Lékárna byla neodmyslitelně spjata s charitativní činností řádu Sv. Alžběty v klášteře pod červeným kopcem. Dějiny řádu Sv. Alžběty se začali psát v roce 1622 v Cáchách. Terciální řády mají svůj nejranější původ ve 13. století, ale až v 16. století papež Lev X. zavedl pravidla pro společnosti terciárního řádu sv. Františka. Takové společenstvo založila i Apolonie Radermecherová, představená špitálů v Cáchách. Snažila se povznést kvalitu léčení pacientů a do léčení zapojit řeholní sestry. Potvrzení se řád dočkal v roce 1631.
Trvalo však ještě téměř 20 let, než byl založen první klášter. Patronkou řádu se stala svatá Alžběta Durynská (též známá jako Uherská). Šlechtična, která se provdala za durynského vévodu, ale po té co brzy ovdověla shledala nový smysl života v pomáhání chudým a nemocným. Apolonii Radermecherovou příběh této středověké světice uchvátil a byla jí přirozeným vzorem. Řád svaté Alžběty se šířil střední Evropou. Do Brna se alžbětinky dostávají v roce 1749. O založení jejich konventu zde se zasloužila hraběnka Marie Alžběta Waldorfová. Jejich prvním domovem se stal dům u sedmi švábů, který jim hraběnka Waldorfová zakoupila na rohu Kopečné. Zde započali budovat i svoji lékárnu a léčit první ženy v nouzi.
Provozu lékárenské officíny a ošetřovny začalo být ale v měšťanském domě těsno a padlo rozhodnutí vybudovat nový klášter na břehu Svratky. Základní kámen nového konventu byl položen 1751 a už v roce 1754 došlo k posvěcení stavby. Klášter byl určen především pro dobročinnost a léčení nemajetných a potřebných žen. Jen výjimečně se do místního špitálu dostali i muži - vojáci - po bitvě u Slavkova. Jinak konvent až do konce 19. století sloužil zdravotnickým účelům.
Původní mobiliář lékárny z doby postavení konventu již nevyhovoval nárokům moderního lékárnictví a řádové sestry nakonec souhlasily s prodejem tzv. Barokní lékárny městu. Avšak příběh konventu alžbětinek šel dál. S novou modernější lékárnou. V roce 1919 dostal konvent statut nemocnice a zdravotnického zařízení. Stavba už nemohla vyhovět zvyšujícímu poštu pacientů, ale plány na rozšíření zhatila druhá světová válka. Po nástupu režimu v 50. letech se z kláštera stává léčebna dlouhodobě nemocných a také domov důchodců. Dnes konvent stále poskytuje pomoc jako hospic. Pod správou Masarykova onkologického ústavu hospic fungoval 3 roky, ale poté byl zrušen.
Kongregace sester sv. Alžběty (CSSE) a její zápisy do historie
Kongregace sester sv. Alžběty (CSSE) - Congregatio Sororum Ravarum a Sancta Elisabeth je ženská kongregace založená 27. září 1842 v hornoslezské Nise čtyřmi mladými ženami: Klárou Wolffovou, Matyldou Merkertovou, blah. Marií Luisou Merkertovou a Františkou Wernerovou. Kongregace vychází ze spirituality sv. Alžběty Durynské. Jejím členkám se zkráceně říká alžbětánky, což se někdy plete s jiným ženským řádem stavějícím na spiritualitě sv. Od začátku sestry sloužily s milosrdnou láskou v srdci nemocným, chudým a opuštěným lidem v jejich domovech. Dnes se rovněž věnují péči o nemocné v nemocnicích, domovech pro seniory a zařízeních pro postižené lidi.
Působí v domovech pro osoby zdravotně postižené a mentálně postižené děti a angažují se v povšechném a náboženském vyučování. K obzvláštní spiritualitě Kongregace patří uctívání Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Panny Marie. Podle příkladu sv. Alžběty Durynské se sestry učí žít v bezpečné blízkosti Boha a být připraveny k obětování vlastního života. Základní vzdělání v řádovém životě se dělí na čtyři stupně: aspirantura, postulát, noviciát a juniorát. Pětiletý juniorát končí nevratným povoláním, sestra se zasvětí na celý život Bohu. Kongregace zahrnuje devět provincií a tři regiony. Kromě šesti polských provincií existují provincie v Německu, Itálii a Norsku, a regiony v Brazílii, Rusku a Švédsku. Se svými apoštolsko-charitativními službami působí sestry sv. Alžběty ve státech v Brazílii, Bolívii, Dánsku, Německu, Gruzii, Itálii, Izraeli, Kazachstánu, Litvě, Norsku, Palestině, Paraguayi, Polsku, Rusku, Švédsku, Tanzanii, České republice, Maďarsku a na Ukrajině. V ČR působí sestry od roku 1851 v Krnově, další jsou činné v Hospici. Apštolská společnost sv. Alžběty může mít na charismatu a spiritualitě Kongregace účast i laici. Současnou matkou generální je M. Samuela Werbińska. Kongregace má i svou první blahoslavenou - jednu ze zakladatelek - blahoslavenou sestru.
Sestry Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka sloužily nemocným v brněnských nemocnicích zvláště na chirurgických odděleních. V 1930-tých letech vznikla ozdravovna pro sestry na Žernůvce u Tišnova; stavba domu byla dokončena a posvěcena. Během druhé světové války se sestry potýkaly s evakuacemi a nároky, ale postavily se výzvám. Po roce 1945 v klášteře působilo 45 řeholnic; po nástupu komunismu došlo k internaci a postupnému rozkladu řádu. V 90. letech 20. století došlo k navrácení kláštera a obnovení institucionální činnosti, s nástupem do Prahy a znovuobnovením klášterních zahrad a hospodaření. Dnes je klášter alžbětinek v Praze Na Slupi krásnou udržovanou budovou, která připomíná venkovskou idylku díky svým zahradám.
- Alžběta Durynská jako patronka a inspirace pro řád, vznik a rozvoj alžbětinských komunit v Evropě.
- Rozdělení řádu: terciáři a jejich zapojení do lékařské péče a charitativních aktivit.
- Historie konventu v Brně a dalších středoevropských místech, včetně Prahy a Nisy.
- Vliv válek a totalitních systémů na klášterní život a jejich obnovu po roce 1989.
V dalších kapitolách se zmiňuje i význam beatifikace některých sester a jejich svědectví o odvaze a víře v časech utrpení.
Ctihodná Marie Elekta z cyklu Světci a Svědci
V souvislosti s českými a slezskými místy zůstává důležité připomenutí, že v Brně vznikla kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka a jejich sdílené pastorační aktivity, a to i v dobách politických změn.
