Proč musel Ježíš umřít na kříži? Copak já chci smrt někoho, kdo mi ublížil? Bůh nám přece může odpustit bez toho, aby chtěl po svém synovi smrt. Podle mě dokonalá láska neznamená potřebu utrpení. Proč nám Bůh dal do srdce to svinstvo - touhu být jako Bůh? Nechci ubližovat, ale proč, když Boha prosím o sílu, nedá mi ji? On chce, abychom milovali každého člověka. Já na to nemám, opravdu často nemám sílu milovat, pomáhat doma, hrát si s mladším sourozencem, často jsem protivná, ubližuju...
Na jedné straně nás takové stvořil (už Adam a Eva se postavili proti Bohu), na druhé chce, abychom byli jiní. Proč? Nechápu taky, proč se v Bibli tvrdí, že trestem za hřích je smrt. Bůh stvořil tento svět, aby žil, ne aby skomíral. Stvořil ho jako krásný. Má v něm zalíbení. Zamiloval si naši nedokonalost. A to nejen tehdy na počátku, před prvotním hříchem, ale i dnes. Každý den pro nás tvoří nový den, doprovází nás každou sekundu... a miluje nás.
Příběh Adama a Evy je literární druh mýtus. Mýtus se v naší kultuře zachoval jen v pohádkách nebo národních pověstech. Příběh z 1. kapitoly Geneze nechce říci, že by svět byl stvořen za sedm dní, neříká, že byl jeden Adam a jedna Eva, ale že svět má svůj počátek v Bohu - a mohou pak žít i dinosauři a mohl být velký třesk - a že Bůh stvořil člověka ve dvou formách jako muže a ženu, kteří když jsou dohromady jsou člověkem ve své celistvosti.
A zlo? V biblické zprávě o stvoření vystupuje jako had. Dále narážíš na problém lidské svobody. Pouze svobodný člověk může milovat. Bůh lidskou svobodu plně respektuje. Respektuje ji tak, že můžeme zabít druhého člověka, vyhladit celý národ, zničit celou planetu, nebo dokonce popřít, že je tu on - Tvůrce. Bůh dal člověku svobodu, dal mu své přátelství. Člověk však toto přátelství zradil, a proto ztratil onu blízkost přítele. Ježíš ztracené přátelství s člověkem obnovil. Jeho Otec, o kterém tak často mluví, si ani v nejmenším nepřál, aby jeho milovaný Syn trpěl. On ho poslal, aby ukázal člověku lásku až do krajnosti. A Syn jeho vůli splnil. Že to mělo formu tak bolestnou... "O, felix culpa" (jak šťastná vina), zpíváme ve velikonočním chvalozpěvu. Je pro nás radostí a štěstím, že vidíme Ježíše i ve svých bolestech i smrti.
Taky jsem kdysi přemýšlel, proč v pohádce o zlaté rybce si dotyčný nepřál v prvním přání, aby jich měl ještě dalších tisíc. Ale o tom je zase lidská svoboda. Bůh je příliš diskrétní ve své lásce a nedává nám důkazy o své existenci. Leda znamení a do těch znamení vkládá tolik světla, by ten, kdo je hledá, je viděl, ale zároveň tolik tmy, aby ten, kdo nehledá je nenalezl. A pokud jsi někdy ve svém životě potkala Boha, který je tvým Otcem, vidíš, že nejsi nula, ale jeho milovaná dcera. A pokud to víš, pak víš i to, že hřích je dobrovolná a vědomá facka Bohu, i kdyby to bylo tvému sourozenci. Protože Otce bolí, když se mu perou děti. (analogií můžeme vidět ve svém životě spoustu).
Pak se rádi budeme setkávat s Otcem a řekneme mu: "Promiň, mlátím sourozence." A on bude rád, když uvidí, že po této omluvě bude následovat usmíření se sourozencem. Jestliže budeme přemýšlet o Bohu Otci, pak proč nám nedá všechno? Zase bychom mohli najít přirovnání. Otec ví, co je pro nás dobré, a tak nám něco taky nedá, i když my si dupneme, že to chceme. Je třeba být k sobě trpělivý. Modlíme se modlitbu Otče náš...
Mezi jinými prosbami říkáme i "chléb náš vezdejší dej nám dnes." Mohl bych to parafrázovat a říci: "To, co potřebujeme jen pro dnešní den, dej nám právě dnes." Neprosíme o zítřek, ale o dnešek. Důležitá je přítomnost. Vím, že jsem ti neodpověděl úplně na vše, ale myslím, že to bude pro tentokrát všechno. Doporučuji ti studovat teologii (nemyslím tím školu, ale občas se nebát a sáhnout po nějaké kvalitní teologické literatuře). A taky víc čti Písmo a snaž se ho pochopit v jeho celistvosti. A nakonec ti doporučím Katechismus katolické církve.
