Na konci ledna vyšla v nakladatelství Vyšehrad kniha Radky Fialové, která nese název Justin Mučedník a jeho Bible. Autorka knihy v Hergot!u přiblížila nejenom její obsah, ale také období raného křesťanství, dále mluvila o přínosech Justinova díla a popsala prostředí, kde Nový zákon neboli Nová smlouva vznikala.
Jeden z nejznámějších apologetů, tedy obránce křesťanské víry, druhého století našeho letopočtu se narodil mezi lety 100 až 110 v dnešním Nábulusu na Západním břehu Jordánu. Sv. Justin, nazvaný „filosof a mučedník“, byl „křesťanem z pohanů“. Zatímco většina křesťanů pocházela původně z židovských rodin, Justinovi rodiče byli řeckého původu.
Podle vlastního vyprávění se jako mladý muž toužící co nejvíce vědět a znát seznámil s filozofií stoickou, peripatetickou a pythagorejskou. Protože ho tyto směry neuspokojily, doufal, že opravdovou moudrost a odpověď po smyslu života najde v platónské filozofii. Ale ani ta mu nedala uspokojující odpověď. Když se jednou procházel po mořském břehu, tak se podle vlastního líčení setkal s jakýmsi starcem, jenž ho v jeho hledání odkázal na starozákonní proroky a na Krista.
Justin byl vzdělaným mužem, pravděpodobně studoval rétoriku a filozofii. Znal Starý zákon a ten byl pro něho cestou ke křesťanství. Justin vykládá křesťanství jako naplnění Starého zákona, to znamená, že ho vykládá jako proroctví o Ježíšovi jako Mesiáši. „V tomto kontextu je velmi zajímavé, že v této době žil Markión ze Sinopé, křesťanský teolog, který byl jeden z hlavních odpůrců vůbec přijetí Hebrejské bible do křesťanského kánonu. Justin je pro mě postavou, která obhájí, že Starý zákon do křesťanského kánonu patří,“ říká Fialová.
Proč se Justinovi říká Mučedník? „Justin obdivoval statečnost mučedníků a taky se sám jedním stal. Byl popraven kolem roku 165 v Římě,“ vysvětluje Fialová. Zpráva o jeho popravě se nám zachovala v Justinových mučednických aktech, které patří mezi nejstarší texty v tomto žánru. Jeho akta jsou napsána formou rozhovoru, který se koná před soudem.
Proti komu a v jakých otázkách bránil své pojetí víry? Přežilo jeho dílo jeho smrt? Jak Justin ovlivnil pozdější křesťanství?
Svatý Justin Mučedník (cca 100-165) je řecký filosof, teolog a církevní otec, nejvýznamnější z apologetů 2. století. Většina jeho díla byla v průběhu věků ztracena, zachovaly se pouze tři spisy: Apologie I., Apologie II. Zemřel jako mučedník za vlády císaře Marka Aurelia. Tradiční kalendáře umisťují jeho svátek na 14. dubna, reformovaný kalendář Pavla VI. jeho památku slaví 1. června. Narodil se ve městě Flavia Neapolis (dnes Nablus, dříve Sychem) v Samaří, jeho rodiče byli pohané.
V touze po hledání pravdy začal studovat různé vědy a snažil se ji najít v pohanské filosofii, ale žádný z tehdejších proudů (stoicismus, platonismus, peripatetismus, pythagoreismus) neuspokojoval jeho potřeby. Odešel proto do ústraní a po setkání s neznámým mužem, který mu daroval Bibli a poměrně snadno vyvrátil jeho námitky proti víře v Krista, se začal zajímat o křesťanství. Zjistil, že právě křesťanská víra v jednoho Boha je jedinou bezpečnou filosofií, a proto někdy mezi lety 130-137 přijal křest a stal se křesťanem-filosofem.
