Genesis, hebrejsky בְּרֵאשִׁית Berešit, často označovaná také jako První kniha Mojžíšova, je úvodní knihou hebrejské i křesťanské Bible. Popisuje pojetí nejstarších dějin lidstva od stvoření světa po patriarchy Abraháma, Izáka a Jákoba. Hebrejský název znamená „na počátku“, vycházející z úvodních slov: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“
Historie názvu a obsah knihy
Název Genesis (řecky γένεσις genesis „zrod“, „vznik“) se poprvé objevuje v řeckém starozákonním překladu Septuaginta a označuje obsah knihy, neboť vypráví o vzniku světa a počátcích lidstva a zaslíbeného národa Izraele. Jednotlivé kapitoly začínají rodopisnými částmi (hebrejsky תּוֹלְדוֹת toldot), které vykladači považují za Vedlejší rámce plynoucí z tzv. kněžského kodexu, a rozdělují se do deseti oddílů po výkopu rodových genealogických sekvích.
První část Genesis (Gn 1,1 - 11,26) je věnována pradějinám: stvoření světa, stvoření člověka, pádu a vyhnání z Edenu. Zbytek knihy (Gn 12-50) vypráví o patriarchích - Abrahámovi, Izákovi, Jákobovi a Josefovi - a jejich rodově vymezených cyklech: Abrahámův cyklus (12,1-23,20; 25,1-19); Izákův cyklus (24; 25,19-26,35); Jákobův cyklus (27,1-36); vyprávění o Josefovi (37-50, s výjimkou 38. kapitoly o Judovi a Támar).
Různé pohledy na autorství a teorii pramenů
Tradiční pojetí připisuje autorství knihy Genesis Mojžíšovi. To přijímali Filón Alexandrijský, Flavius Iosephus a Nový zákon i babylonský Talmud. Biblická kritika od 17. století vyvrací Mojžíšovo autorství s argumenty, že by mohl psát o vlastní smrti. Dnes nejčastěji zastávané názory rozlišují několik pramenů: jahvista (J), elohista (E) a Kněžský kodex (P).
Podle teorie pramenů jednotlivé části Genesis vznikaly kompilací z různých pramenů, které se liší terminologií a stylem. Snahy o vymezení a dataci jednotlivých pramenů vedly k dalším podtypům a variantám. Zkoumané otázky zahrnují historickou přesnost Gen 1-11 a souvislosti s literárním druhem textu. Někteří autoři (McDowell, Wenham) zastávají konzervativní pohled, že část Gen 1-11 je historicky spolehlivá, a datují stvoření a potopu do 4. tisíciletí př. n. l., či v řádu 2300 př. n. l. pro potopu. Osvědčené archeologické argumenty pro tento pohled jsou diskutovány v literatuře, např. Wiseman či Kitchen.
Historické vymezení datace a autorství však zůstává otevřené a mezi učenci panuje široká rozmanitost názorů. Z hlediska datování a historické spolehlivosti Genesis 1-11 se setkáme s mytickým či ahistorickým pojetím u mnoha katolických a protestantských biblistů, zatímco konzervativní pohled poskytuje důkazy pro “historickou věrnost” včetně geografických popisů a rodokmenů.
Historie a kanonizace Bible
Biblické texty vznikaly v různých obdobích, a proto se liší jejich kanonizace a překlady. Starý zákon vznikal postupně od 9. do 1. století př. n. l., zahrnuje Tóru, Proroky a Spisy. Nový zákon vznikal během prvních dvou staletí našeho letopočtu a zahrnuje Evangelia, Skutky apoštolů, epištoly a Zjevení. Kanonizace se odehrávala postupně a končila kolem počátku 4. století v západní tradici. Septuaginta (3. století př. n. l.) byla významným mostem pro rané křesťanství, Jeronýmova Vulgáta se stala standardem pro římskokatolickou církev, a Ulfilasův překlad pro Góty patří k nejstarším germánským textům. Česká překladová tradice je zahájena Bible kralickou z konce 16. století.
Celá Bible není jednou knihou, ale souborem textů různých žánrů: poezie, próza, právní a historické texty, dopisy, proroctví, apod. Vznik a kanonizace Bible ovlivnily jazykovou a literární kulturu, a dodnes zůstává jedním z nejpřekládanějších a nejvydávanějších děl světa. Starý zákon (Tanach) se dělí na Tóru, Proroky a Spisy; Nový zákon zahrnuje Evangelia, Skutky, epištoly a Zjevení. Canon a překlady přispěly k širšímu rozšíření Bible v různých kulturách a jazycích.
Desatero, exodu a monoteismus
Exodus a vyjití z Egypta, monoteismus Abrahama a Mojžíše, a vznik vůdčí role soudců a později království Izraele patří k klíčovým momentům, které se v textu často opakují jako memento o vztahu člověka a Boha. Desatero a další zákony byly součástí širšího korpusu božích norem, které se vyvíjely spolu s historickými změnami regionu.
Praktické čtení a porozumění žánrům
Praktické čtení Bible zahrnuje porozumění jednotlivým žánrům a historickému kontextu: Starý zákon a Nový zákon, jejich žánry a účel; Bible není pouze historickým záznamem, ale vyprávěním o Božím působení a vztahu s lidmi. Při čtení Genesis 1-11 je vhodné rozlišovat mýty od historických záznamů podle kontextu a literárního druhu, který může v některých případech využívat symbolickou či teologickou pravdu.
Dialektika vědeckého a biblického pohledu
Různé teze o vzniku a stáří textů generují rozdílné interpretace: historická kritika, textová kritika, archeologie a teologie. Zprávy o potopě, rodokmenech a genealogických údajích bývají zkoumány z hlediska kulturního a politického kontextu, a některé názory zdůrazňují, že literární formy a literární druhy ne vždy odpovídají moderním historickým standardům. Rozdíly v dataci a autorství jsou důsledkem různých metod a názorů v rámci biblické vědy.
Vizualizace a doprovodné prvky pro hlubší pochopení
Infografiky, mapy a vizuální prvky mohou doplnit trasu Izraele, šíření křesťanství a rozsah kánonu do různých tradic. YouVersion a další aplikace umožňují srovnání různých verzí textu. Přílohy a vizuální materiály mohou doplnit poznámky o Exodu, Jonatánovi, Samsonovi a dalších postavách, stejně jako poznámky o Kanaánu a Jeruzalémě. Infografiky mohou znázornit strukturu Starého a Nového zákona, rozdělení na žánry a jejich účel, a proces kanonizace.
V závěru lze shrnout, že Bible je komplexní soubor textů vznikajících v průběhu staletí, a její hlavní poselství spočívá v Boží blízkosti živené skrze slovo a víru, navzdory počáteční diverzitě a různým překladům. Rozvíjení datace a autorství Genesis zůstává předmětem dialogu mezi historiky, biblisty a teology, avšak obecně se uznává významný vliv textů na kulturu, náboženství a jazyk po staletí.
Praktické shrnutí struktury Bible a klíčových pojmů
- Starý zákon: Tóra, Proroci, Spisy; vznik a kontext.
- Nový zákon: Evangeliá, Skutky, epištoly, Zjevení; kontext rané církve.
- Kanonizace a překlady: Septuaginta, Vulgáta, Luther, Ulfilas; česká Bible kralická a Nový ekumenický překlad.
- Žánrová různorodost a literární formy: poezie, próza, zákony, kroniky a dopisy.
- Historické a teologické souvislosti Genesis 1-11 a vyprávění o patriarchách.