Některé záhadné snímky zcela unikají snahám o vysvětlení, a ani největší skeptici si s nimi neví rady. Patří mezi ně fotka z března 2019, kdy bylo v italském Agropoli údajně zachyceno zjevení Ježíše Krista v oblacích! Šlo jen o hru světla a stínů?
Alfredo Lo Brutto je regionální umělec a šéfkuchař působící v malém městečku Agropoli na jihozápadě Itálie. Sleduje západ slunce jako už tolikrát předtím, ale tentokrát je to něčím jiné, ta podívaná je přímo fascinující, až božská. Ježíš z Agropoli prý ze všeho nejvíc připomíná slavnou sochu Krista Spasitele z brazilského Rio de Janeira. „Hned, jak jsem uviděl ten zářivý obraz, pocítil jsem obrovské nutkání ho vyfotit a sdílet. „Po tak intenzivním zážitku a silných emocích, které jsem při tom cítil, můžu říct, že moje víra je teď ještě silnější než předtím.“
Kromě věřících ale zpozorněli i zastánci konspiračních teorií. Projektu Blue Beam, jehož cílem má být přesvědčit lidstvo, aby uvěřilo v různá nebeská náboženská poselství a zjevení. Mohlo jít jen o vzácný přírodní úkaz, nebo byl Lo Brutto svědkem něčeho závažnějšího, možná i zlověstnějšího?
Některé archeologické výzkumy naznačují, že se historický Ježíš mohl narodit na zcela jiném místě, než jak udává stará křesťanská tradice. Ve Svaté zemi se dá najít ještě jeden Betlém, který by se jako dějiště hodil víc. Některé archeologické výzkumy naznačují, že se historický Ježíš mohl narodit na zcela jiném místě, než jak udává stará křesťanská tradice. Ve Svaté zemi se dá najít ještě jeden Betlém, který by se jako dějiště hodil víc.
İ letos se budou poutníci sjíždět do Betléma, který dnes leží na území Palestinské samosprávy. Budou se tam modlit s důvěrou, že to je skutečně místo, kde se narodil Ježíš. Ačkoliv ale o historické existenci Ježíše z Nazareta vědci většinou nepochybují, s místem jeho narození je to trochu komplikované. Ten pravý Betlém je prý na severu Izraele v Galileji, jak uvedl před rokem portál Telegraph.co.uk. a u nás zmínil National Geographic.“Betlém v Galileji byl v Ježíšově době obýván Židy, ale co ten další Betlém? Neexistuje důkaz, že to (Betlém v Předjordánsku) v prvním století bylo obydlené místo,“ říká izraelský archeolog Aviram Ošri. Jsou tam nálezy z doby železné a kostel ze 4. století a byzantské stavby, ale nic z herodovského období, kdy žil Ježíš.
Ošri vzpomíná: „Nikdy předtím jsem nezpochybnil předpoklad, že Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku. Ale na počátku devadesátých let jsem jako archeolog pracující pro IAA byl provádět některé záchranné výzkumy kolem budovy a infrastrukturních projektů v malé venkovské komunitě v Galileji. Když jsem tam začal pracovat, někteří z lidí, kteří žili v okolí toho místa, mi vyprávěli, že se Ježíš ve skutečnosti narodil tam a ne na jihu. Zaujalo mě to a hledal jsem archeologický důkaz pro Betlém v Judeji z Ježíšovy doby, ale nic nenašel. Bylo to velmi překvapivé, protože pak by herodovské trosky byly tou první věcí, kterou by bylo třeba najít. Co bylo ještě překvapující je to, co archeologové již odkryli a to, co jsem měl objevit v průběhu příštích jedenácti let vykopávek v malém venkovském místě, v Betlémě Galilejském.“
Ošri našel důkazy toho, že v galilejském Betlému se v době Ježíšova narození konaly židovské očistné obřady. Tento druhý Betlém je také vzdálen jen asi osm kilometrů od Nazaretu, kde měl podle evangelia Ježíš vyrůstat. Archeologické důkazy narození Ježíše však nejspíš padly za oběť pozdější výstavbě. Ošri také dodává, že lékaři každému potvrdí, že těhotná žena v pokročilém stádiu by nemohla ani na oslu absolvovat příliš dlouhou cestu.