Usadil se v Římě, kde založil někdy mezi lety 140-150 křesťanskou filosofickou školu. Brzy se stal vyhledávaným duchovním vůdcem a předním reprezentantem křesťanské vzdělanosti. Přibližně kolem roku 150 začal psát apologie, v nichž hájil křesťanství proti pomluvám a ideologickým útokům ze strany nepřátel Církve. Jeho vášnivá obhajoba křesťanské víry a spory s pohanskými filosofy, především pak s kynickým filosofem Crescentem Cynikem, vedly k jeho udání a uvěznění pro neúctu k římským bohům.
V nich se projevuje Justinova odvaha hájit křesťanství, ale také obrovská otevřenost vést dialog s protivníkem v tom směru, že Justin přijímá vše pozitivní, co není v rozporu s jeho vírou, a je ochoten směle vycházet mu vstříc. V nauce o Bohu uvádí, že Bůh nemá počátek a je nevyslovitelný. Samotný pojem Bůh přesahuje lidské poznání a způsob řeči. V další argumentaci poukazuje především na christologický aspekt pomocí pojmu Božský logos, který vztahuje na Krista.
V souvislosti s dědičným hříchem si Justin všiml spojitosti mezi Evou a Marií. Eva byla panna oslovená hadem, Maria oslovená andělem. Obě říkají své ano, jedna k zavržení a druhá k osvobození a spáse lidstva. V tomto smyslu Maria vyvažuje to, co Eva zavinila. V angeologii poukazuje na to, že Církev uctívá anděly. Ti mají své duchové tělo. Justinova eschatologie je ve svém pojetí přinejmenším chiliastická. Podle něj máme očekávat tisíciletou vládu Krista na Zemi a teprve pak má přijít konec věků. Duše zemřelých z toho důvodu jdou nejdřív do podsvětí, kde budou očekávat konec světa. Mučedníci však jdou narozdíl od nich přímo do nebe.
Katecheze Benedikta XVI. o sv. {\u00a0}- V pojmu logos Justin vychází především ze stoiků (logos spermatikoj = božský princip přítomný ve všech stvořených věcech a stvořeních) a u Platóna jde o zosobněný božský rozum. Prvním, kdo Logos personifikoval jako Božské Slovo, které je zároveň Božím Synem, byl Filón Alexandrijský. Sv. Sv. Justin se narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě Apologie a Dialog s Tryphonem. V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami.
(Cap. 1-5: cf. Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Justin odpověděl: "My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Nato řekl prefekt Justinovi: "Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Justin potvrdil: "Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Prefekt Rustikus pravil: "Vraťme se však k věci, o niž jde. Justin odpověděl: "Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Převzato z Breviáře - Liturgie čtení na svátek sv. 1. června si církev připomíná sv. Justina, světce 2. století, původem z pohanského prostředí, učitele filosofie, který hledal pravdu a našel Pravdu - poznal křesťanství jako „nejlepší filosofii“. Jako křesťan byl zatčen, vyslýchán, souzen a popraven. Justin v sobě spojuje vícero kultur tehdejšího římského imperia - jeho jméno prozrazuje latinský původ, svá díla psal řecky a pocházel ze samařského města Flavia Neapolis (starozákonní Šekem, dnešní Nábulus). Narodil se na sklonku 1. křesťanského století, studovasl filosofii, zvláště platonismus. Intenzivní hledání pravdy ho přivedlo k zájmu i o starozákonní proroky a nakonec ke křesťanství.Kolem roku 130 byl v Efezu pokřtěn, krátce poté odešel do Říma, kde založil filosofickou školu. Zde představoval křesťanství jako „pravou filosofii“, skutečnou moudrost. Nezavrhoval přitom filosofické bádání antického světa, naopak s ním vedl plodný dialog. Uvedl do křesťanství ideu tzv. „zárodečných slov“ - tato „semena pravdy“ jsou rozeseta po celé světě a ve všech dobách, všude tam, kde lidé upřímně usilují o pravdivé poznání.Justin byl také plodným autorem, ovšem většina jeho děl se nedochovala. Velice významnými texty však jsou jeho Dialog se židem Tryfónem, psaný formou dopisů, a dva spisy na obranu křesťanství, tzv. Apologie. V nich se nejen vypořádává s tehdejšími protikřesťanskými předsudky a fake news, ale také představuje standardní křesťanskou bohoslužebnou praxi, mj. strukturu nedělní bohoslužby; je totožná s tou dnešní.
