Řehoř Naziánský (na Východě nazýván Řehoř Teolog), (asi 330 - 390), učitel Církve, cařihradský arcibiskup, jeden z Kappadockých otců, přítel a spolupracovník sv. Basila Velikého, teolog a básník. Mezi jeho žáky patří sv. Církev ho uctívá jako světce, podle tradičního římského kalendáře 9. května, podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna (spolu se sv. Basilem Velikým).
Křest ale přijal až v dospělosti, v závěrečné fázi svého studia, asi roku 357. Narodil se v Nazianzu v Kappadokii, kde byl jeho otec Řehoř Naziánský starší biskupem. Jeho matka Nonna a další dva sourozenci jsou také ctěni jako světci. Řehoř studoval v kappadocké Césareji, v Alexandrii a Aténách. Během studií se seznámil se sv. Basilem Velikým, s kterým tvořili „vznešený pár“.
Podle vyjádření samotného Řehoře znali jen dvě cesty - do chrámu a do školy. Poté spolu se sv. Basilem přebýval v prvotním basiliánském společenství u řeky Iris v Pontu. Zde se spolu s ním podílel na vytvoření antologie z děl Origena - tzv. Filokalii. Asi roku 362 byl svým otcem vysvěcen na kněze. Basil Veliký ho roku 372 vysvetil na biskupa Sasimu, Řehoř se však - z důvodů podobných těm, kvůli nimž se vyhýbal veřejnému kněžství - nikdy neujal vedení diecéze.
Krátce spravoval po svém otci diecézi v Nazianzu, zanedlouho utekl do samoty kláštera v Seleucii. Cařihradskými věřícími, kteří v důsledku arianismu postrádali pravověrného biskupa, se nechal roku 379 přemluvit vést katolickou církev v Cařihradě. Zde v malém kostelíku Anastasis pronesl věhlasné teologické řeči o Nejsv. Trojici, které mu získaly titul Teolog.
Ačkoliv ho koncilní otcové druhého ekumenického koncilu v roce 381 potvrdili a oficiálně uvedli do úřadu cařihradského patriarchy, Řehoř znechucen církevními spory a tím, že někteří biskupové zpochybňovali jeho volbu, i neúspěchem v řešení antiochijkého schizmatu odmítl funkci a opustil Cařihrad. Krátce znovu spravoval diecézi v Nazianzu a poté od roku 383 až do konce svého života žil v ústraní a věnoval se asketickému životu, kontemplaci a psaní svých teologických a poetických prací.
Řehoř byl na rozdíl od svého přítele Basila Velikého povahy spíše nepraktické, v rozhodujících okamžicích jeho života se negativně projevovala jeho přecitlivělost a nerozhodnost. Vyhovoval mu tichý život v ústraní, kde vznikla většina jeho vynikajících teologických a básnických spisů. Za učitele Církve ho vyhlásil papež Pius V. Řeči - (celkem 44), kromě pěti teologických řečí jsou velmi významné Oratio 42 (na rozloučenou, po zřeknutí se arcibiskupského stolce v Cařihradě) a Oratio 43 In laudem Bas. Mag.
Potom poetická díla - např. De vita sua, Epitafy aj. Celkem napsal asi 400 básní s více než 16 000 verši. Jeho teologické a poetické práce se staly významným mostem mezi západní a východní tradicí. Dědictví Řehoře Naziánského ovlivnilo mnoho následovníků a jeho učení se dodnes připomíná v liturgii a teologických úvahách církve.
Život a období vlivu
Narodil se v roce 329 nebo 330 v Naziánu (dnes Nenisi v Turecku). Jeho otec byl konvertita, který se později stal v Naziánu biskupem. Hlavně své matce Nonně vděčil Řehoř za základy náboženské výchovy. Měl sestru Gorgonii a mladšího bratra Césaria, jenž se rovněž stal svatým. Ve studiu rétoriky se s Basilem seznámil v Kappadocké Césareji a pokračoval v Palestinské Césareji, poté cestoval po moři do Alexandrie. Poblíž Kypru se loď ocitla v bouři; slíbil Bohu, že mu zasvětí život, pokud bude zachráněn; loď bezpečně dospěla do Alexandrie, kde poznal biskupa Atanáše a učil se u Tespesia.
Po odchodu Basila do Egypta zůstal v Aténách, kde přijal učitelské místo. Když se dozvěděl o povýšení otce za biskupa v Naziánu, vrátil se domů, aby mu pomáhal, avšak touha po pontské poušti ho opět táhla. Nakonec otec využil svou autoritu a přiměl ho k přijetí kněžského svěcení, které se zpočátku bránil. V klášteře žil a teprve po prosbách otce i lidu přešel do duchovní správy v Naziánu.
V roce 379 umírá i jeho přítel Basil Veliký; Řehoř vyhověl žádosti katolíků z Konstantinopole, kteří měli jen jednu kapli. Zde nastoupil dočasný správní úřad arcibiskupa. Pro jeho kázání kaple brzy nestačila a byl vybudován chrám Anastasis (vzkříšení). Přednášel významné teologické přednášky o Nejsvětější Trojici před zástupy ariánů, kteří se vraceli ke Kristu a k pravé nauce.
Ariáni usilovali o jeho zničení, až nakonec Theodosius v roce 380 nařídil vrácení chrámů katolíkům a konal se druhý všeobecný církevní sněm v Konstantinopoli, kde byl Řehoř Nazianzen patřícím kufa. Po zvolení biskupa Eulália se usadil v Naziánu, kde žil až do konce života a psal básně i listy. V listě přátelům označil evangelium za vědu lásky a vyjádřil, že "čistotu ducha jsem získal pouze z vědy Boží." Jeho slova naznačují, že knihy nejsou jen světské";
