Krátce před Vánoci nalezli archeologové v milevském klášteře ukrytou schránku. Dutina podle archeologů nebyla asi od 15. Takzvaný Pravý kříž byl kříž, na němž nalezl smrt Ježíš Kristus, a jedná se o jednu z nejvzácnějších relikvií křesťanského světa. „Z historického a symbolického hlediska je toto ještě výš než relikviář svatého Maura. Maur je více než metr velká a nádherně zdobená truhla. Hřeb disponuje na svém povrchu křížkem z jednadvacetikarátového zlata a samotná schránka z dubového dřeva pochází zhruba ze 4. až 5. století našeho letopočtu.
Archeologové objevili v milevském klášteře schránku s odseknutou částí hřebu z takzvaného Pravého kříže, tedy kříže, na kterém měl zemřít Ježíš Kristus. Jedná se o jednu z nejvzácnějších křesťanských relikvií, ať už je pravá, nebo falešná. Přibližně šest centimetrů dlouhý kus hřebu archeologové nalezli v dutině v trezorové místnosti kláštera. Na hřebu je vytvořen křížek z jednadvacetikarátového zlata. Schránku podle dendrologického výzkumu mimo jiné tvoří dubové dřevo z období 260 až 416 našeho letopočtu. Tak starý relikviář je na našem území naprostou raritou.
Podle archeologů lze hřeb z Pravého kříže svým významem a vzácností srovnávat s relikviářem svatého Maura. Dendrochronologie je datovací metoda založená na počítání přírůstků na kmenech stromů a sledování jejich změn v závislosti na změnách klimatu. Poměrně přesně tak lze určit například stáří stromu, což využívají historikové, archeologové, klimatologové či pracovníci památkové péče. Dutina v trezorové místnosti, v níž byla schránka uložena, má rozměry 26 krát 16 centimetrů. Víko schránky původně tvořil masivní zlatý plech s tepaným nápisem IR. „Písmena lze v daném kontextu chápat jako zkratku pro latinské - Iesus Rex, tedy Ježíš Král,“ uvedl archeolog Jiří Šindelář.
Dutina podle archeologů nebyla asi od 15. století přístupná, uvnitř byly zlomky dřeva a v nich kusy zlata. Během výzkumu se ukázalo, že jde právě o úlomky relikviáře a „Pravého kříže“. Takových hřebů je dochovaných v Evropě celá řada, výjimečné je v tomto případu stáří artefaktu. V té době musela mít relikvie obrovskou hodnotu srovnatelnou s například korunovačními klenoty (a zřejmě i vyšší). Jeden takový „hřeb z kříže“, vsazený do zlata, je například také součástí Svatovítského pokladu v pražské katedrále.
Kříž, na němž měl být Ježíš Kristus ukřižovaný čtyřmi hřeby, byl nalezen v první polovině čtvrtého století při výzkumu, který inicioval císař Konstantin. Jeho matka, císařovna Helena, pak měla hřeby dovézt do Evropy. Podle Katolické encyklopedie se v současné době uctívá asi třicítka těchto údajně originálních hřebů, jejichž pravost nejde ověřit. Archeologové se výzkumu milevského kláštera věnují několik měsíců. Na jaře například v objektu nalezli tajnou chodbu. Milevský premonstrátský klášter je nejstarší klášter v jižních Čechách. Založil jej Jiří z Milevska a budoucí první opat kláštera Jarloch. Za husitských válek byl klášter vypleněn.
Kardinál Dominik Duka dnes v Milevsku uvedl, že tímto nálezem se křesťanství vrací ke kořenům. Navíc se prý potvrzuje, že území současné České republiky bylo z historického hlediska významným prostorem. „Nebyli jsme pouze okrajovou částí. Odehrávaly se zde důležité události už z doby keltské a germánské. Ukazuje se, že křesťanství zde nezačínalo byzantskou misií svatých Cyrila a Metoděje,“ připomněl Duka příchod věrozvěstů na Velkou Moravu v 9. stříbře nosí na krku.
narození a úcta k ukřižovanému Ježíši Kristovi. Ačkoliv se v textu objevují zkratky a historické pasáže, záměr zůstává jasný - ukázat, že relikvie a kříž samotný odhalují hluboké propojení mezi historií a vírou. Kaple ukřižování na Kalvárii, výkupná teologie a proměna pohledu na smrt Krista společně vytvářejí mozaiku, která zkoumá, co skutečně znamená „smíření“ skrze oběť na kříži.
Historicko-teologický rámec kříže a smíření
„Neboť kříž je pohoršení pro Židy a bláznovství pro pohany, ale pro nás je to moc Boží.“ Tento tehdejší respekt k ukřižovanému Kristu vyústil v rozvíjení teologií, které zkoumají, co znamená vykoupení a oběť. Oběť smíření jako část starozákonních rituálů a jejich napojení na Nový zákon se stává klíčovým tématem, které formulují teologové od raného křesťanství až po současnost. Vykoupení tedy znamenalo osvobození z/od něčeho pro někoho a zahrnuje nejen osvobození od hříchu, ale i pozvednutí celého bytí člověka k novému životu s Bohem.
Čteme v 1K 2,2 a dalších pasážích, že Ježíšova smrt na kříži není placením výkupného ďáblovi ani utišením Božího hněvu primárně, ale prostředkem smíření a obnovou vztahu s Bohem. Teologie náhrady, rozvedená Salvěmi a dalšími mysliteli, se dělí o to, jak pochopit spravedlnost a Boží čest versus niterný vztah člověka k Bohu. Představuje však, že Bohu nejde o prosté odčinění urážek, ale o milosrdenství a znovuzrození člověka skrze Krista.
Z rozhledů učenců jako Anselm, Bonaventura či Tomáš Acvinský plyne, že teologie kříže se posouvá od obrazu Božího hněvu k obrazu Boží lásky, která se sklání k člověku. V kontextu kříže lze říci, že Ježíšova oběť není „placení“ Bohu za vinu, ale projev lásky a cestu k opravě rozbitého vztahu člověka s Bohem. Přesto zůstává významná část výkladu, podle níž Kristus na sebe vzal naši vinu a smrt, a tím je zpečetěn nový život.“
V textu se uvádí, že “oběť smíření” je spojena s židovskými oběťmi Den smíření (Jom kipur) a s jejich rituály pokání. V Novém zákoně však oběť smíření není prostředkem utišit Boží hněv vůči lidstvu, ale prostředkem odčinění a uskutečněním Božího plánu spasení pro lidstvo. Tyto interpretace ukazují, že paradoxně největší „bláznovství“ kříže je v očích lidí často ukryto v Boží moudrosti a lásce, kterou Bůh projevuje skrze Krista.