Polychromovaná a bohatě zlacená řezba, zapůjčená do Národní galerie již v roce 2013 ze soukromé české sbírky, pochází ze hřbitovního kostela sv. Václava v Úterý, který byl v období baroka spravován klášterem premonstrátů v Teplé. V interiéru tohoto chrámu dílo zdobilo svatostánek bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, jehož kompletní sochařskou výzdobu pořídila pražská dílna Ignáce Františka Platzera. Součástí skvěle vypraveného oltáře byla vedle dalšího adorujícího anděla a drobných postav andílků rovněž ústřední socha Jana Nepomuckého (dnes v klášteře v Teplé).
Historie díla a umělecké kontexty
Klasicistní proporce anděla a donnerovský typ jeho ušlechtilé hlavy zřetelně poukazují na umělcovo vyškolení na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Brilantní modelace nově získané řezby svědčí o výjimečných okolnostech zakázky. Platzerova dílna tehdy působila v Čechách krátce, a proto zřejmě objednávku na sochařskou výzdobu výjimečně bohatého oltáře, zadanou tepelským opatem Hieronymem Ambrosem a dokončenou v roce 1752, pojala jako velmi prestižní záležitost.
Touto prací se tehdy představila jako špičková řemeslná a umělecká dílna, která dokázala zkombinovat barokní výraz se syntezní klasicistní citlivostí. Oltář samotný byl součástí bohaté sakrální výzdoby teplého kláštera, a jeho dílo mělo sloužit k liturgickým a vizuálně působivým účelům. Plánovaná a provedená autorská koncepce odráží tehdejší preference pro dokonalou modelaci a zlacenou saturaci povrchů, která byla charakteristická pro prestižní pražské dílny.
Ruta osudu díla a ztráty
Tím smutnějším pohledem na epizodu z minulého století je skutečnost, že toto proslulé kultovní a umělecké dílo při opakovaných krádežích přišlo o většinu původních částí. Jak vandalsky si zloději počínali, dokládá pahýl pravé paže anděla, jenž původně nesl velmi kvalitní zlacenou kartuši s reliéfem jedné ze scén z Janova legendárního života. Za opětovný návrat Platzerovy sochy do České republiky patří dík soukromému sběrateli, který dílo nechal na své náklady i restaurovat.
Současnost a význam pro sběratelství a muzejnictví
Zapůjčení do Národní galerie v roce 2013 a následný návrat z privatního sběratelství podtrhují důležitost díla v kontextu českého a středoevropského barokního sochařství. Umělecký přínos dílny Ignáce Františka Platzera, jeho vliv na pražskou sochařskou tradici a schopnost díla odrážet jejich originální liturgické funkce představují důležité momenty pro studium technik a ikonografie 18. století. Klasicistní rysy a donnerovský typ hlavy anděla zřetelně svědčí o mezigeneračním přenosu stylových trendů, které ovlivnily české sochařství během změn ve výtvarném myšlení.
V kontextu tepelského kláštera a správy premonstrátů se dílo stává svědectvím o tom, jak bohatá liturgická výzdoba byla propojena s uměleckou produkcí pražských dílen a jak se podle potřeby liturgie přesouvala i do významných institucí, jako je Národní galerie. Obnova a prezentace tohoto díla v moderní době ukazují na kontinuitu kulturního dědictví a zájem o rekonstrukci historicky cenných objektů a jejich ikonografickou hodnotu.
- Originální umístění a účel oltáře ve svatostánku sv. Jana Nepomuckého v Úterý.
- Autorská stopa Ignáce Františka Platzera a jeho pražská dílna.
- Dokončení díla v roce 1752 a jeho baroko-klasicistní charakter.
- Kriminalita spojená s opakovanými krádežemi a ztráta původních částí.
- Návrat a zpřístupnění díla veřejnosti prostřednictvím Národní galerie a soukromého sběratele.
Tyto aspekty dohromady vytvářejí obraz díla, které spojuje liturgickou funkci, uměleckou zručnost a historické změny, které ovlivnily jeho osud i prezentaci v českém kulturním prostoru.
