Když dojedli, zavedl Ježíš učedníky do olivového háje, kterému se říkalo Getsemanská zahrada. Požádal je, aby s ním zůstali vzhůru, zatímco se bude modlit. Pak Ježíš začal mluvit s Bohem. „Prosím, pokud je to možné, ať mě ty příšerné věci minou. Pokud to ale možné není, pomoz mi je vydržet.“
Když se Ježíš vrátil ke svým přátelům, zjistil, že všichni usnuli. Cítil se velmi osamělý. Jidáš pozdravil Ježíše přátelským polibkem - a tím ho prozradil strážím. Omalovánky k tématu modlitba v Getsemanské zahradě (která proběhla na tzv. Může být modlitba vůbec co k čemu? Může modlitba něčemu pomoci? „Tady už nezbývá než jen se modlit,“ takový povzdech je někdy výrazem pro rezignaci, pro bezmoc. I my se pochopitelně ptáme: Jak a čím lze pomoci?
Pomáhá peněžní sbírka. Pomáhá solidarita. Pomáhá přijímání uprchlíků, jejich doprovázení radami. Pomáhá aspoň nějaký pocit bezpečí hlavně pro děti. A mnozí Ukrajinci říkají: Zbraně pomáhají. Sankce pomáhají. No a pomáhá nějak modlitba? Pomáhá, když voláme k Bohu? Když Lutherovou písní vyznáváme: "Svěřujeme ti život svůj."
Když se blížil Ježíšův konec, po poslední večeři, kdy už se smyčka zrady kolem něj stahovala, odešel Kristus do ústraní v getsemanské zahradě, aby se modlil. Zůstaňte a bděte se mnou. EZ 212 Zůstaňte a bděte se mnou. Poodešel od nich, padl tváři k zemi a modlil se. Dosud nikdy jsem si té drobné zmínky nevšiml. Padl na tvář. Když se malíři snaží zobrazit Krista v Getsemane, zachycují jej většinou vkleče, aby mohli vykreslit napětí v jeho obličeji. Ale podle Bible je jeho tvář položena na zem. Není vidět. Výraz obrovské pokory. Člověče, prach jsi a v prach se navrátíš, říkává se na pohřbech vzhledem k lidské smrtelnosti. Padl tváři k zemi a modlil se. Zvláštní výjev.
Ježíš pronáší svá slova do země a přitom mluví ke svému Otci v nebesích. Zvláštně propojené. Kam vlastně směrujeme své modlitby? Vzhůru nebo dolů? Ježíšova modlitba objímá, zahrnuje celý svět. Výšiny i hlubiny. Ježíšova modlitba objímá, zahrnuje celý svět. Ve čtvrtek jsme s konfirmandy mluvili o modlitbě. A opakovaně zaznělo, že „modlitba je způsob, jak se na svět podívat z jiného pohledu“.
S tváří na zemi se Kristu otevírá nový pohled na svět. Na prahu smrti, v prachu, do něhož se navrátíme, doufá v Boha. EZ 212 Zůstaňte a bděte se mnou. Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?“ (40) Chtěli s ním bdít, ale nezvládli to. Kolik si dáme skvostných předsevzetí a kolik z nich vyjde do ztracena, skončí v útlumu. Ježíš našel učedníky spící. Nelze držet krok s cizími zápasy. Jsou chvíle, kdy své zápasy bojujeme každý sám. Ani ti nejbližší nám nejsou dosti blízcí. Nikdo nám nekryje záda. Nikdo nám nekryje duši.
Je psáno, že celkem třikrát Kristus odešel, aby se modlil. Třikrát se vrátil k učedníkům a třikrát je našel spící. Jako kdyby byli začarovaní. Je mi otázkou, kterak učedníci usnuli. Uložili se prostě přímo ke spánku a spali, anebo poslechli Mistra, modlili se a usnuli teprve při modlitbě. I to se stává. Učedníci jsou předobrazem církve, která sice chce Krista následovat, ale často usne. EZ 212 Zůstaňte a bděte se mnou.
V zahradě getsemanské se Ježíš modlí: Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (39) Jak se má modlit člověk, který ví, že smrt je na dosah? Byl nám dán život a chceme život uchovat, ovšem smrti se nevyhneme. Co říci Bohu o vlastní smrti? Ne jak já chci, ale jak ty chceš. Modlitba jako hledání Boží vůle. Pátrání, která cesta je ta správná. Modlitba jako kladení otázek. Říkává se někdy, že modlitba je rozhovor s Bohem. Zde však nevidíme Krista, že by s Bohem rozmlouval. Bůh zde nemluví. Neodpovídá. Bůh Mlčí. Ježíš odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. (44) Modlitba rozhodně není žádný vybroušený, nápaditý projev. Častokrát jenom dokola opakujeme jednu naléhavou větu, někdy jen jakýsi bolestný povzdech či sten.
