Marian Column on Old Town Square in Prague was erected immediately after the end of the Thirty Years' War as an expression of public gratitude for the city's deliverance. In 1648, the people of Prague faced the final assault of the Swedish troops, who were attempting to conquer the Old Town. At that time, the townspeople prayed to God through the intercession of the Virgin Mary before a votive image dedicated to her that was displayed in Old Town Square. This is the origin of the local epithet Panna Maria Rynecká (from the old Czech word for a square, rynek). When the war ended, the city and Emperor Ferdinand III wanted to commemorate this in stone. They therefore resolved to thank the Virgin Mary for protecting Prague by erecting a column to her in the square and placing a votive image in its base. In 1652, Cardinal Arnošt Vojtěch of Harrach, Archbishop of Prague and Grand Master of the Order of the Crusaders with the Red Star, consecrated it in the emperor's presence. The emperor also established a foundation, administered by the metropolitan chapter, to maintain regular religious services.
Top statue of the Immaculata is a conventional depiction of the Virgin Mary that refers to the doctrine of the Immaculate Conception (immaculata conceptio), which was proclaimed dogma only two centuries later. The belief that original sin was not passed on to the Mother of God is part of Church Tradition. The first clearly attested statement comes from the 7th century and is found in St. Sophronius of Jerusalem: “None but you were cleansed beforehand.” (Hom. II; PG 87/3, 3248). Marian devotion itself has its biblical foundation in the Gospel of Luke: “… from now on all generations will call me blessed …” (Lk 1:48).
Mary is depicted as a praying Mother treading on the dragon as she turns toward heaven. The twelve stars around her head refer to John's Revelation: “A great sign appeared in heaven: a Woman! The sun clothed her, the moon was under her feet, and twelve stars crowned her head; …” (Rev 12:1), which has been interpreted as an image of Mary's participation in Christ's victory since the 2nd century. The motif of trampling on the dragon has its parallel in the psalm: “You will tread on the beast and the viper; you will trample the lion cub and the dragon.” (Ps 91:13), which in turn is grounded in the verse: “I will put enmity between you and the woman, between your offspring and hers. They will crush your head, and you will strike them on the heel.” (Gn 3:15). In the Baroque period, the dragon was understood not only as a symbol of evil, but also as an image of spiritual blindness, which after the war was seen as one of the causes of social disorder in Europe. The values brought by faith triumph over the forces of decay that destroy human society.
The Marian Column was erected at a place which the Prague people associated with deep humiliation. It was precisely here that the Saxons, when they invaded the city in March 1632, nailed the Palladium, the most revered image of the Virgin Mary in the Bohemian lands, to a chair beneath the pillory, which was perceived as deliberate desecration. Therefore, as early as 1647, the Strahov abbot proposed to erect a Marian Column at this place as a sign of renewal, purification, and protection of Prague, and after the defense of the city against the Swedes in 1648, this idea gained even stronger spiritual and symbolic significance. The Marian Columns, moreover, draw upon an ancient tradition reaching back to the legend of the Virgin Mary on a column in Zaragoza, where, according to tradition, she appeared to the Apostle James and left him a stone pillar as a sign of her eternal protection.
Four angels on plinths around the base further develop the Immaculata motif. The angel with the key, holding the devil in chains, depicts the scene from Revelation: “… an angel comes down from heaven, having in his hand the key of the abyss and also a huge chain. He overcame the Dragon, that ancient serpent - that is, the Devil, Satan - and bound him for a thousand years. He cast him into the abyss, locked it, and sealed it, so that he would cease leading the nations astray until the thousand years were completed. The angel with a flaming sword represents the guardian of the Garden of Eden: “He drove out the man and stationed cherubim and the flame of a flashing sword before the Garden of Eden to guard the way to the tree of life.” (Gn 3:24).
The demon with a lion's head and membranes reminds us of the words of the apostle Peter: “Your adversary the Devil prowls around like a 'roaring lion' and seeks someone to devour.” (1 Peter 5:8). The angel holding a drawn sword and treading on the subdued dragon refers to the heavenly battle of Archangel Michael: “Then war broke out in heaven: Michael and his angels fought against the Dragon. And the Dragon and his angels set themselves against them, but they were defeated and driven out of heaven. Thus the enormous Dragon, the ancient Serpent, the Devil or Satan, as he is called, the deceiver of the whole world, was cast down to the earth, and his angels were cast down with him.” (Revelation 12:7‑9). The angel with the cross, striking the devil to the ground, indicates that the defence of the city was understood as part of a wider spiritual struggle. In Scripture, the power of the cross is connected with Christ's victory over evil: “But they conquered him by the blood of the Lamb and by the word of their testimony, …” (Revelation 12:11).
