Víkendové seniorátní setkání mládeže, se uskutečnilo v našem sboru a bylo zakončeno v neděli při bohoslužbách. Doposud posledním setkáním byly seniorátky v Kateřinicích ve dnech 22. až 24. září. Obsahovým rámcem byla kaplanská služba, o níž v sobotu na panelové diskusi promluvili armádní kaplan Dan Petříček, nemocniční kaplan Pavel Šebesta a vězeňský kaplan Pavel Kočnar. Byli jsme moc rádi, že několika částí programu se ochotně zúčastnil pan starosta Vojtěch Zubíček, který v obci tvoří skvělou kooperující dvojici s panem farářem Jelínkem. Na diskusi jsme pozvali rovněž členy místního sboru.
Během víkendu jsme zažili jedinečnou exkurzi ve světově proslulé firmě Gufex, zahřáli jsme se sportem v nové tělocvičně, potěžkali jsme si hudební nástroje profesionálního hudebního ansámblu Zvonky dobré zprávy, zvládli jsme výšlap na paseky U Kamasů, kde se každoročně koná vzpomínková slavnost k poctě Jana Husa nebo zhlédli film Nedotknutelní, jenž rovněž svým způsobem pojednává o službě druhým. Bohatý program proběhl za velké podpory pana faráře, který nám při plánování harmonogramu dal několik skvělých nápadů a pomohl s jejich realizací.
Od začátku školního roku 2023/2024 bude novou seniorátní farářkou pro mládež pražského seniorátu Českobratrské církve evangelické. Pochází z hudební rodiny, vystudovala konzervatoř - obor operní zpěv. A také Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. V rozhovoru s Annou Pokornou si představíme její působiště. To je mimo jiné zajímavé tím, že jde o nově vzniklý sbor ČCE. S jakými pocity a plány nastupuje do této funkce? Co se od ní očekává? A co chce nabídnout mladým lidem ve své církvi? Co znamená zkratka SOM? Pozveme také na nejbližší aktuální mládežnické akce.
6. března 2024(ČB 2/2024) Velkým bohatstvím naší církve je její rozmanitost. V seriálu o seniorátech dáváme zaznít hlasům z jednotlivých regionů, ale také chceme podpořit myšlenku celocírkevního společenství. Jako druhý se v tomto čísle představí seniorát Chrudimský. Královské město Chrudim dalo seniorátu jméno, sídlo seniora je však od něj poměrně vzdáleno. Horní Čermná, kde současný senior bydlí a spravuje sbor, je na východním okraji seniorátu, do nejzápadnější Čáslavi je to přes 100 kilometrů. Seniorát patří rozlohou ke středně velkým (3 338 km2), počtem sborů (22) a členů (4 846) k těm větším.
To se musím podívat! Je to od ledna 2015. Roli úředníka v seniorské práci nevnímám jako tu nejpodstatnější, ale proniknout do té úředničiny pro mě nebyl velký problém. Měl jsem pár kamarádů na telefonu, kteří mně zpočátku dobře a ochotně radili, cítil jsem také velkou podporu z ústřední církevní kanceláře. Zároveň se potkávám se stále s novými věcmi, které jsem ještě nedělal. Teď například se k Chrudimskému seniorátu připojuje sbor v Letohradu. Nejbližší můj spolupracovník je seniorátní kurátor Milan Chyba z pardubického sboru; spolu jsme dva statutární zástupci seniorátu. Jeho náměstek je Jaromír Drda z Opatovic, náměstek seniora je teď nově Petr Peňáz, farář z Vysokého Mýta. To je čtyřčlenný tým, do kterého jsme přizvali Michala Brandu, seniorátního jáhna. Takže se scházíme zpravidla jednou za dva měsíce nebo podle aktuální potřeby.
Hlavní náplní bývá pozornost událostem ve sborech, zejména když se něco mění. Například když farář mění místo. Vztahy. Jsou krásné a vzácné a někdy i složité. Senior je ve vztahu s kolegy faráři, s kurátory sborů, se staršovstvy. Při volbě seniora nebývá moc kandidátů, aspoň v našem seniorátu ne. Poprvé jsem byl zvolen jako jediný kandidát, který řekl, že to bude rád dělat. A při opakované volbě to bylo vlastně podobně. Takže ne že by to bylo moudré, ale ono to tak vyplynulo. Ano, známe se všichni osobně, bez toho by to asi nešlo.
