II. 2.3.2: Artemidin chrám v Efesu (tzv. Kapitola 3: Chrámy archaického období: 7. st. př. Kr. Kapitola 4: Chrámy archaického období: 6. st. př. Kr.) zabývat v několika následujících částech tohoto webu. řádů. pojmů, které budou v této a následujících lekcích používány. připoj výraz stylos (sloup), např. (chrám se 4, 5, 6 sloupy v průčelí). obr. 2.11: Popis půdorysného členění na příkladu chrámu E v Selinuntu. Zdroj: Berve - Gruben 1962, s. 431 (upraveno).
O tom, jak přesně nejstarší chrámy vypadaly máme pouze kusé doklady. prameny neexistují a archeologické nálezy nejsou mnohdy zcela průkazné. jmenované Unit IV-1 a IV-5, nebo Heroon v Lefkandi). známé formy, ale také vychází z řeckého pojetí funkce takové stavby. umístěných před nimi. domů, projevují se i v ní podobné změny.
architektonické a stavební zvyklosti (viz předchozí lekce). pravoúhlých budov. plánování a zefektivnění využití dostupného prostoru. tento tlak tak patrný není, neboť byly od běžné zástavby odděleny. když jsou v polovině 7. st. př. Kr. objevují náboženské stavby ukončené apsidami. projevovat až asi kol. r. 750 př. Mnoho kultovních míst také mělo podobu pouhých otevřených prostranství s oltářem. identifikovatelné jako rané chrámy doloženy až z 8. st. př. Kr. terakotových modelů, které byly používány jako votivní dary. všeřeckých svatyní.
- Perachory. obr. 2.12: Rekonstruovaný model z Perachory. Zdroj: Barletta 2001, s. 41. Nejdříve se zaměříme na modely. poloviny 8. st. př. Kr., pochází z Perachory (obr. zálivu asi 6 km západně od dnešní obce Perachora. v mělkém portiku. Pilíře jsou opatřeny obdélníkovými patkami a hlavicemi.
- obr. 2.13: Model z argejského Héraia. Zdroj: Barletta 2001, s. podpíraným dvěma pilíři. Na základě obou modelů byly provedeny pokusy o rekonstrukci stavební konstrukce. v průčelí.
- kůlů z opracovaných kmenů. pro výstavbu zdí a dřeva pro horizontální a vertikální nosné prvky. na využití podobných stavebních materiálů, větví nebo rákosu. ve středové části apsidy a sérií krokví, které s ní byly spojeny.
- obr. 2.14: Rekonstrukce stavebních konstrukcí: vlevo model z Perachory, vpravo z argejského Héraia. Zdroj: Malacrino 2010, s. 83.
- obr. 2.15: Rekonstruovaný půdorys chrámu z Perachory. Zdroj: Mazarakis Ainian 1997, Fig. 186.
- jedny z nejstarších a byl objeven (stejně jako výše probíraný model) v Perachoře. keramika. Jediným vodítkem zůstaly terakotové modely nalezené mimo stavbu. z nich, podle kterého je přibližně datována i výstavba, pochází z období kolem r. 800 př. Kr. Toto datum ovšem nemusí odpovídat skutečnosti. mezi léty 725-720 př. stavba o rozměrech přibližně 7,5/8 × 3,5 m. o šířce 0,7 m.
- obr. 2.16: Plán budov z geometrického období, Dafnoforeion označen A. Zdroj: Mazarakis Ainian 1997, Fig. 104. na ostrově Euboia. nebo „Bay Hut“, není přesně známo.
