Nejstarší kostel v Dublinu byl založen kolem roku 1030. V letech 1172-1173 zahájena stavba katedrály, z té doby je největší krypta v Irsku. Při katedrále založen augustiniánský klášter. Od 1. poloviny 16. století je katedrála anglikánská. Klášter zrušen a zanikl. V letech 60.7. katedrála od jihu. Kromě hrubého zdiva věže a transeptu je na této straně vše z 19. století.
Katedrála dnes nese název Christ Church Cathedral (katedrála Kristovy církve). Za vstup se vybírá vstupné; účastníci bohoslužeb mají vstup zdarma; vstupenky je možno zakoupit předem na internetu. Jen 500 m jižně odtud stojí druhá anglikánská katedrála sv. Patrika, ta ale ve středověku stála před městskými hradbami. Donedávna byla Irsko hluboce katolickou zemí a dnes nemá v hlavním městě žádnou původní středověkou katolickou katedrálu. Obě katedrály stojí v západní části centra města jižně od řeky Liffey. Poblíž je Dublinský hrad a turisticky populární Staré městské čtvrti Temple Bar s irskými hospodami a nočním životem. Necelé 2 km západně od katedrály je pivovar Guinness s prohlídkovým okruhem pro turisty.
U chóru katedrály začíná malá ulice Fishamble Street. Dnes není nijak pozoruhodná, v Irsku je ale spolu s nábřežím Wood Quay proslavená archeologickými vykopávkami vikingského Dublinu z období 9.-12. století. Následné zničení archeologického naleziště pro účely moderní zástavby vyvolalo veřejnou nevoli. V letech 1172-1173 byla postavena krypta; svou délkou 63,4 m je patrně největší v Irsku. Klenba krypty spočívá na dvou řadách silných pilířů. Krypta svou délkou a šířkou zadala rozměry celé katedrály a je dnes nejstarší stojící stavbou v Dublinu.
V období 1190-1210 byly postaveny oba transepty a chór; samotná stavba lodě spadá do doby kolem roku 1230. Na stavbě se podílela stavební huť ze západní Anglie. Z té samé oblasti byl dovezen také vápenec na výrobu kamenných článků, místní irský vápenec (calp) byl použit na hrubé zdivo. Využití pro kamenné články umožnila pozdější změna technologie opracování kvůli vysokým nákladům na dovoz kamene z Anglie. Po viktoriánské rekonstrukci (1871-1878) je katedrála směsí románského slohu z konce 12. století, gotiky z 1. poloviny 13. století a novogotiky z doby rekonstrukce. Dlouhodobé práce zahrnovaly i úpravy chóru a lodě i arkád.
V období 1. poloviny 16. století přešla katedrála do rukou anglikánské církve; augustiniánský klášter Nejsvětější Trojice byl zrušen a zanikl. Nádherná gotika a románský vliv se v průběhu časů odrážely v arrestních stavebních prvcích, např. severní arkáda a její klenba, která přežila a jen mírně kolísá. Katedrála je dnes umístěna v parku a vzhledem k dávnému klášteru, který stál na její jižní straně, připomíná augustiniánský dvůr a kapitulní síně. 9.9. a 10. století obsadili Normandii; Normandie nese jméno mužů ze severu, zvaných Northman. Z Normandie podnikli v roce 1066 invazi do Anglie; dublinští Vikingové (Ostmantown) zůstali výraznou součástí města i po 12. století a jejich souboje s Anglonormany formovaly Dublín.
V roce 1170 probíhala jednání o dobytí Dublinu; Richard de Clare, Strongbow, byl velitelem Anglonormanů. Arcibiskup Laurence O’Toole se snažil zabránit krveprolití; následný střet vyústil v dobytí města. Po bitvě se obyvatelé stali anglickými poddanými. Dublinský klášter a katedrála sehrály klíčovou roli v jednání, avšak během invaze bylo rabováno i sídlo arcibiskupa. Z dubnové bitvy vyšel Dublinský hrad s váživým osudem, avšak katedrála jako duchovní a kapitulek přežila a nadále sloužila pro obřady a pohřby.
V 14. století došlo k přestavbám: např. prodloužení chóru a znovu vybudování některých částí. V roce 1270 byla k východnímu konci přistavěna kaple Panny Marie. V roce 1492 došlo k proslulé události dveří usmíření: při boji Butlerů a Fitzgeraldů byl do dveří vryta ruka, a od té doby existují Dveře usmíření; legenda říká, že při pokusu o odchod nesmělo zranění dojít a ruka zůstala v dveřích. Z této události vychází irské pořekadlo “to chance your arm”.
V 17. století se v katedrále střídala správa mezi katolíky a protestanty; v roce 1689 se zde konala mše krále Jakuba II. Anglického a v roce 1690 po bitvě u Boyne slíbil William III. Anglický zde díkuvzdání. Krypta sloužila po čase i jako tržnice a hospoda. V 19. století byla katedrála rozsáhle opravována a rozšířena v duchu novogotiky; rekonstrukce proběhla v letech 1871-1878 pod vedením George Edmunda Streeta, 230 000 liber poskytl Henry Roe. Společně s rekonstrukcí byl postaven Synod Hall, dnes Dublinia, kulturní a vzdělávací centrum.
V 20. století pokračovaly úpravy pro sloučení moderní liturgie a historických tradic. Dnes katedrála odráží Druhý vatikánský koncil (1962-1965) a její interiér je navržen tak, aby světlo a prostor vedle sebe vytvářely duchovní atmosféru. Alter je vytesán z granitu z jižního Dublinu a spolu s chórem a lodí vytváří centrální vizuální a liturgický prostor. Jedna z expozic nese název Dublinia, umístěná v Synod Hall, nabídne multimediální zpracování dávné středověké historie Dublinu a sleduje dějiny od Strongbowova příjezdu.
V blízkosti katedrály stojí i druhá anglikánská katedrála svatého Patrika; její historie je však vazba na dublinské dějiny a stejné téma, zda v minulosti byly obě katedrály správně spravovány a předcházeny konflikty o pohřby a pohřebiště. U jížních stěn katedrály se nachází náhrobek rodiny Boyleů, hrabat z Corku; v jihozápadní části katedrály je prostor pro spisovatele Jonathan Swift, autora Gulliverových cest, který zde působil jako děkan v letech 1713-1745. Epitaf Swiftovi je vzpomínkou na jeho práci a vliv; hned vedle vchodu se nachází georgiánská budova a nejstarší veřejnou knihovnou v Irsku - Arcibiskup Marshe Library, založená roku 1701, s 25 000 svazky z 16.-18. století. Nejstarší kniha pochází z roku 1400; některé knihy nesou známky britského ostřelování v roce 1916.
