Hřbitovní kaple z r. 1904 tvoří obdélnou stavbu trojboce ukončenou s pseudobarokním průčelím a s interiérem, kde je valeně sklenutá prostor s lunetami. Kaple Bolestné Panny Marie na kopci Průhon nad Berounem, novogotická stavba, nahradila dřívější poutní kapli u údajně léčivého pramene. Spolu s kapličkou nad studánkou je chráněna jako kulturní památka České republiky.
V r. 1723 spatřil místní ovčák u studánky poutníka, který si omýval zraněný bok, avšak zjevení vzápětí zmizelo. Mezi lidmi se rozneslo, že to byl svatý Ivan; studánce byla připisována zázračná moc a někteří nemocní se uzdravili. Místo pojmenovali U Boží vody. R. 1724 zde nechal berounský děkan Jiří Procházka postavit kapli Panny Marie Bolestné a vztyčit dubový kříž. Kopec pojmenoval Kalvárie, ale název se neujal. Později byla zřízena křížová cesta; byly sem pořádané poutě. V blízkosti byly postaveny chaloupky pro poustevníky a svíčkovou bábu, která prodávala svíčky a obětiny.
V letech 1786-87 byly kaple i poustevny josefínskými reformami zrušeny; kaple zchátrala a byla stržena. V letech 1893-95 byla opodál postavena nynější novogotická kaple podle projektu známého architekta Josefa Mockera. Věhlas studánky i kaple začal ale upadat a procesí se přestala konat; pramen je dnes nepřístupný, ukrytý v uzamčené kapličce.
Kaple v novogotickém slohu je zhotovena z režných cihel, typických pro díla Josefa Mockera. Skládá se z předsíně, lodi a trojbokého presbytáře; po straně je připojena sakristie. Vysoká sedlová střecha se strmým štítem a sanktusovou vížkou podtrhuje výškovou orientaci stavby. Poblíž kaple stojí studniční stavení, kryjící studánku - drobná obdélníková stavba ze světlých cihel s výraznou valbovou střechou.
Spoutané s poutním místem bývala spojována i zázračná voda, ale v roce 1744 se nad Berounem objevila zářící koule, kterou lidé spojovali s Pannou Marií a která měla odpoutat pruské vojenské síly. Při modlitbách lidé viděli obrys ženské postavy; zjevení trvalo hodinu. Prusové tuto záři považovali za signál rakouské armády a ubrali se na ústup.
Kaple byla zbudována nad hrobem svatého Václava, knížete a věčného panovníka Českého království, který zde odpočívá více než tisíc let. Původně bylo jeho tělo po převezení ze Staré Boleslavi pochováno v apsidě románské rotundy; ta se stala součástí pozdější Spytihněvovy baziliky. Ta byla zbořena ve vztahu ke stavbě gotického chrámu, ale hrob světce zůstal na svém místě.
V rámci seriálu o skrytých pokladech naší katedrály chceme poskytnout detailnější pohled na unikátní a překrásnou výzdobu tohoto vzácného prostoru. Pod zděnou římsou je kaple vyzdobena jako nebeský Jeruzalém, popsaný v Písmu Svatém v knize Zjevení svatého Jana: „…Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly...“
Čtyři stěny kaple jsou skutečně rozděleny každá na tři díly a jsou dekorovány jaspisy a dalšími polodrahokamy vloženými do pozlacené malty. Podobně je koncipována i koruna svatého Václava, která má čtyři díly ve tvaru lilie se třemi listy a posázené drahými kameny. Výzdoba pod římsou pochází z doby císaře Karla IV. Nad římsou jsou nástěnné malby, které nechal vyhotovit král Vladislav Jagellonský; zobrazeny jsou scény ze života svatého Václava.
Malby nad vstupem na schodiště do korunní komory, uzavřeným dveřmi se sedmi zámky, ukazují setkání knížete Václava s saským vévodou a východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem, který Václavovi předává ostatky svatého Víta. Nad západním vstupem do kaple je zobrazeno setkání Václava s Jindřichem Ptáčníkem na říšském sněmu. Dále stojí za pozornost scéna zavraždění svatého Václava bratrím Boleslavem u dveří kostela svatého Kosmy a Damiána, která je nejlépe vidět z pohledu na západní dveře kaple nad náhrobkem světce.
Na závěr stojí zmínka o klepadle ve dveřích severního vstupu do kaple ve tvaru lvové hlavy, které se údajně přeneslo ze Staré Boleslavi; legenda říká, že jej svatý Václav držel při své smrti. Původ tohoto klepadla ale není písemně doložen; nejpozději do 11. století je kladen jeho vznik.
