Jaroslav Moravec (1. října 1900, Praha - 31. října 1974, Praha) byl český knihkupec, redaktor, spisovatel, překladatel z ruštiny, němčiny a francouzštiny a jeden ze zakladatelů nakladatelství Toužimský & Moravec (T&M).
Kde a kdy kořeny jeho literárního a vydavatelského života vznikly
Jeho cesta do světa knih začala výchovou ke čtení a zájmem o tištěné slovo. Moravec se vyučil jako zedník na odborném učilišti v Kutné Hoře a postupně se dostal k práci v knihkupectví a nakladatelství. Už v učení se setkal s Janem Toužimským a jejich cesty se spojily v době, kdy zjistil, že práva na vydávání děl Karla Maye jsou k mání. Netrvalo dlouho a oba pánové si je zakoupili a následně založili nakladatelství Toužimský a Moravec se sídlem v pražských Vršovicích.
Nakladatelství prosperovalo a kromě Maye vydávalo i další dobrodružné tituly a edice jako S puškou a lasem, Povídky o zvířatech, Romány, které napsal život, Východ a západ, Polnice a další. Kmenovým autorem firmy se stal spisovatel a archeolog Eduard Štorch, který spojil historii a dobrodružství. Významným činem bylo vydání Divů světa Františka Schörpnera a Divy prasvěta Josefa Augusty, což otevíralo prostor pro historické rekonstrukce a ilustrace, které později ovlivnily i svět malířských rekonstrukcí předhistorické fauny a flóry prostřednictvím Zdeňka Buriana.
Moravec a jeho zrcadlo v literatuře a novinářství
Moravec publikoval v časopisech Kmen, Červen, Literární rozhledy, Pionýr a Lidé, věci, dobrodružství. Jeho dobrodružné povídky se zabývají především indiánskou tematikou a často připomínají inspiraci Karla Maye, avšak s vlastním artistickým pojetím. Nekladl důraz na hrdinství jednotlivce; spíše ukazoval na nesmyslnost vyhlazovacího boje kolonizátorů proti Indiánům a na důstojnost domovů a svobodného života původních obyvatel.
Mezi Moravcovými díly se nacházejí i jeho vlastní pokusy psát na volyňskou tradici, když po roce 1960 vznikly knihy Kleki Petra a Válka bez skalpů, které navazovaly na motivy Karla Maye a jejich reinterpretaci. Jeho tvorba se překrývá s historickým kontextem, kde prezentoval indiánskou perspektivu a kriticky reflektoval kolonizaci a vyhlazování původních obyvatel Ameriky.
Životní osudy: volyňští Čechové a další etapa života
Jaroslav Moravec se narodil 11. listopadu 1934 ve Velkém Špakově na Volyni, tehdy části Polska a dnes Ukrajiny. Jeho rodina patřila k volyňským Čechům a zažil sovětskou anexi Volyně, nacistickou okupaci i nadvládu Stalinova Sovětského svazu. Otec Josef Moravec se roku 1944 zapojil do 1. československé samostatné brigády bojující po boku Rudé armády; přežil boje u Dukly a dostal se až do Prahy. Po válce se rodina v rámci reemigrace volyňských Čechů přestěhovala do Československa a usadila se v západních Čechách, později na severní Moravě.
V Krtíně u Studénky Moravcovi hospodařili až do roku 1958, kdy státní statky zabraly jejich venkovské hospodářství. Poté se rodina přestěhovala do osady Butovice a Jaroslav začal pracovat ve fulnecké továrně Romo jako dělník automatických praček; vyučil se zámečníkem a postupně se stal seřizovačem a později mistrem na montážní lince. V závěru kariéry pracoval v údržbě a vývojové dílně, kde uplatnil svůj technický talent. Současně byl aktivní v Českém svazu bojovníků za svobodu a ve Sdružení Čechů z Volyně.
Rodina a osobní život
Jaroslav Moravec byl ženatý, má dvě dcery a jednoho syna. S rodinou tráví čas s domácími mazlíčky a vychází s nimi. Záliby zahrnují kreslení, natáčení videí na YouTube a vaření. Jeho YouTube kanál má název Kdo se nesměje sobě, tak nemá právo se smát druhým, kde se objevují různé zábavné a stavařské prvky. Doma se věnuje také gastronomii a oblíbenému vaření; svým hostům připravuje hádání muziky pozpátku, hlášky z filmů a básničku od Wericha.
Vzpomínky a odkaz do současnosti
Moravec vzpomíná na těžké chvíle během druhé světové války a následné období reemigrace. Popsal, jak odcházení z Volyně do Čech zahrnovalo odloučení a změny, které zasáhly celou komunitu. Po roce 1990 se obnovil společný podnik rodičů s dalším vydavatelstvím a v roce 1992 vznikly dva samostatné podniky: Nakladatelství Toužimský & Moravec a firma Hrach s označením T&M. Jaroslav pokračoval v dokumentaci a zachování vzpomínek, ačkoliv jeho hlavní kariéra zůstala spjata s vydavatelstvím a literaturou.
Citáty a reflexe čtenářů
- „Kdysi dávno jsem četla knihu Válka bez skalpů. Byla jsem nadšená. Proto jsem byla ráda, že čtenářská výzva mě zavedla k další Moravcově knize.“
- „Absolvoval jsem hudební Gymnázium Jana Nerudy... během studia jsem byl tři roky tajemníkem Katedry cizích jazyků na AMU.“