A také s kurátory a mnohými presbytery. To je pro mě velké obohacení. Jako řadový farář jsem neměl možnost potkat tolik zajímavých a vzácných lidí. Při vizitačních návštěvách ve sborech vedeme rozhovory. S farářem a staršovstvem, také se staršovstvem bez faráře. S farářem bez staršovstva vedeme osobní rozhovor. Každý typ má svůj význam. Podle řádů církve by se během šestiletého funkčního období seniora měly navštívit všechny sbory a vykonat v nich vizitace.
Myslím, že ve srovnání s ostatními senioráty je ojedinělé, že máme zaměstnaného člověka pro práci s mládeží pro celý seniorát. Michal vede a organizuje seniorátní setkávání mládeže a vede to skvěle. To je velké požehnání. Rodí se vztahy, při letních brigádách se udělá i spousta viditelné práce na farách a kostelích. Seznam akcí mládeže by byl dlouhý. Pro mě je až dojemné, co všechno se děje a že to funguje. Michal navíc slouží i o nedělích ve sborech, kde je to potřeba.
Je to člověk, který rozsévá radost a povzbuzení. Nejvíc z nás všech cestuje po celém seniorátu, a sbory tím propojuje do těsnějšího společenství. U mě jako seniora se scházejí všechny zprávy ze sborových shromáždění, tak o tom mám docela přehled. Pobyty s dětmi pořádají pardubičtí, chrudimští, heřmanoměstečtí, bukovští, čermenští a hradišťští, jestli dobře počítám.
Ale k nim se často přidávají děti z okolních sborů nebo různí kamarádi a příbuzní. Několik sborů dělá také takzvané přífarské tábory, které mají pro děti připravený program, ale spát se chodí domů. Tak to dělají třeba v Čáslavi nebo v Lanškrouně. Myslím, že v životě každého sboru nastane někdy období, kdy se to ví. Třeba teď se v našem seniorátu završilo tříleté teologické vzdělávání Theofil, to je docela velká věc, o té lidé určitě vědí. Je za tím spousta práce a nadšení. Vzdělávání dokončilo 17 studentů, polovina z nich se asi bude ucházet o ordinaci a službu výpomocného kazatele. Bez existence seniorátu by něco takového nevzniklo.
Pak lidé o seniorátu vědí tehdy, když přijímají a poskytují druhým podporu - duchovní, lidskou i materiální. Někdy se koná v některém sboru větší seniorátní akce - setkání mládeže, setkání všech generací a podobně. Tím se zviditelní příslušný sbor, ale i seniorát, který to zorganizoval a zaštítil. Je potřeba měnit hranice seniorátů, jak se o tom teď vede debata? Vnímám to jako dobrý způsob, jak řešit změny počtů farních sborů a počtů kazatelských míst a zároveň zachovat funkční správu církve na všech úrovních.
Míň seniorátů a větší celky budou určitě úspornější a ta změna je potřebná. Jak pomáhá sborům v seniorátu Jeronýmova jednota? Využívají sbory nabídku podpory v rámci Diakonických a rozvojových projektů? Podle mě je Jeronýmova jednota na seniorátní úrovni „hodně muziky a málo peněz“, spousta lidí se setkává, aby rozhodovala o dosti nízké podpoře. Ale funguje to.
Sbory Chrudimského seniorátu žádají o podporu stavebních a investičních věcí docela hojně, což v jiných seniorátech, pokud vím, všude nebývá. Diakonické a rozvojové projekty využíváme také, aktuálně třeba mají velké projekty Pardubice a Čáslav.
Jedna zvláštnost je, že nemáme ani jednoho pastoračního pracovníka. V jiných seniorátech se myslím využívá tato možnost více. Máme tak půl na půl sbory městské a venkovské. A přitom některé venkovské jsou velikostí i živostí větší než některé městské. Společného? Například „Seniorskou Chotěboř“. To je týdenní pobyt ve středisku v Chotěboři na sklonku léta pro účastníky seniorského věku, který zaštiťuje a organizuje Chrudimský seniorát a každoročně se tak setkávají starší lidé z celé republiky.
Znamená to předně pastoraci ve společenství farářů ve dvaadvaceti farních sborech, z východu na západ vzdálených 144 km. Jezdím na návštěvy, vedu rozhovory, doprovázím, když někde něco končí a jinde začíná. Pomáhám organizovat vzdělávání na seniorátní úrovni, snažím se nepřekážet a podporovat vztahy. Taky úřaduji a pro některé jsem prý církevní autorita.
Praha rozšiřuje péči o seniory
tags: #senioratni #fararka #michnova