Literární dokumentaristka Kamila Hladká ve svých knihách mapuje svědectví žen různých generací, které sdílejí motivaci služeb Bohu a lidem. Její práce o řádových sestrách a dalších ženách z marginalizovaných komunit odhaluje hluboké vrstvy jejich životních cest a proměn společnosti. Sestry (2021) pedstavují šest protagonistek - řeholní sestry, jejichž vyprávění je stylizováno jako bezprostřední osobní zpověď a vznikalo skrze řadu setkání a rozhovorů podobně jako předchozí Hornické vdovy (2019).
Autorka žádá otevřenost a autentičnost, ale zároveň ctí hranice respondentek a jejich soukromí. Nachází klíčové témata, která propojují jejich životy: touha sloužit Bohu v lidech, překonání stigmat jinakosti, či hledání svobody v kontextu různých životních podmínek. Z knihy vyplývá, že Hábit sestru nedělá; jde spíše o způsob, jakým lidé nacházejí smysl ve službě a ve svém povolání.
Intrikující výběr protagonistů a jejich motivace
Kamila Hladká vysvětluje, proč volí převážně ženské respondentky: jsou pro ni citlivější, otevřenější a jdou více na dřeň. Kniha Sestry je výsledkem záměrného výběru respondentek s různým věkovým rozpětím, aby ukázala proměny doby a regionální rozdíly. Autorka klade důraz na to, aby každá kniha měla svým způsobem celospolečenský kontext a aby byl respektován souhlas s publikací citlivých vzpomínek.
V rozhovorech se často objevuje téma svobody a její relativnosti: někdo se v prostředí vězení cítí svobodnější než na svobodě; jiný v prostředí, které mu poskytuje jistotu a teplo, vnímá nesvobodu. Také poukaz na to, že život kolotočářů je jednou velkou relativní svobodou, ukazuje, jak různorodé pojetí svobody může být v různých komunitách a časech.
Proces tvorby a etika autorizace
Autorka pracuje na projektu dlouhodobě: rozhovory vznikají často rok či dva před samotnou publikací. autorizace je tenkým ledem: respondenti mohou změnit životní okolnosti a chtít vycouvat z publikace. U řeholních sester narazila na odpor matky představené, která nakonec omezila prezentaci některých příběhů, přesto Hladká zůstává přesvědčena, že Bůh není jen v kostele, a že zemitost lidských příběhů má hodnotu.
U bývalých vězeňkyň byla potřeba nastavit hranice, aby bylo možné jejich příběhy ukázat bez zneužití či tlaku. Stálé je však závazek k pravdě a autenticitě: pokud jsou věci sdíleny, mají být prezentovány bez zbytečného zkracování či zkreslení. Autorka také podotýká, že i přes rizika a nejistoty se vždy snaží knihu dělat jako celek a zachovat sílu a drsnost témat, jako jsou prostituce, bití či jiné trauma.
Vztah k různým prostředím a motivace k psaní
Hladká popisuje, že literární dokumentaristika je pro ni obrovským dobrodružstvím a zdrojem úniku z reality. Psaní je pro ni hlavně o sobě a o tom, co jí poznávání lidí dává; někdy se knihy zrodí až tehdy, když má pocit, že projekt má smysl a má co předat dál. Chce přinášet svědectví, která člověka citliví a umožní nahlédnout do světů, do kterých by běžně nebyl přístup.
Vedle dokumentárních děl se autorka věnuje i beletrii a osobnímu tvoření. V rozhovorech oceňuje estetiku všednosti a hledá výrazy, které promlouvají k čtenářům napříč Epochami. Zmiňuje, že její cesta ke spisovatelství byla náhodná, a že její původní kariéra zahrnovala editorskou a nakladatelskou práci.
Nakladatelství Dcera sestry a role autorky
Když založila nakladatelství Dcera sestry v roce 2016, chtěla mít malou nezávislou platformu, která by jí umožnila publikovat knihy, na nichž jí skutečně záleží a které nebudou motivovány pouze finančně. I když se její knihy mohou do českých měřítek dostat mezi bestsellery, pro ni nejde o masový byznys, ale o důležitost obsahu a odpovědnost k respondentům.
Autorka pracuje jako knižní editorka na volné noze a má podporu partnera v tom, co dělá. Autorizace rozhovorů je pro ni citlivým procesem, ve kterém se snaží zachovat integritu respondentů a zároveň vybudovat respektovanou strukturu knihy.
Historicko-hagiografické kontexty a řádové prostředí
Texty zahrnují i bohatý historický kontext o ošetřovatelských řádech a jejich rolích v českých zemích a Evropě. Zmíněny jsou řády a jejich historie, počínaje řádem sv. Lazara Jeruzalémského přes johanitky až po alžbětinky a Milosrdné sestre sv. Karla Boromejského, jejichž zakládání a rozvoj ukazují, jak ošetřovatelské řády formovaly zdravotní a sociální péči, a to v různých historických obdobích a regionech.
Texty též připomínají, že péče o nemocné byla historicky důležitým prvkem řádového působení, často spojeného s vojenskými nebo špitálními řády a jejich strukturou. Vzpomínky a historické poznámky doplňují pohled na to, jak se sestry a další členové řádů zapojovali do veřejného života, špitálů, a školení - a jak se vyvíjela role žen v rámci regionálního i národního kontextu.
Diskusní a festivalové souvislosti
V průřezových diskuzích a na veřejných akcích se témata sestry, svoboda a společenské proměny dotýkají regionálních i národních otázek. Příklady z literárního světa a z řádových dějin propojují odborníky, spisovatele a kulturní organizátory při reflexi historie i současnosti ošetřovatelské péče a ženských hlasů v české společnosti.
