Relikviář svatého Maura byl zhotoven přibližně v letech 1225-1230 na žádost benediktinského opatství ve Florennes v Belgii pro ostatky sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Jana Křtitele. Po celá staletí byl předmětem uctíváným a pečlivě chráněným. Relikviář Po umělecké stránce zaujme zpracování sošek a reliéfů, které řadí relikviář k nejvýznamnějším památkám v celoevropském středověkém kontextu. Průčelní stěny zdobí asi 25 cm vysoké sošky sv. Maura a Ježíše Krista, svrchní stěny pak kruhové medailony s výjevy ze života sv. Maura a Jana Křtitele. Na bočních stěnách jsou rozmístěny sošky apoštolů. Na známce je průčelní stěna relikviáře se soškou Ježíše Krista doplněná textem RELIKVIÁŘ SV. MAURA.
Historie relikviáře je pozoruhodná hned v několika rovinách. Byl zhotoven kolínsko-mosanského okruhu z první čtvrtiny 13. století a právě díky bohaté výzdobě patří k dokladům románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality. Ztvárněním se v detailech odlišuje od jiných relikviářů v regionu a dosud se nepodařilo přesně určit dílnu jeho vzniku. Relikviář byl původně určen pro ostatky svatého Maura, svatého Timoteje, svatého Jana Křtitele a svatého Apolináře, a známky se tak dotýkají jeho původu i výzdoby.
Historie nálezu a osudy relikviáře po staletí
Relikviář byl do Čech dopraven na konci 19. století, kdy jej Alfred de Beaufort-Spontin zakoupil od církve, nechal opravit a po výstavě v Bruselu v roce 1888 byl převeden do Bečova nad Teplou. Po druhé světové válce museli Beaufortové opustit Československo; relikviář byl ukryt v zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie a zůstal tam nepovšimnut veřejností po 40 let. V červnu 1984 vznikl systematický plán pátrání a 5. listopadu 1985 byl relikviář nalezen v zásypu hradní kaple. Po nálezu byl poškozený pobytem ve vlhku přepravován do Prahy a v následujících letech uložen na několika místech, dokud nebyly vyjasněny majetkoprávní vztahy po roce 1989 a nezačala komplexní restaurátorská práce trvající 11 let. Od května 2002 je zrestaurovaný relikviář vystavován na zámku Bečov nad Teplou.
Popis a technické provedení relikviáře
Relikviář měří 140 x 42 cm, je 65 cm vysoký a horní část má tvar sedlové střechy. Je vyroben z ořechového dřeva a bohatě zdoben množstvím reliéfů a sošek z pozlaceného stříbra, drahými kameny, filigrány a gememi z drahokamů a polodrahokamů. Průčelní stěny ozdobí asi 25 cm vysoké sošky sv. Maura a Ježíše Krista, svrchní stěny kruhové medailony s výjevy ze života sv. Maura a sv. Jana Křtitele; na bočních stěnách jsou rozmístěny sošky apoštolů. Přední stěna znázorňuje Ježíše Krista spolu s textem RELIKVIÁŘ SV. MAURA. Uvnitř relikviáře se nacházejí kosterní fragmenty několika jedinců, textilie různých stáří a z různých částí světa, zbytky kůže a další materiály, které svědčí o původu a obsahu památky.
Relikviář je dílem kolínsko-mosanského okruhu a patří mezi významné památky v evropském středověku. Zpracování zlatnické výzdoby a filigránových prvků je považováno za špičkové v dané epochě; mezi další zajímavé prvky patří antické gemy použité jako součást výzdoby. Horní zasazené kameny a reliéfy slouží jako náznak příběhů ze života svatých, což výrazně posiluje narativní roli relikviáře.
Restaurování a technické postupy
Restaurátorské práce probíhaly v letech 1991-2002. První fáze zahrnovala demontáž výzdoby, detailní dokumentaci a plánování postupu; poté následovalo zajištění stability a očištění kovových částí, a v závěru rekonstrukce dřevěného jádra a opětovné osazení sošek a reliéfů na nový corel. Detailní práce zahrnovaly číselné označení všech dílů a výměnu poškozených částí; pro filigránové prvky se volily šetrné způsoby očištění a rekonstrukce. Bylo zapotřebí vyrobit nové podložky a hřeby z měděného materiálu a zlatit je, aby dorovaly původní vzhled. Restaurátoři také provedli maketu jádra z lipového dřeva pro zajištění správných rozměrů a tvarů.