Za vlády císaře Marca Aurelia, „filosofa na císařském trůně“, byl Justin spolu s dalšími křesťany zatčen, protože odmítal přinášet oběť římským státním božstvům, mezi nimi také císařovu obrazu. Odolal přesvědčování městského prefekta, Krista se nezřekl a byl odsouzen k trestu smrti; stalo se tak kolem roku 164. Dochovala se autentická akta z jeho soudního procesu.
18 století po Justinově smrti se církev v duchu Justinova života, díla a učení vyslovila ohledně vztahu k mimokřesťanským náboženstvím a světonázorům. V deklaraci II. vatikánského koncilu Nostra aetate čteme: »Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi. Sama však hlásá a je povinna neustále hlásat Krista, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), v němž lidé nalézají plnost náboženského života a skrze něhož Bůh všechno smířil se sebou. (NAe 2)“
CO BYLO POLOŽENO V OBDOBÍ PATRISTIKY, TVOŘÍ ZÁKLAD CÍRKEVNÍ TRADICE, Z NÍŽ KŘESŤANSTVÍ ČERPÁ DODNES! APOLOGETIKA v konfrontaci s pronásledováním, jemuž byli křesťané v prvních třech staletích periodicky vystavováni, vznikla potřeba bránit křesťanství a pronásledované (vnitřní nebezpečí křesťanství - manicheismus a gnosticismus) apologie = obrana vymezení shod a neshod křesťanského a pohanského myšlení Justinos (* asi 100 asi 165).
Justin Mučedník - umučen pro svou víru v Římě „křesťan v plášti filosofa“ snaha navázat na antickou kulturu. TERTULLIANUS ( asi 220) radikálně odmítal antickou tradici autorem výroku, který nadřazuje převahu víry, mez mezi antikou a středověkem „Věřím, protože je to absurdní.“ = protismyslné („Věřím, protože to přesahuje lidský rozum.“) nadřazuje víru nad rozum. DOKTRINÁLNÍ AUTORITA. Filosofie má jediné východisko - VÍRU! Tento názor přetrvává až do 12. století.
Ve 12. století se začíná uvažovat o právu rozumu na názor. DOGMATIKA filosoficko-teologické školy Alexandrijská škola (katechická) navázala na předchozí tradici ORIGENEs (185-254). „Jestliže synové světské moudrosti říkají o geometrii, musice, gramatice, rétorice a astronomii, že jsou děvečkami filosofie, můžeme ve vztahu filosofie k teologii říci to samé“ - podřazené postavení filosofie dokázal spojit lásku s moudrostí, filosofii s křesťanstvím. Mistrem alegorického výkladu Bible byl Origene; první se pokusil o systematický výklad křesťanství v díle „O pricippech“ („O základech“).
Dispozice jeho výkladu budují předpoklady pro Logos jako Božího Slova a pro vztah Krista k Otcovi. ARIUS (336) vs. ATHANASIUS (373) - disputace o tom, zda je Kristus Boží Syn podřazen Otci nebo je Christův aspekt plně Boží. Nycejský koncil r. 325 tuto diskuzi uzavřel.
Justinova řecká barva a jeho snaha spojit Platóna s křesťanstvím nastolila otázku, jak chápat Boha, Logos a Krista v rámci církevní tradice. Tento kruh otázek a odpovědí se stal jedním z hlavních stavebních kamenů apologetické tradice, která užívala „literárního“ a „dialektického“ obrazu víry k obhajobě před pohanským prostředím i samotnými křesťany.
tags: #apologetika #patristika #justin #mucednik