As an iconographic prototype, one may point to Hans Memling's late Gothic Last Judgment from St. Mary's Basilica in Gdańsk, in which the Archangel Michael holds a processional cross as an attribute of judicial authority. When the column was pulled down by a crowd in the atmosphere of euphoria following the proclamation of Czechoslovakia, this act became not merely a symbol of the transformation of political power, but also foreshadowed a period in the new republic in which the Church was increasingly pushed out of the public sphere. The tearing down of the column was not merely the removal of a Baroque monument, but also a gesture of cultural rupture, revealing how deep the tension ran between the religious heritage of the ancestors and the newly emerging anti-clerical currents. Yet Marian devotion in Prague did not die out. The Gothic image of Our Lady of the Square, which had once survived the Hussite iconoclasm, was preserved even after the column was pulled down. Numerous fragments from it and its sculptural decoration are today housed in the lapidary. The idea of its restoration survived the entire 20th century. When it was re-erected in 2020 as a deliberate symbol of reconciliation (expiatory), it was not merely a reconstruction of a Baroque work, but a reconnection with a spiritual heritage that transcends political history.
Bazilika Panny Marie Sedmibolestné se nachází na Mariánském náměstí v centru města Krupky v části s názvem Bohosudov. Již v prvních okamžicích po překročení prahu hlavních dveří vás překvapí ticho a klid. Bazilika je obklopená ambity se sedmi kaplemi, které symbolizují sedm bolestí Panny Marie. Kaple byly vybudované z darů šlechtických rodů a měst, což připomínají jejich názvy: Teplická, Litoměřická, Osecká, Duchcovská, Bleylebenů, Kolovratská a Sasko-Lauenburská neboli Zákupská.
V ambitech uvidíte bohatě vyřezávané barokní zpovědnice, lunety (nástěnné malby) zobrazující různé výjevy z historie kostela, například povýšení na Baziliku minor v roce 1924, nebo vzácný náhrobek Sabiny z Vřesovic, matky Volfa Viléma z Vřesovic, pána na Krupce, z roku 1518. Z vnější části zdobí baziliku sochy apoštolů sv. Petra se zlatým klíčem a sv. Pavla se zlatým mečem na průčelí, nad vchodem socha Piety a na bočních stranách sochy českých patronů. Kostel je jednolodní se třemi páry postranních kaplí. Prostoru dominuje hlavní oltář od mistra řezbáře Franze Tollingera z let 1704-1714. Oltář byl vytvořen podle oltáře v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Pod baldachýnem neseným čtyřmi točitými sloupy s girlandami ukončenými postavou ukřižovaného Ježíše na zeměkouli, je oboustranný oltář s řezbami apoštolů. Postranní oltáře svatých, Jana Nepomuckého, Barbory, Anny a Josefa mají obrazy od malíře Ignáce Raaba. Bohatě zlacená kazatelna s figurami evangelistů byla dokončena v roce 1714. Součástí barokního interiéru jsou varhany z roku 1734, zdobené sochami sv. Cecilie, krále Davida a anděly s hudebními nástroji. Vyřezávané chrámové lavice jsou z roku 1730. V bohosudovské bazilice je celkem 5 zvonů.
Pro výstavbu kapličky a vznik pozdějšího městečka jsou klíčové dvě události. Tou první je vypálení kláštera řádu strážkyň Božího hrobu ve Světci husitskými hordami a tou druhou je bitva Na Běhání u Ústí nad Labem, kde se 16. června roku 1426 střetla vojska husitů Prokopa Holého a míšeňských křižáků markraběnky Kateřiny. Uprchlé řeholnice ze zničeného světeckého kláštera se ukryly v lesích v místech dnešního Bohosudova. To jediné, co na útěku zachránily, byla soška Panny Marie s umírajícím Kristem v náručí (tzv. Pieta).
15:07:1507: majitel krupského panství Albrecht Kolovrat Libštejnský zahajuje na místě původní dřevěné kaple stavbu kamenného kostela. 1515: kostel, dokončený majitelem kyšperského panství Albrechtem z Vřesovic, je dne 14. října slavnostně vysvěcen olomouckým biskupem Martinem Nikopolským. 1584: Jiří ml. z Lobkovic zahajuje rozsáhlou rekonstrukci původního kostela a obnovuje poutě. Při opraveném kostele byl ustanoven farář. 1591: Jiří st. Popel z Lobkovic daruje kostel jezuitské koleji v Chomutově. 1610: dne 8. září se koná první výroční pouť za účasti pražského arcibiskupa Karla z Lemberka. 1618: zrušení řádu jezuitů, jezuité ukrýají v Duchcově zázračnou sošku. 1621: po bitvě na Bílé hoře je kostel Bolestné Matky Boží navrácen jezuitům. V době třicetileté války byl kostel několikrát vypleněn, mariánskou sošku ukrývali jezuité v Praze, Chomutově i Litoměřicích. Do kostela v Šajnu se vrátila až roku 1651. 1665: jezuité přebírají rodový majetek Bleylebenů, který jim ve své závěti odkázala Anna Marie, vdova po Alexandru Regnierovi von Bleyleben, majiteli soběchlebského panství. 1679: jezuité opravují a rozšiřují svou rezidenci do podoby v jaké ji známe dnes, patrové čtyřkřídlé budovy s dvorem uprostřed. Vzniká zde latinská škola se čtyřmi třídami. V letech 1701 až 1706 nechávají jezuté vystavět nový chrám, větší a krásnější. Stavbou byli pověřeni slavní stavitelé italského původu žijící v Litoměřicích, Giulio Broggia a Octavio Broggia (otec a syn). 1773: papež Klement XIV. ruší jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo). Kolej v Šajnu byla rozpuštěna. 1786: kněz, pedagog a později litoměřický biskup Ferdinand Kindermann vymohl na císaři Josefu II., aby se kostel Bolestné Matky Boží stal lokálií (lokálie je duchovní správa s knězem mimo sídlo farnosti) a později probošstvím (1798). 1814: papež Pius VII. obnovil Tovaryšstvo Ježíšovo, tedy jezuitský řád. 1852: císař František Josef I. svěřil majetek bohosudovského kostela do neomezené správy litoměřickému biskupství. 1924: litoměřický biskup Josef Gross zařídil u papeže Pia XI. povýšení kostela na Baziliku Minor. 1952: komplex komunisty zrušeného biskupského gymnázia získala československá armáda. 1968: bohosudovský areál obsazuje až do roku 1991 sovětská posádka. 1993: v červnu se v bazilice Panny Marie Sedmibolestné koná koncert na oslavu znovuotevření školy, výuka v obnoveném Biskupském gymnáziu Bohosudov byla slavnostně zahájena 1. září. Za uzdržením přijelo do bohosudovského kostela i mnoho významných osobností.
BOHOSUDOV - poutní kostel s ambity
Król Krupky a okolí: Krušnohorská Krupka, třináctitisícové město nedaleko Teplic, je údajně nejstarším nalezištěm cínu ve střední Evropě. My jsme se sem však vydali z jiného důvodu. Samotnému centru Krupky totiž dominuje Bohosudov a právě ten je cílem naší třetí vycházky po tuzemských poutních místech. Nicméně samotnou Krupku zcela pominout nemůžeme, jelikož Hornická krajina Krupka je od roku 2019 zapsaná na seznam UNESCO. Cín se tu těžil osm set let a zdejší krajina je výjimečná mimořádným množstvím pozdně středověkých až raně novověkých důlních děl. Krupské těžební revíry patří k nejstarším v Krušných horách. Dobývala se tu především cínová ruda, měděné rudy a později molybdenit, draselný živec a fluorit.
VIDEO: Prohlédněte si zblízka barokní poutní chrám v Bohosudově. Z Prahy se rychlíkem pohodlně dostanete do Ústí nad Labem, kde přesednete na osobní vlak směr Chomutov, Kadaň, Prunéřov. Okolí někdejšího hornického města Krupka, jehož je Bohosudov součástí, toho k vidění nabízí mnohem víc, ale začněme hlavní místní památkou. Tou je bazilika Panny Marie Bolestné s ambity a bývalou jezuitskou rezidencí. Sestry, kterým se podařilo uniknout, se ukrývaly v okolních lesích dnešního Bohosudova. S sebou z kláštera si vzaly jen dřevěnou sošku Panny Marie Bolestné. Sestry však v přírodě nedokázaly přežít a postupně umíraly. Poslední z nich ukryla před svou smrtí sošku do vykotlané staré lípy. V roce 1425 se do těchto míst vydala mladá dívka, aby nažala trávu, když v tom se jí kolem ruky ovinul jedovatý had. Jenže místo, aby zaútočil, obrátil se směrem ke stromu, silně zasyčel a ochromen padl k zemi. Vyděšená dívka běžela do vesnice. K lípě se záhy vydali měšťané a nalezenou sošku přenesli do krupského farního kostela. Jenže ta záhadně zmizela. Po dlouhém pátrání byla nalezena opět ve vykotlané lípě. Když se to několikrát opakovalo, lidé v tom spatřovali boží vůli a na místě, kde sošku nalezli, postavili první dřevěnou kapli. Gotická soška Panny Marie Bolestné je vysoká asi 15 centimetrů, vyrobena je z blíže neurčené vypalované hlíny. Znázorňuje sedící Pannu Marii, jak na klíně drží mrtvého Krista a bolestně se na něj dívá. Její hodnota je spíše v symbolické rovině.