V červenci 1992 až červnu 1993 proběhla ověřovací fáze; byla zhotovena přesná kopie postav 12 apoštolů, Krista a sv. Maura a byly vyrobeny sádrové odlitky pro rekonstrukci. Následně byly provedeny zkoušky technik a konzultace s klenotníky v Cáchách. Byly zhotoveny detailní plány a makety jádra a výzdoby, aby byla zajištěna co nejvěrnější rekonstrukce.
V letech 1995-1997 došlo k významné stabilizaci filigránů a k doplnění chybějících částí; pod kameny byly zhotoveny podložky z lipového dřeva a bylo vyrobeno přes 500 nových měděných hřebů. Byly provedeny zkoušky očištění zlaceného povrchu a návaznosti na novou konstrukci. Z finančních a provozních důvodů došlo k přemístění pracoviště a k pokračování restaurátorských prací na lipovém jádru a maketách až do roku 1998, kdy vznikla potřeba vyhotovení druhé makety pro přesnější určení rozměrů.
V roce 1998-1999 bylo vyrobeno několik sádrových odlitků a pokračovaly práce na modelaci a doprovodné expozici Bečova. Do roku 2002 proběhla závěrečná fáze restaurátorských prací ve spolupráci s odborníky z horené sopky a klenotnických dílen v Německu. Výsledkem je komplexní zrestaurovaný relikviář s vyzdobením a připraveností k trvalé instalaci na Bečově.
Souvislosti a význam relikviáře v českém kontextu
Relikviář svatého Maura je považován za mimořádnou památku románského zlatnictví a jedinečnou v českém kulturním dědictví. Záchrana relikviáře od 1991 do 2002 je vnímána jako klíčový příběh propojující detektivní thriller, archeologicko-restaurátorský výzkum a mezinárodní spolupráci. Nová knižní a výstavní prezentace ukazují, že relikviář nebyl jen historickým artefaktem, ale i současným příběhem, který se dotýká témat, jako je ochrana kulturního dědictví a mezinárodní spolupráce při obnově památek.
Dotykový model relikviáře byl vytvořen v roce 2011 jako pomůcka pro zrakově postižené a pro edukaci dětí; model oživuje výklad pojmů relikviář, relikvie a světec a umožňuje dětem aktivně se zapojit do prohlídky zámku Bečov. Model je využíván i pro vzdělávací programy a exkurze, a jeho cílem je přinést historické znalosti dětem a návštěvníkům různých věkových kategorií. Náklady na program činí 35 Kč na žáka a 8 Kč za kilometry cesty.
Postavy a klíčové momenty spojené s nálezem
Aktéři v příběhu zahrnují Dannyho Douglase, Američana žijícího ve Vídni, který sehrál klíčovou roli při vyjednávání o vyzvednutí relikviáře. Jeho spolupráce s rodem Beaufort-Spontin a s československými bezpečnostními složkami vedla k objevu relikviáře v roce 1985. Důležitou postavou byl kriminalista František Maryška, který vedl tým Starožitnost a vyzvedl relikviář z hradní kaple. Druhým klíčovým aktérem byla rodina Beaufort-Spontin, která vlastnila Bečov nad Teplou a byla spojena s relikviářem po několik generací. Hlavními tématy jsou zákony o restaurování památek, majetkové právo a mezinárodní spolupráce.
Nový příběh bečovského relikviáře: Poslední tajemství odhaleno
Relikviář sv. Maura představuje důležitý příklad evropského středověkého zlatnictví a zároveň ukazuje, jak historické artefakty mohou být znovu získány a navráceny veřejnému sbírkám po desetiletích. Jeho příběh je příkladem, jak muzeální a restaurátorské práce mohou posílit identitu regionu a národní kulturní dědictví.