Křesťanství nikde„Nový Betlém“, Místo Bethlehem HaGalilit nemá s křesťanstvím nic společného, nejsou tu ani kostely, žijí tu hlavně potomci Židů, kteří uprchli před holokaustem. Jak media uvádějí, jediným existujícím spojením s křesťanstvím je jen malý soukromý les vánočních stromků, které tu pěstují pro křesťanské Araby v okolí, například v sousedním Nazaretě.Faktem je, že spojovat Ježíšovo rodiště s Betlémem u Jeruzaléma, je doloženo literární tradicí sahající až do druhého a třetího století po Kristu, což má taky svoji váhu.Definitivně ale spor asi nebude rozhodnut nikdy, pokud nedojde k nějakým novým a zásadním archeologickým objevům
Tradiční Betlém, kam jezdívají poutníci, je celkem malé město ve střední části Západního břehu Jordánu. Leží asi 8 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Prošel vládou Římanů, muslimů, křižáků, pak zase muslimů. Křesťanská přítomnost tu všechny změny přečkala až do současnosti. Mezi lety 1920 až 1948 tu vládli Britové. Představa, že vzniknou izraelský a palestinský stát a že betlém bude - stejně jako Jeruzalém - spravován OSN, se zhroutila během arabsko-izraelské války.
A klid taky nikde… Po Šestidenní válce v roce 1967 obsadilo místo Izrael. Od roku 1995 spadá pod Palestinskou autonomii. Klid tu však nenastal. Během druhé palestinské intifády, palestinského povstání, v roce 2000-2005, byla poničena infrastruktura a cestovní ruch města. V roce 2002 zde bylo dějiště bojů v rámci izraelské operace Obranný štít proti palestinským radikálům. Během protiofenzívy izraelské vojenské síly obléhaly 39 dní asi 200 palestinských militantů v kostele Narození Páně, kde se ukrývali. Bylo zabito devět ozbrojenců a kostelní zvoník. Pak došlo k dohodě a 13 bojovníků odešlo do exilu do různých evropských národů a Mauritánie.
Jisté je, zatím Betlém na jihu vítězí nad tím novým na severu. Dnes je Velký pátek. Při zvláštní bohoslužbě se čtou Pašije - příběh Ježíšova utrpení a smrti na kříži. Zítra o Veliké noci z Bílé soboty na Velikonoční neděli se slaví Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, vítězství života nad smrtí, na němž můžeme mít skrze víru také podíl. „Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od velekněží a farizeů služebníky a šel tam s pochodněmi, s lucernami a se zbraněmi. Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“
Řekl jim: „Já jsem to.“ Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl: „Já jsem to!“, couvli a padli na zem. Znovu se jich zeptal: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Šimon Petr měl při sobě meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknězova služníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. Ježíš však Petrovi řekl: „Zastrč meč do pochvy!“
Což nemám pít kalich, který mi podal Otec? Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: „Je lépe, když jeden člověk umře za lid.“
Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknězem, proto vešel s Ježíšem do veleknězova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknězem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?“
On odpověděl: „Nepatřím.“ Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdělili oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Velekněz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Já jsem vždycky učíval v synagoze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vědí, co jsem říkal.“
Ježíš v Getsemanské zahradě - Matouš 26 Animovaný biblický příběh pro děti | Sharefaithkids.com
Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál při tom, dal Ježíšovi políček a řekl: „Tak odpovídáš veleknězi?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?“ Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nepatříš také ty k jeho učedníkům?“ On zapíral: „Nepatřím.“
Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Copak jsem tě neviděl v zahradě s ním?“ Petr to však znovu zapřel. Vtọd právě kohout zakokrhal. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“
Odpověděli mu: „Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy sami a suďte ho podle vašeho zákona!“ Židé mu odpověděli: „My nemáme právo nikoho popravit.“ Tak se totiž mělo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi židovský král?“
Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvojí národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“
Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je to pravda?“
Po těch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: „Já na něm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?“ Oni znovu začali křičet: „Toho ne, ale Barabáše!“
Ten Barabáš byl zločinec. Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: „Buď zdráv, židovský králi!“ a bili ho. Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: „Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu.“
Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Pilát na to řekl: „Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího.“
Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještě více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: „Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?“
Ježíš odpověděl: „Neměla bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal.“ Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: „Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!“
Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: „Hle, váš král!“ Ale oni se pustili do křiku: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“
Pilát jim namítl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, ale jen císaře!“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed.
Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: „Ježíš Nazaretský, židovský král“. Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš: `Židovský král', ale: `On tvrdil: Jsem židovský král.'„ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem!“
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdělili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne.“ Tak se měl splnit výrok Písma: `Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali.'
Právě tak to vojáci udělali. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“
Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu - tu sobotu totiž byl velký svátek - požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.
Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber.
Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován.