Slavením tohoto výročí si připomínáme význam té nejstarší ze čtyř římských patriarchálních bazilik.
Byla posvěcena v první polovině IV. století, stala se sídlem papežů i dějištěm pěti všeobecných církevních sněmů (1123, 1139, 1179, 1215 a 1512-1517).
Podstatné je, že se stala matkou všech křesťanských chrámů a k těmto chrámům Božím patříme i my.
Tento nápis v latině (Mater et caput omnium ecclesiarum Urbis ac Orbis) nechal umístit na baziliku sv. Jana z Lateranu papež Klement XII.
Stavbu tohoto velkolepého chrámu zahájil na lateránském poli císař Konstantin Veliký (syn sv. Heleny) na poděkování za vítězství nad Maxenciem u Milviova mostu, k němuž došlo ve znamení kříže 28. 10. 312.
Bylo to za papeže Miltiadesa, jemuž měl v úmyslu chrám předat.
K dobudování stavby došlo až za pontifikátu jeho nástupce, papeže Silvestra I., který ji zasvětil již roku 318 Kristu Spasiteli a její posvěcení vykonal v roce 324.
Výročí posvěcení je od 12. století slaveno každoročně 9. listopadu. Zda k němu došlo právě v tento den, není jisté.
Postupně byl k bazilice vybudován reprezentativní komplex budov. Patřila sem residence, obrana a administrace římské kurie, zvaná Patriarchio. Papežové zde měli sídlo od 4. do 14. století. Bohoslužby konali v soukromé kapli Sancta Santorum, jež zůstala dochována.
Bazilika i přilehlé paláce prošly přestavbami a větším počtem úprav. Dnešní chrámová dlažba je asi 30 cm nad podlahou původní baziliky, zbudované jako pětilodní stavba s uzavřenou půlkruhovou apsidou.
Sloupy této lodě baziliky byly z numidského mramoru (zvaného též Antická žluť), pro který se jí dostalo přízviska Basilica aurea - zlatá bazilika.
V době pontifikátu papeže Hilaria byla k bazilice přistavěny dvě oratoře zasvěcené sv. Janu Křtiteli a Janu evangelistovi. Za papeže Řehoře Velikého byla k původnímu titulu připojena dedikace oběma svatým Janům.
Přesto na mnohých místech se hovoří o tom, že sv. Jan Křtitel a sv. Jan evangelista se stali patrony baziliky až po přestavbě v 10. století. Sochy obou dvou Janů zdobí, po stranách Krista Spasitele, atiku baziliky.
Znovu si připomeňme obsah dnešního svátku, v němž jde nejen o význam nejstarší křesťanské baziliky jako znamení jednoty s Petrovým Stolcem, o připomínku významu všech chrámů, v nichž se zpřítomňuje tatáž spasitelná Kristova oběť, ale je to i připomínka chrámů, v nichž má působit. Těmi chrámy jsme my, jak zdůrazňuje apoštol Pavel v listu Korintským: "Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!"
- To je vůle Boží, naše posvěcení skrze spojení a sjednocení s Kristem. Sv. Cézarius z Arles spojuje dnešní oslavu se sv. křtem, skrze nějž jsme se stali chrámem Božím. Zde je volnější překlad části jeho kázání: "Nejmilejší bratři, z Kristovy milosti dnes velmi radostně slavíme výročí posvěcení tohoto kostela. Přitom pravým a živým chrámem Božím máme být my sami..."
Právě dnes připomínáme uppředstavující význam matky všech chrámů a odhalujeme, odkud pramení milosti - z Kristovy oběti. Půjdu cestou sjednocující lásky. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Další světci v Martyrologium Romanum jsou Ursinus, Agrippinus, Vito, Eustolia et Sopatra, Georgius; dedicatio basilicæ Lateranensis uvádí jejich světcům a události se prolínají napříč stoletími.
Lateránská bazilika není jen katedrálou římského biskupa, ale také nejstarším monumentálním chrámem křesťanské éry.
Nedaleko římských hradeb, poblíž Milvijského mostu přes Tiberu, se odehrála bitva 28. října 312, kdy Konstantin porazil Maxence. Tradice vypráví, že noc před bitvou spatřil Konstantin ve snu kříž s nápisem "In hoc signo viceris" - s tímto znamením zvítězíš.
Jako výraz vděčnosti za naplněný příslib rozhodl se vybudovat baziliku zasvěcenou Kristu Spasiteli. Edikt z Milána 313 zaručoval svobodné vyznávání křesťanské víry.
Pro stavbu velkého kostela však bylo potřeba naděje na bezpečné místo mimo rušné centrum veřejného života, a tak byl vybrán Laterán - periferie města, na místě zničená kasárna Maxenciovy gardy.
Podoba baziliky nebyla zcela zachována, ale barokní architekt Francesco Borromini zachoval původní pětilodní rozvrh a vzácný strop i dlažbu z doby Martina V. Zasvěcení Nejsvětějšímu Spasiteli a sv. Janovi bylo doplněno postupně, a to v různých obdobích, včetně 9. století a XII. století.
Dedikace sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi doplnila další vrstvy ikonografie, které dodnes zdobí apsidu a atiku baziliky spolu s sochami Janů.
V průběhu staletí nadále vznikaly bohaté fresky, mozaiky a oltářní architektura, a to i v souvislosti s Jubilejními lety a reformami. Zázračná mozaika Kristovy tváře a další výzdoba odrážejí propojení starověké římské umělecké tradice s křesťanskou symbolikou.
Dodnes patří bazilika mezi nejvýznamnější památky křesťanské tradice. Podpovrchní lámání dávné historie i mystéria oltářních relikvií přináší návštěvníkům pohled do bohaté kontinuiti románské a barokní liturgie.