SPÁNEK - u Jana 11,11-14 Ježíš přirovnává smrt ke spánku: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Podle textu v 1. Tesalonickým 4,15.16 víme, že ti, kdo zemřeli v Kristu, budou při Jeho druhém příchodu vzkříšeni.
VZKŘÍŠENÍ - Existují dvě vzkříšení, jedno k záchraně pro život a to druhé k věčnému odsouzení. Genesis 2,7 zaznamenává počáteční stvoření člověka. „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Bůh nevložil do člověka duši. Je to jako rovnice. Prach + Dech = živá duše. Kdyby jste například šli vyrobit dřevěnou bednu, mohli byste říci: desky + hřebíky = bedna. Bednu prostě vyrobíte tak, že vezmete pár dřevěných desek a hřebíky je stlučete dohromady. Co se stane, když to vše opět rozeberete; když vytáhnete hřebíky ven a položíte je na hromádku a vedle srovnáte zbylé desky? Bedna prostě přestane existovat až do té chvíle, dokud to vše opět nedáte dohromady. Stejně se to děje i se smrtí. Odejme se dech, to je ta jiskra života, kterou dává Bůh, a tělo se rozpadne v prach (nebo v případě kremace v uhlíky). Co se stalo s duší? Jednoduše přestala existovat až do chvíle vzkříšení, kdy ji Bůh opět sestaví.
DUŠE A DUCH PŘI SMRTI - Kazatel 12,7 říká, že tělo se rozpadne v prach a duch (dchnutí života) se vrací k Bohu. Žalm 146,4 to popisuje takto: „Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.“ Mrtví nechválí Pána Boha, Žalm 115,17. Mrtví nic nevědí. NESMRTELNOST - Lidské bytosti nemají nesmrtelnost, tu má pouze Bůh (viz 1. Timoteovi 6,16). Nesmrtelnost obdržíme při Ježíšově druhém příchodu (viz 1. Korintským 15,51-54).
U Jana 14,1-3 je napsáno, že nebe je označení pro skutečné místo: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Bůh nám dá slavná nesmrtelná těla. (Filipským 3,21 a 1. Korintským 15,51-54)
Všechny tělesné vady budou odstraněny. Slepí prohlédnou, hluší začnou slyšet a chromí budou uzdraveni. (Izajáš 35,3-6) Zachránění lidé si postaví domy a budou v nich bydlet. Vysázejí vinice a ochutnají plody své práce. (Izajáš 65,21-23) Vlk i beránek se budou spolu pást. Obnovené Boží království bude plné pokoje. (Izajáš 65,25) Spolu s Abrahamem, Izákem, Jákobem a dalšími velikány víry budeme navždy uctívat Boha. Sám Bůh bude s námi přebývat a stane se nám vším. (Zjevení Janovo 21,3) Navždy budeme z lásky sloužit Bohu a radovat se z Jeho blízkého přátelství. - kniha BibleEz 33,11
Poslední aktualizace 27. prosince 2023. HistorieTémata: smrt, zlost
Historie a teologické rozměry tématu smrti
V Bibli existuje jasné vymezení mezi tím, co je trest za hřích, a tím, co znamená naděje pro věčný život. Trest za hřích je smrt, ale Kristova oběť na kříži tuto plačtivou realitu překonává pro věřící. Pro běžného člověka je smrt skutečnou realitou, kterou lze z různých úhlů pohledu zkoumat. Bible ale nabízí naději: smrt není konec, je to spánek, ze kterého nastoupíme k vzkříšení. Zdroje o vzkříšení a nesmrtelnosti se různě vykládají, ale klíčová je jistota, že Kristus zemřel jednou za všechny, aby na sebe vzal hříchy mnohých, a po druhé se zjeví ke spáse těm, kdo Ho očekávají.
Reinkarnace je v biblickém učení odmítnuta jako iluze naděje. Bible učí, že po smrti přijde soud a že každý člověk bude souzen. Ti, kdo jsou v Kristu Ježíši, mají ujištění o ochranné milosti a nesmí být odsouzeni. Ostatní stojí před definitivním rozhodnutím. Proto je důležité poznat Krista a vzít na sebe Jeho řád. Vzkříšení a věčný život nejsou automatické pro všechny; záleží na vztahu s Kristem a na tom, zda Ho člověk přijímá jako Pána a Spasitele.
V závěru dnešní úvahy stojí otázka: Jak by dopadl váš soud dnes? Biblia vyzývá k pokání, víře a aktivnímu následování Krista. Žádný očistec, žádné napodobeniny; jen Boží soud a Boží milost v Ježíši Kristu. Ten, kdo Ho vyzná a následuje, má naději na věčný život a neodsouzení.
