Dnes se podíváme na biblické a historické souvislosti spojené s místem křtu Ježíše Krista a na okolnosti jeho geografického a náboženského kontextu, včetně současného stavu míst spojených s Jordánem a řekou Jordán.
Jordán jako geografie a historické spojení s biblickými událostmi
Řeka Jordán má délku 250 kilometrů, pramení v Chulském údolí severně nad Galilejským jezerem a teče na jih do Mrtvého moře. Severní úsek řeky směřuje z úpatí hory Chermónu dolů do Galilejského jezera a její hlavní jižní úsek z jezera do Mrtvého moře. Délka jižní části není delší než 105 km, ale její četné zákruty ji prodlužují asi o dalších 30 %. Je těžko splavná, neboť její mělčiny jsou na mnoha místech posety skálami a nikam nevede - leda do horkého Mrtvého moře bez života.
V biblickém myšlení byla Jordán spojena s několika klíčovými epizodami Izraele a s významnými proroky - Elijáš a Elížha. V Novém zákoně je řeka Jordán spojena s Janem Křtitelem a s křtem Ježíše Krista. I když se řeka od biblických časů změnila jen málo, dnes je hůře přístupná v místech spjatých s Ježíšem a Janem Křtitelem.
Křest Ježíše a místní místa v záznamech
Ježíš byl pokřtěn Janem Křtitelem vodou z řeky Jordán. Místo křtu se vedou spory, ale nejpravděpodobněji k němu došlo poblíž města Jericho asi 10 kilometrů před ústím Jordánu do Mrtvého moře. Řeka Jordán v těchto místech tvoří státní hranici mezi Jordánskem a Izraelem, respektive Palestinou, a tak bylo místo křtu dlouho nepřístupné pro turisty. Z jordánské strany bylo místo zpřístupněno v roce 1994; od té doby zde vznikla řada kostelů a klášterů. Palestinský břeh řeky zvaný Qasr al-Jahúd byl odminován a zpřístupněn teprve v roce 2015. Dnes zde stojí návštěvnické středisko a klášter Jana Křtitele ze 4. století, obnovený po roce 2015.
Část míst spojených s křtem Ježíše leží na západním břehu Jordánu, v místech známých jako Qasr al-Jahúd (Kasr al-Jahúd) a Al-Maghtas. Qasr al-Jahúd dostal své jméno podle nedalekého pravoslavného kláštera. Oblast byla po válce v roce 1967 uzavřena; v 80. letech 20. století zpřístupnila izraelská armáda úzký koridor pro předem objednané skupiny věřících. Po odminování okolního území bylo místo v létě 2011 zcela zpřístupněno veřejnosti. Z Jordánské strany bylo území otevřeno a stalo se atraktivním cílem poutníků.
Vsuvka k obrazu Jordánu dnes: Jordánsko i na dolním toku působí spíše jako potok než řeka; v Ježíšově době to mohla být velká řeka, dnes však voda doslova mizí kvůli závlahám a Mrtvé moře klesá. Proto při plánování poutě k Qasr al-Jahúd či Al-Maghtas je třeba počítat s realitou potoku s kalnou vodou a s vícejazyčnými tabulemi ukazujícími státní hranice.
Betanie, Jeruzalém a orientační body
Betanie je dvojí: Lazarova Betanie u Jeruzaléma a Betanie u řeky Jordán poblíž ústí do Mrtvého moře. Lazarova Betanie leží asi tři kilometry od Jeruzaléma, zatímco druhá Betanie leží u Jordánu, necelých 10 km od ústí do Mrtvého moře, tedy na konci toku Jordánu. Jericho je dalším orientačním bodem; leží také méně než deset kilometrů od místa křtu, ale na jiné straně Jordánu. Zdroj Wikipedie a biblické prameny potvrzují, že místa bývají ztížena souběžnými historickými a geografickými názvy.
Jako důležité kulturně náboženské centrum bývá Qasr al-Jahúd či Al-Maghtas cílem poutníků i turistů. Před rokem 1967 byla oblast uzavřena; až později byla navržena a realizována otevření místa pro věřící a pro veřejnost. Pro věřící je toto místo velmi důležité - 50 kilometrů západně od Ammánu ročně sem míří až kolem 100 tisíc turistů a poutníků. Pole vyvážení posvátné vody z Jordánu do zahraničí se v minulosti týkalo i exportu vody pro křty dětí, avšak s nástupem historických změn byl vývoz omezován a vyžadovány byly licenční povolení.
Současnost a význam míst křtu
Jordánská strana i západní břehy Jordánu dnes kombinují náboženský význam a turistické návštěvy. Voda z řeky Jordán se stále používá pro křty, avšak hygienické standardy a regulační omezení ovlivňují komercializaci a export posvátné vody. Místo Al-Maghtas a Qasr al-Jahúd zůstávají důležitými místy poutníků ze východních církví a navštěvovanými pamětihodnostmi na Blízkém východě, přičemž moderní komunikace a infrastruktura usnadňuje přístup.