Podoba a historie poutních míst
Jezuitská rezidence se začala stavět v roce 1655 a v letech 1701 a 1708 nahradil původní kapli velký poutní kostel Bolestné Matky Boží od stavitelů Giulia Broggia a jeho syna Oktaviána Broggia. Po zrušení řádu opustili jezuité v roce 1773 areál, znovu se vrátili až v roce 1855. Areál byl v provozu až do roku 1950 a poté sloužil jako kasárna sovětské posádky. Podle toho také vypadal. Dnes je opět majetkem jezuitského řádu, který ho dal znovu do pořádku. Bohosudov ale nenabízí jen zajímavý poutní areál. Je tu i lanovka z roku 1952, která je nejstarší provozovanou visutou jednoúsekovou lanovou dráhou pro osobní dopravu u nás a nejdelší osobní lanovkou u nás. Navíc je od roku 2013 kulturní památkou. Trasu dlouhou 2348 metrů s převýšením 480 metrů pojedete 15,5 minuty. Lanovka vás vyveze na Komáří vížku (809 m n. m.), kde je nejen nádherný výhled do okolí, ale patrné jsou tu místy i pozůstatky dolů na cínové rudy, které se tu těžily. Na Komáří vížce je i hotel s vyhlídkovou restaurací, kde se můžete posilnit, chystáte-li se vydat ještě na výlet. Možnost je tu spousty.
Zpět kolem Kynšperka. Chcete-li se zpět dostat po svých, držte se modré turistické značky. Ta vás spolehlivě dovede k dolní zastávce lanovky. Cestou minete zříceninu hradu Kynšperk, u níž si můžete dát malou zastávku. Hrad údajně vznikl jako pohraniční počátkem 14. století na popud krále Jana Lucemburského. Od přístupové cesty hrad dělí dodnes patrný příkop vytesaný do skály. Zřícenina je oblíbeným cílem turistických i rodinných výletů, což je patrné podle několika ohnišť. Pokračujte po modré, minete první domky v obci Unčín a na dohled už máte Bohosudov.
Pokud se do Krupky vydáte i s koly, projeďte si příhraniční naučnou stezku, dlouhou 25 až 40 kilometrů. Projedete městy Krupka, Geising, Zinnwald, Altenberg, Cínovec, Dubí, cestou potkáte sedmdesát míst spojených s dávnou důlní činností. Kromě štol, jezírek a hald lze navštívit i muzea s hornickou tématikou. K popularizaci poutí patří i Sloup v Moravském krasu jako součást mariánského poutního trojúhelníku Moravského krasu. Sama pietní socha Panny Marie Bolestné má za sebou svou vlastní pouť, která začala v 15. století. Stojíme na severní straně kostela. O kousek dál stojí dnešní fara, bývalý panský dům, ve kterém sídlili pánové z Roggendorfu, díky kterým se začala psát historie tohoto poutního místa. Za všechno může zmíněná soška Panny Marie. Socha pochází z poloviny 15. století z Itálie. Odtud se, nevíme kdy, dostala do Brna do kláštera minoritů. A tam ji někdy ve 20. letech 18. století. Tak se dostáváme i k tomu, jak se socha dostala do Sloupu. Minorité začali kostel opravovat, takže sochu uklidili. To bylo hraběti z Roggendorfu líto, protože se mu líbila. Tak se socha stěhovala roku 1728 do Sloupu, kde byla načas uložena u zdejšího mlynáře. Mše svatá v ní byla prvně sloužena roku 1730. Záhy však kaplička kapacitou nestačila. “Nevíme přesně, kdo byl architektem a autorem návrhu stavby. Traduje se jméno architekta italského původu Isidora Marcella Canevalle. Jsou však i autoři, kteří možnost, že by za stavbou stál právě on, zpochybňují, říkají, že byl v té době ještě hodně mladý. Ať tak nebo tak, v každém případě vznikl jeden z nejkrásnějších barokních kostelů na Moravě.