Sebevědomí Albrechta Dürera rozhodně nechybělo. Vydělával spousty peněz, chválili ho a uznávali císaři a králové. Mohl si dovolit dlouhé cesty Evropou, pohodlný dům pod hradem v Norimberku i potěšení ze sbírání uměleckých děl, kuriozit, zbraní a šperků, jeho současníci obdivovali jeho nevyčerpatelnou fantazii.
Růžencová slavnost vznikla v roce 1506 přímo v srdci Benátek na zakázku německých obchodníků. Oltářní obraz pro kostel sv. Dürer byl uznávaný zejména jako rytec, ale o malířských schopnostech musel své okolí teprve přesvědčit. Brzy ale zjistil, že ho Italové považují za velkého umělce, a pustil se do malování. Scéna shromáždění růžencového bratrstva, tedy společenství spojeného modlitbou růžence, je známá i tím, že na ní mistr namaloval tu samé sebe. Sice „nenápadně“ stojí vpravo v pozadí pod stromem, zato ve velmi nápadném obleku.
Historie díla: od Benátek po pražský hrad a dále
Po sto letech v benátském kostele objevil Růžencovou slavnost Hans von Aachen, nákupčí uměleckých děl pro císaře Rudolfa II. Císař za nový přírůstek do svých sbírek zaplatil devět set dukátů, na tehdejší dobu horentní sumu, a obraz se na ramenou čtyř silných mužů vydal na cestu přes Alpy do Prahy. Na Pražském hradě pak Růžencová slavnost přečkala třicetiletou válku a záhadně unikla švédskému rabování rudolfínských uměleckých sbírek. Možná ale byla tak poškozená, že ji nikdo nechtěl - ostatně když později obraz císař Josef II. nabídl do dražby, chtěl za něj jedinou zlatku, což stěží stálo dřevo, na kterém byl namalovaný. Na konci 18. století se pak obraz stal majetkem premonstrátů ze Strahovského kláštera. Ti v polovině 19. století nechali Růžencovou slavnost opravit litoměřickým malířem Johannem Grussem, a můžeme se jen dohadovat, co všechno v té době z obrazu zmizelo. Gruss se totiž neprojevil zrovna jako příliš svědomitý restaurátor. Mimo jiné z obrazu odstranil Dürerův drobný žertík, a to mouchu z kolena Panny Marie. Malíř stejně jako jiní tvůrci před ním doufal, že diváky před obrazem nachytá a ti budou dotěrný hmyz chtít odehnat.
Kromě mouchy z obrazu zmizelo víc věcí, Růžencová slavnost se během staletí měnila víckrát a mnohem zásadněji: podle historiků umění byly přemalovány asi dvě třetiny díla. Měnilo se hlavně popředí, kde byli ti nejdůležitější: vlevo církevní hodnostáři vedení papežem Juliem II., vpravo císaři a králové v čele s německým císařem Fridrichem III.
O misticitě a dopadu renesančního díla
Růžencová slavnost sice možná je nejlepší Dürerův obraz na celé zeměkouli, ale moc štěstí do vínku nedostala. Dlouho se mělo za to, že obraz utrpěl zejména při náročném transportu z Benátek do Prahy, ale není to pravda. Chyba byla už ve výběru materiálu a můžeme se jen dohadovat, proč Dürer použil nekvalitní topolové dřevo a pigmenty italské výroby.
Renesanční mistr Albrecht Dürer má v Praze ještě jeden důvod ke slávě. Expertiza Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky potvrdila, že Knihovna AV ČR vlastní první vydání jeho slavného dřevořezu Nosorožec z roku 1515 - jeden z pouhých několika exemplářů na světě. Grafika se do sbírek dostala patrně v roce 1958 z antikvariátu a byla dlouho uložena v depozitáři starých tisků. Při pohledu na obrázek vás určitě hned napadne, že takhle zvíře ve skutečnosti nevypadá. Dürer totiž - stejně jako většina tehdejších Evropanů - žádného nosorožce naživo neviděl. Při práci se spoléhal na slovní popis a jednoduchou skicu z Lisabonu, kam byl tento vzácný tvor přivezen jako dar portugalského krále pro papeže - první živý nosorožec v Evropě od dob Římanů. Dürer ho zobrazil s druhým rohem na šíji a „brněním“ z plátů, přesto se jeho fantazijní dřevořez stal jedním z nejznámějších zvířecích portrétů všech dob.
V Evropě koloval obrázek po staletí a až do 18. století byl znám hlavně díky kopiemi a popisům. Zmiňovaný nosorožec se stal jedním z klíčových příkladů raně novověkého ilustrativního zobrazování zvířat, které se vyznačuje kombinací soustředěnosti na věrnost kontur a fantazijního „brnění“ kolem těla zvířete.
Norimberk, rodina a život Dürera
V roce 1494 se Dürer oženil s Agnes Freyovou, dcerou kovotepce Hanse Freye a Anny, rozené Rummlerové z bohaté norimberské rodiny. Od roku 1509 žili v mohutném hrázděném domě u Tiergärtnertor, který Dürer koupil za 275 zlatých. Pro představu roční potřeba člověka v jeho době byla asi 50 zlatých. Jeden z mála autenticky dochovaných městských domů dokumentuje rozkvět Norimberku a svět umělců ze 16. století. Dürer úzkostlivě dbal na svůj zevnějšek a zajímal se o dobovou módu.
V roce 1527 vydal knihu o opevnění a plánovaném rozvoji města. Objevte historii a zajímavosti slavného obrazu Růžencová slavnost Albrechta Dürera v Národní galerii v Praze. Obraz byl namalován v roce 1506 na zakázku německých obchodníků pro kostel sv. Dürer namaloval drobnou mouchu na koleno Panny Marie, která byla ve 19. století jedním z drobných žertíků restaurátorů a prvotně pobouřila ledaskoří.
Současnost a význam pro veřejnost
Růžencová slavnost se stala symbolem renesančního kulturního mostu mezi Benátským importem a českým prostředím. V dnešní době je obraz v Národní galerii v Praze hlavním lákadlem pro badatele i širokou veřejnost, která se zajímá o techniku, restaurátorský vývoj a historické okolnosti vzniku díla.
Obraz se vyvíjel během staletí: popředí s významnými postavami se měnilo, zásadně zasahoval Gruss a proměněny byly i detaily v rámci přední části obrazu. Důstojná historie díla tak odráží proměny evropského myšlení o umění, náboženství i politické moci.
| Událost | Rok | Místo | Klíčový moment |
|---|---|---|---|
| Vytvoření Růžencové slavnosti | 1506 | Benátky | Zakázka německých obchodníků |
| Objednání a doprava do Prahy | 16. století | Benátky - Praha | Horentní cena, transport a přečkání třicetileté války |
| Opravy Grusse | 19. století | Strahovský klášter | Chybějící detaily a odhalené restaurování |
| Potvrzení nosorožce z AV ČR | Plně současný | Praha | První vydání dřevořezu Nosorožec |
Obraz zůstává výjimečným svědectvím mezinárodní výměny renesanční kultury a jeho osud odhaluje, jak dílo může přežívat i skrze různá období cenzury, politiky a restaurátorských zásahů.
Poděkování za historické poznámky patří sbírkám a odborníkům Národní galerie a Ústavu dějin umění Akademie věd.