Kostel svaté Rodiny v Luhačovicích je moderním chrámem, který vznikl po dlouhém úsilí a historických proměnách spjatých s regionem a místními patrony. Před ním sloužila soukromá zámecká kaple sv. Josefa, která patřila hraběcímu rodu Serenyiů úzce spjatému s tímto regionem, a v Provodově nechal hrabě Wolfgang Serenyi postavit mariánskou kapli. Kostel byl postupně rozšířen a dokončen až v roce 1997, kdy získal věž vysokou 22 metrů a tři zvony zasvěcené Svaté Rodině, Panně Marii a svatému Josefu.
Historie výstavby nového chrámu se táhla od konce 19. století až po pád totality. Plánované vybudování nového kostela bylo postupně přerušeno událostmi spojenými s první a druhou světovou válkou, a v době tzv. pražského jara (1968) byl zahájen další pokus, který byl zastaven vpádem sovětských vojsk. Po listopadu 1989 mohlo konečně dojít k realizaci stavby a o rok později posvětil na Velehradě papež Jan Pavel II. základní kámen kostela, který nese jméno svatého Josefa. V průběhu výstavby bylo rozhodnuto rozšířit zasvěcení na celou Svatou rodinu.
Architektonickou realizaci zajiřili Ing. arch. Michal Brixe a Ing. arch. Petr Franta, a samotná stavba byla dokončena v roce 1997. Moderní objekt s věží o výšce 22 metrů získal také tři zvony: největší zasvěcený Svaté Rodině, menší Panně Marii a nejmenší svatému Josefovi. Před kostelem byla postavena kašna pro nový minerální pramen pojmenovaný po patronu farnosti - Sv. Josef. Do správy farnosti patří i zámecká kaple.
Historické jádro a architektura farního komplexu
Farní areál zahrnuje historické objekty spojené se silným duchovním a sociálním dědictvím. Kostel svaté Rodiny je v Brněnské sakrální architektuře považován za výjimečnou stavbu pro svou strohou modernistickou fasádu a neorenesanční interiér z doby, kdy v Brně vznikala sakrální architektura především v secesním duchu. Interiér je trojlodní bazilikou s hlavní lodí završenou kazetovým stropem, bočními lodemi s emporami a rovným závěrem odděleným pasem vítězného oblouku a kupolí.
Stěny člení bohatě profilované římsy, pilastry s korintskými hlavicemi a štuková výzdoba s květinovými i figurálními motivy. Reliéfy andělů a svaté Rodiny od Julia Pelikána připomínají sakrální účel budovy. Po válce byla zahájena rekonstrukce areálu kláštera, kostela a ošetřovatelské školy podle návrhu Zdeňka Bažanta, který sjednotil fasády v pozdně modernistickém duchu. Kostel se tak stal skrytým za civilní fasádou, která umožňuje snadnou identifikaci staršího jádra.
Historie a současnost farnosti
Obnova a provoz kostela svaté Rodiny po roce 1990 více než dientní. Předchozí roky spojené s nuceným pobytem sester v Lechovicích ilustrují proměnu, která vedla k završení obnovy oltáře v roce 1990 a znovu uvedení chrámu do služby. Od té doby slouží kostel kromě fary i široké veřejnosti a programy farnosti směrované k studentům a veřejnosti zahrnují přednášky, debaty, divadelní představení, koncerty a vernisáže.
Roku 1886 nechal brněnský biskup Bauer na popud prezidenta Červeného kříže založit klášter pro ošetřovatelské účely, a v následujících letech se sesterky Milosrdné sester III. řádu sv. Františka usídlily v novém klášteře na Grohově ulici. Postupně získaly i další domy a vybudovaly duchovní centrum pro šedesát sester. V době míru pečovaly o pacienty, v době války pak ošetřovaly raněné vojáky. Kostel byl zahájen stavět roku 1900 podle návrhu Karla Welzla.
Welzl, působící také na pražském Národním divadle, spolupracoval na rekonstrukcích a v Brně navrhl neorenesanční kostel pro Kongregaci Milosrdných sester s charakteristickým venkovním schodištěm. Věž byla ukončena kupolí, ale ta byla zničena během druhé světové války. Po válce následovala rekonstrukce fasád a interiéru, které sjednotily podobu areálu do pozdně modernistického stylu.
Současný provoz a vztah farnosti k místním pramenům
Luhačovický kostel je „lázeňská“ farnost, která spojuje duchovní služby s významným místním pramenovým bohatstvím. Otevírání pramenů probíhá druhý víkend v květnu a prameny jsou veřejně přístupné; systém funguje jako prostředek k propojení duchovního a materiálního bohatství kraje. Prameny zůstávají důležitým symbolem pro farnost i pro samotnou lázeňskou komunitu.
Farnost také zajišťuje sociální a charitativní projekty, například adaptaci bývalé fary na provoz Charity pro potřebné, čímž se propojila světská služba s duchovní misí kostela. Pro zajištění chodu fary a kostela spolupracují jak kněží, tak kostelníci, varhaníci a dobrovolníci, kteří se podílejí na liturgii a přípravách k bohoslužbám.
Rostoucí role mladší generace a zapojení komunity
Na zacílení na děti a mládež má farnost speciální programy: například dětské mše ve čtvrtek a dětská katecheze po evangelijním čtení v neděli, kdy děti mohou kreslit a zpívat, zatímco dospělí zůstávají u kázání. V kostele je k dispozici projekce textů na stěnu, aby mladým umožnila sledovat liturgii vizuálně a číst si spolu s ostatními. Mládež také získává aktivní zapojení prostřednictvím kulturních akcí, výstav a přednášek.
Farnost připravuje speciální oslavy 20. výročí kostela a plánuje umístění sousoší Svaté Rodiny u kostela a doplnění zelené výsadby kolem chrámu. Oslavy 20. výročí zahrnují pozvání arcibiskupa Graubnera a poděkování lidem, kteří se zasloužili o realizaci stavby. Kostelní areál zahrnuje rovněž návaznost na zámek a Zámeckou kapli, které slouží veřejnosti a farnosti.
Farář Luhačovické farnosti popsal svou osobní cestu i zkušenosti z různých farností, které ovlivnily jeho přístup k pastoraci, a zdůraznil nutnost poznání místních podmínek a vytváření pevných vztahů s lidmi. Důležitou roli hraje i rodina a poutní místa v Polsku, která formovala jeho duchovní život a inspiraci pro práci ve farnosti.