Poloviny 8. st. př. Kr. mladších staveb. Nejmladší z nich byl v 6 st. př. Kr. probíraná stavba, stále však v době, kdy ta byla ještě používána. není určení stavby jako chrámu bez výhrad přijímáno. sloupy v prostylovém stylu. vybudován z kamene. přístavba. stratigraficky leží výše. Původní vchod tak byl vymezen pouze obvodovými zdmi. obr. 2.17: Předpokládaná konstrukce střechy. Zdroj: Malacrino 2010, s. kolem 45 cm, další tři, rozmístěné ve tvaru trojúhelníku, pak uvnitř budovy. sloužily jako podpora kůlů, které zpevňovaly zdi a nesly střechu. konstrukce zdi je nejistá, neboť byly použity netrvanlivé materiály. C. vyslovil tezi, že ke stavbě byl použit vavřín. který popsal podobnou stavbu v Delfách (podle mýtu postavenou samotným Apollonem).
V průběhu archaického období prošel vývoj chrámové architektury zásadními změnami. a Egyptem, což je patrné zvláště v umění. Patrně nejdůležitější inovací byl začátek používání pálených střešních tašek (obr. 2.28). Tato novinka měla významný vliv na celkovou podobu chrámů. postupně mizí a jsou nahrazovány pravoúhlými. jejich sklon. materiálů (nepálené cihly a dřevo) za kámen. dovolila monumentalizaci těchto budov. Poseidonův chrám v Isthmii a Apolónův chrám v Korintě. obr. 2.28: Základní typy terakotové krytiny: 1. lakónský; 2. korintský; 3. sicilský. Zdroj: Malacrino 2010, s. 88.
Rekonstrukce chrámů 7. st. př. Kr. ukazují, že chrám Artemis z Efesu (tzv. Artemidin chrám) je výjimečný tím, že má peristyl jako zřetelný architektonický prvek. Jedinou stavbou, datovanou kolem poloviny 8. st. př. Kr., která má peristyl, zůstává chrám Artemidy z Efesu (tzv. peristylem). Doloženy jsou čtyři stavební fáze. chrámem ze 7. st. př. Kr. posouvá výstavbu do druhé poloviny 8. st. př. Kr.). na obou koncích vychází ještě ze starší stavební tradice apsidálních chrámů. označovaná jako hekatompedon měla rozměry 7,5 × 27,5 m. bylo tvořeno pěti dřevěnými sloupy rozestavěných do polokruhu. podél zdi byly nalezeny kamenné patky, na kterých stály opět dřevěné sloupy. Obr. 2.30-2.31 ukazují rekonstrukce a nálezové situace v Héraiu a dalších lokalitách.
V souvislosti s vývojem dórského a iónského řádu dochází k debatě o použití terakotových prvků a výzdoby. Terakotové tašky předznamenaly další využití tohoto materiálu v architektuře. která byla pod silným vlivem Korinta. Přibližně do r. 630-620 př. Kr. se terakotové prvky rozšířily; jejich množství a styl zvyšovaly monumentálnost chrámů. Obr. 2.39-2.41 ukazují detaily kladí a geisonů a jejich ukázky výzdoby, která připomíná pozdní protokorinský styl.
V rámci vývoje archaických chrámů je důležité poznamenat, že Hėroón, Héraios a další stavby ukazují rozmanitost konstrukčních řešení a různou míru zachování. Hekatompedon I a II, Thermon Megaron B a další představují klíčové případy pro pochopení vývoje peristylu a apsidálních bytostí. Obr. 2.26-2.35 ilustrují půdorys Artemisova chrámu a z hlediska konstrukce i designu odlišnosti mezi jednotlivými etapami.
Na závěr lze říci, že archaické chrámy 7.-6. století př. Kr. svědčí o postupné monumentalizaci, zavádění pálených střešních tašek a postupném vývoji od apsidálních tvarů k plně peristylovým chrámům. Artemisův chrám v Efesu zůstává nejvýraznějším příkladem, kde peristyl působí jako klíčový architektonický prvek a symbol náboženské i kulturní důležitosti chrámů v řeckém světě. Obr. 2.27-2.36 ukazují konkrétní varianty a rekonstrukce, které doplňují obraz o tom, jak se chrámové prostory postupně měnily během archaického období.