zůstává fenoménem, který kombinuje historické legendy, vědecké pokusy a náboženskou víru. Ať už je plátno originálem, nebo středověkým podvrhem, jeho výzkum přináší cenné poznatky o textilu, restaurátorství a historických kontextech. Některé studie ukazují, že stáří látky odpovídá době Ježíšova života, jiné zpochybňují radiokarbonovou metodu vzhledem k malým vzorkům a opravám. Neboť Turínské plátno je z pohledu vědy „zvláštní věc“, která nadále podněcuje diskuse a poutníky z celého světa.