V zahradě getsemanské se Ježíš Bohu svěřil. Svěřil se mu se svým strachem. Může být modlitba vůbec co k čemu? Může modlitba něčemu pomoci? Ano modlitba pomáhá. Dává možnost svěřit se. Svěřit se se vším, co svírá duši a nahání strach. Z modlitby se rodí důvěra, že jsme se Bohu neztratili a že se mu neztratíme v žádné těžké chvíli. Ani v životě. Ani ve smrti. EZ 212 Zůstaňte a bděte se mnou. Žalm 42 25,1-4; Pokoj; 405, 212, 512; 290; 384
1. Kázání v 2. neděli v postě (Reminiscere) 13. Žijeme ve světě, kde si lidé navzájem ubližují. Pane, smiluj se. Přišel jsi, abys nás vysvobodil z nenávisti, lži a násilí. Kriste, smiluj se. Všem lidem otevíráš cestu ke smíření. Pane, smiluj se. Pokoj a mír světu daruj, Pane, i v naší době. Svěřujeme ti život svůj. jehož nikdo neporazí. Rozpomeň se na své slitování, Bože, které jsi od počátku prokazoval svým dětem. Otevři naše uši, abychom tě dnes tady uslyšeli a dále abychom zvěstovali tvou pomoc a záchranu, kterou zakoušíme díky Ježíši Kristu. Přijď se svým mírem a pokojem. Přijď se svou pomocí. Přijď se svou mocí. Přijď se svou spásou. skrze něho ti přinášíme své prosby dnes a po všechny dny. Biblický text: Marek 14, 3-9, 32-42.
Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. A osopili se na ni. Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila." Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. A řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé." Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Z mého Srdce stále vychází naléhavé volání lásky." Je to volání, které se šíří a zasáhne i ty, kteří mě nechtějí slyšet, a proto si mě nevšímají. Mluvím však vnitřně ke všem, všem posílám své volání, protože je miluji. Ó utrpením požehnaný Ježíši, pro svůj smrtelný zápas - nám tak nepochopitelný a nevýslovný, v noci zrady a nejtrpčí úzkosti duše - osvět mě, abych poznával a plnil tvou vůli.
dej, požehnaný Ježíši, aby všichni, kdo o tvém umučení uvažují, pamatovali na tvé utrpení v zahradě, aby se podle tvého příkladu dobře modlili, naučili se vítězně bojovat, aby tě mohli navěky chválit v nebesích. Ježíš se se svými věrnými apoštoly domodlí, pak zazpívají chvalozpěvy a vydají se na Olivovou horu. Když společně dorazí k tomuto příjemnému místu s mnoha olivovníky, dál už nepokračují všichni. Ježíš nechává osm apoštolů možná poblíž vstupu do zahrady a říká jim: „Posaďte se tady a já poodejdu a budu se modlit.“
Potom jde dál do zahrady a bere s sebou tři apoštoly - Petra, Jakuba a Jana. Svírá ho úzkost a říká jim: „Je mi nesmírně smutno, až k smrti. Ježíš odejde o kousek dál, padne na kolena a začne se modlit. O co v této těžké chvíli Boha prosí? „Otče, pro tebe je možné všechno. Odeber mi tento pohár. Přesto ať se nestane to, co chci já, ale co chceš ty.“
Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, vidí, že ti tři zase usnuli, přestože se měli modlit, aby nepodlehli pokušení. Ježíš ví, že i apoštolové jsou ve velkém stresu, a navíc už je pozdě v noci. Pak od nich odchází podruhé a opět Boha žádá, aby mu odebral „tento pohár“.
V sázce je jeho věčný život a také věčný život těch, kdo v něj věří. Jeho pot je teď dokonce „jako kapky krve“. Když se Ježíš potřetí vrátí k apoštolům, zjistí, že zase spí. „V takovéhle chvíli spíte a odpočíváte!“ říká jim. „Přišel čas, kdy má být Syn člověka zrazen a vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme.“
9. 4. 2020 - FARNOST BRNO ŽIDENICE, online modlitba v Getsemanské zahradě
Když se Ježíš modlil v Getsemanech, zbrocen krvavým potem, tváří v tvář kruté smrti, vyléval před Otcem své srdce. Tato modlitba je pro nás důležitým příkladem. Ježíš si na nic nehrál a neodříkával "ty správné modlitby". Místo toho upřímně hovořil o své touze vyhnout se utrpení. Pokud toužíte po něčem, o čem si myslíte, že je to dobré, požádejte o to! To Otce těší. Ale nezůstaňte u toho. Ať je k vaší prosbě připojena i víra, důvěra, láska a naděje.
Když to uděláte, Bůh změní vaše srdce, abyste se modlili jako Ježíš, abyste měli jeho postoj, jeho smýšlení. (srov. Fp 2). Odevzdejme svá srdce Ježíši, vždyť on se za nás u Otce přimlouvá. Ve snaze vyhnout se bolesti z odevzdání sebe sama ignorují někteří lidé své srdce a modlí se k Bohu prázdnými slovy bez obsahu. Není tu žádný vklad. Máme Bohu přinášet své touhy, aby spolu se slovy stoupalo k nebi i naše srdce.
Bůh samozřejmě neřekne „ano“ na každou naši žádost. Ne všechno dopadne přesně podle našich představ. Ale můžeme čekat dobré věci a rozpoznávat v nich Otcovu starostlivost. EZ 212 Zůstaňte a bděte se mnou.