Podle italských vědců patří lidské ostatky nalezené v kostele v Toskánsku téměř jistě renesančnímu umělci Caravaggiovi. Ten se v jedné ze svých maleb přiznal k vraždě, když kolem úst Jana Křtitele namaloval krev. Pozůstatky nalezené v Toskánsku jsou pravděpodobně skutečně umělcovy. Vědci zjistili, že jednou z příčin jeho smrti před 400 lety byla otrava olovem.
Caravaggio byl známý svou malířskou technikou "chiaroscuro". Tato metoda, při níž jsou světlo a stín v ostrém kontrastu, znamenala revoluci v malířství. On sám svůj bouřlivý život často zobrazoval ve svém umění. Stětí svatého Jana Křtitele z roku 1608 je všeobecně považováno za jeho největší opus magnum. Jediný obraz, který umělec podepsal. Navíc z kaluže krve, která se vylila z krku svatého Jana Křtitele.
Malíř se v ní přiznal k vraždě. Právě to je považováno za jakési přiznání k vraždě, kterou Caravaggio spáchal. V souboji na meče zabil muže jménem Ranuccio Tomassoni, jakýsi gangster té doby.
Pro více informací se podívejte na toto video: Vědci ze čtyř italských univerzit se domnívají, že Michelangelo Merisi da Caravaggio zemřel na úpal oslabený syfilidou. Příčina jeho smrti byla dosud záhadou a objevovaly se různé teorie, včetně té, že byl zavražděn z náboženských důvodů a že zkolaboval s malárií na opuštěné pláži. Někteří dokonce tvrdili, že byl na cestě do Říma, aby požádal o milost, když zemřel.
Caravaggio byl proslulý svým divokým životním stylem, často se pral a skončil ve vězení. Podle různých badatelů se narodil v roce 1571 nebo 1573 a posledních několik let svého života strávil na útěku před spravedlností v jižní Itálii. Mezi jeho díla patří Bakchus, Večeře v Emauzích a Obětování Izáka.
Podle italských vědců patří ostatky nalezené v portskánské kryptě do roku 1610 a je možné je přiřadit k umělci. Tým uvedl, že si je z 85 % jistý, že soubor kostí muže, který zemřel kolem roku 1610 ve věku 38 až 40 let, skutečně patří malíři. Analýzu provedli díky datování pomocí uhlíku a také kontrole DNA na nalezených ostatcích. Ostatky byly uloženy v kostnici v kostelní kryptě v Porto Ercole poté, co byly údajně v roce 1956 exhumovány.
Jako významný kontext je patrné, že korpus Jana Křtitele byl vděčně zobrazen i v legendě Herodesova příběhu. Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. Herodes měl nejrůznější strachy, avšak Jana chránil, a to i přes to, že byl konflikt mezi očekávaným zázrakem a jeho královskou moci. Příběh vrcholí banketní scénou, kdy dcera Herodiady tančila a požádala o hlavu Jana Křtitele, což král následně zajistil prostřednictvím kata. Učedníci Jana ho poté pohřbili.
Torzo otázek o Caravaggiově smrti zůstává otevřené. Vědci argumentují, že přiznání ve výše uvedeném díle by mohlo být důkazem jeho posedlosti temným dramatem, které zrcadlí jeho vlastní krátký, bouřlivý život. Přes tato spekulace zůstává Caravaggiova úloha v malířství a jeho vliv na smysl světla a stínu v umění nepřekonaná a potvrzená významnými díly, mezi něž patří i stětí hlavy svatého Jana Křtitele (1608).
Consolidace poznatků ukazuje, že stopy olova v ostatcích, spolu s datací uhlíkovou metodou a genetickou analýzou, posouvají debatu o Caravaggiově smrti blíže k vědecké správnosti. Zůstává však prostor pro další výzkum a vyjasnění, zda skutečně šlo o otravu olovem či jiné zdravotní či environmentální vlivy. Důkazy z italských univerzit naznačují určité pravděpodobnosti, ale definitivní potvrzení stále chybí.
Historie konkatedrály v maltské Vallettě a její spojení s Caravaggiovým dědictvím ilustruje, jak velký kulturní odkaz zanechala renesanční a barokní malba. Caravaggiovo stěžejní dílo Stětí hlavy sv. Jana Křtitele (1608) je nejen jeho největším plátnem, ale i jedním z nejsymboličtějších vyobrazení dramatické akce, která v sobě nese vizuální a eticko-katalytickou sílu.
Architektura a interiér konkatedrály Sv. Jana Křtitele v Valletta, postavená v letech 1573-1578 Girolamem Cassarem, kombinuje exteriér se skromným vzhledem a bohatý barokní interiér s nejcennějšími díly, včetně Caravaggiova obrazu. Tento kontrast mezi exteriérem a interiérem je jedním z charakterů, které na Maltě dělají z konkatedrály jednu z největších památek evropského baroka.
Tabulka: Přehled klíčových informací
| Informace | Hodnota |
|---|---|
| Umístění | Valletta, Malta |
| Rok výstavby konkatedrály | 1573-1578 |
| Architekt | Girolamo Cassar |
| Styl | Manýristický exteriér; Barokní interiér |
| Hlavní dílo | Stětí hlavy sv. Jana Křtitele (1608) |
| Otevřeno pro veřejnost | Pondělí-Sobota 9:00-16:45 (poslední vstup 16:15), Neděle zavřeno |
| Vstupné | 15 EUR (dospělí), 12 EUR (ISIC, senioři 60+), děti do 12 let zdarma |
Liturgie a návštěvní tipy
Římskokatolická mše svaté se konají podle zvyklostí konkatedrály. Pro návštěvníky je vhodné spojit prohlídku s duchovním zážitkem, včetně možnosti navštívit oratoř a hlavní chrámovou loď, kde se nachází Caravaggiovo dílo. Konkatedrála zůstává jednou z nejnavštěvovanějších památek hlavního města Malty a nabízí hluboký vhled do maltské kultury i evropského baroka.