Kostel stojí uprostřed obce Poniklá ve mělkém údolí a je dominantou místní krajiny. Dle historických záznamů se duchovní správa v Poniklé poprvé připomíná v roce 1354, a současná prostá raně barokní jednolodní stavba s trojbokým presbytářem orientovaným k východu a čtvercovou sakristií na severní straně byla postavena roku 1682 z hrubého kamene. Hranolová věž západního průčelí byla přistavěna až roku 1804 a na ni byly tehdy převedeny zvony ze staré roubené zvonice. Zvenku je kostelík velmi prostý, pouze věž je horizontálně rozdělena římsou.
Hlavní vstup je tvořen pískovcovým portálem s čtyřkřídlými šikmo pobíjenými dveřmi; přístup ke vchodu vede po pěti cementových schodech. Nad portálem se nachází malé oválné okénko a v západní části věže obdélníkové okno zvonice s dřevěnými okenicemi. Střechy: věž je dvojitá jehlancová, loď sedlová a presbyterium má tvar valbový. Zdivo kostela tvoří hrubý neopracovaný kámen; omítky jsou měkké, vápenné, s výjimkou západního průčelí věže, které je hladké a bez ozdob. Barva exteriéru je světle žlutá.
Interiér je znám svým raně barokním pojetím s jednolodní dispozicí a vnitřní klenbou. Loď je sklenuta valenou klenbou s výsečemi na pásech, které vybíhají z polopilířů; i v sakristii a presbytáři je valená klenba s výsečemi. V rámci výzdoby stojí za zmínku raně barokní charakter prostoru i vnitřní dispozice, které odrážejí dobové stavební a umělecké trendy.
Mezi nejstarší kusy zařízení patří cínová křtitelnice z roku 1722 s kamenným podstavcem z původní renesanční křtitelnice. Hlavní oltář a další vybavení ponikláckého kostela odrážejí průnik barokního slohu a regionálních řemeslných tradic. Poniklá svým kostelem patří mezi významné sakrální objekty regionu a součást místní kultury a duchovní historie.
V blízkosti kostela stojí lidová barokní socha naproti budově, a to více než bývalých architektonických detailů, která připomíná rozmanité barokní vlivy v regionu. Kostel je uveden v archidiecézním soupisu jako raně barokní stavba z roku 1682, s tzv. hranolovou věží v západním průčelí a s pětibokým presbytářem. Zvony byly původně umístěny ve starší roubené zvonici a do věže byly přeneseny až roku 1804.
Známé jsou také legendy a záznamy související se svatým Jakubem Větším. Podle tradic putoval svatý Jakub po Španělsku a šířil evangelium; považuje se za patrona poutníků, Španělska, bojovníků i mnoha dalších skupin. Legenda uvádí, že jeho ostatky byly přepravovány do Španělska a že král Alfons III. a následné epochy spolu s prvotními poutními místy formovaly poutní kult, který vyvrcholil v Santiago de Compostela. Společně s touhou po zázracích a záznamech o zjeveních se Jakub stal symbolem kresby cesty poutníka a víry.
Na základě místních i širších tradic existují i jiné verze příběhů o Jakubově působení, o jeho mučednické smrti v Jeruzalémě a o následném uctívání. Některé z těchto vyprávění vyprávějí o tom, že Jakub zemřel mečem v Jeruzalémě kolem roku 44 a že jeho ostatky byly později dopraveny do Španělska. V souvislosti s legendami se objevují i motivy svatojakubských mušlí a poutnické symboliky, která obohacuje kulturní a náboženský kontext celé oblasti.
Současný popis ponikláckého kostela uvádí, že je jednolodní stavbou s trojicí perspektivně rozvržených prostor: lodí, presbyteriem a sakristií. Hranolová věž na západním průčelí byla doplněna v roce 1804 a došlo k přesunu zvonů ze staré roubené zvonice. Dveřní portál je pískovcový a tvoří ho čtyřkřídlé šikmo pobíjené dveře; ke vstupu vede pět cementových schodů a nad ním se nachází oválné okénko. Jižní a západní strany věže sdílejí obdobný design, avšak s různým umístěním oken a vstupů, zatímco východní průčelí nese pouze hladká oblouková okna presbyteria. Vstup do sakristie je orientován na východ a tvořen jednodílnými dveřmi se světlíkem.
Pokud chcete navštívit Poniklá, nejpohodlnější je spojení autem i vlakem. Autobusová zastávka u hlavní silnice je od kostela vzdálená asi 2 km, vlakové nádraží pak 2,5 km. Kostel stojí v centru obce, obklopen starší zástavbou a lemován stromořadím javorů směrem k návsi, což dokresluje jeho malebnost a duchovní význam v regionu.
Kostely v regionu, včetně Poniklá kostela sv. Jakuba Většího, jsou často spojovány s poutními tradicemi a srovnáními s dalšími významnými sakrálními stavbami v Čechách i v zahraničí. Jeho nejstarší období i současná podoba odrážejí dlouhou a proměnlivou historii regionu a vztahu místních obyvatel k víře a kulturnímu dědictví.