Na ostrově Tenerife se nachází významný kostel Nejsvětějšího Spasitele (Iglesia del Santísimo Redentor) navržený španělským architektem Fernandom Menisem, který zbudoval kostel jako čtyři betonové bloky rozkrájené na díly s prolukami pro světlo a zvuk. Kostel vytváří minimalistický svatostánek, který připomíná betonový kvádr rozložený na čtyři nestejné kusy a má mimo prostory samotné svatyně také kulturní centrum.
Exteriér i interiér se spojují prostřednictvím trhlin a průrvy, které propouštějí denní světlo a formují hru světla v prostoru. Světlo proniká skrze kříž ve dvou trhlinách a symbolizuje Kristovo vzkříšení, zatímco v poledne je osvětlené oltářní místo světelným svazkem paprsků. Budova stojí v San Cristóbal de La Laguna a byla dokončena před několika lety; projekt je známý také díky meditačnímu prostoru a akustickým studiím, která kombinují beton s místní vulkanickou horninou (picón) pro lepší pohltivost zvuku.
V těsné blízkosti se nabízí pohled na další kanárské architektonické zvláštnosti, které ukazují, jak moderní stavebnictví umí pracovat s místními materiály a kontextem ostrova. Například v La Laguna vzniklo několik objektů, jejichž principem je průhlednost mezi moduly a propojení prostoru pro komunitní a kulturní účely.
Černá madona v Candelarii - patronka Kanárských ostrovů
Na východním pobřeží Tenerife se nachází bazilika Basílica de Nuestra Señora de Candelaria s Černou Madonou, patronkou Kanárských ostrovů. Soška byla původně uctívána Guančemi a nachází se v pobřežních jeskyních; v roce 1826 ji zasáhla mohutná přílivová vlna a voda zničila i sochu. Nová bazilika byla postavena v roce 1958 a stojí na půdorysu původního kostela ze 16. století. Bazilika skrývá nádhernou sochu Nuestra Señora de la Candelaria a je obklopena sochami devíti guančských vládců (menceyes) na pobřeží. Dvakrát ročně, v únoru a srpnu, se k bazilice vydávají davy poutníků.
Projekt kostela z betonu a sopečných kamenů vznikl mezi lety 2004-2005. V шестnácti staletích se v La Laguna budoval nový kostel s farním centrem, jehož cílem bylo naplnit komunitní požadavky. Budova vytváří dominantu ve čtvrti a skládá se z masivních betonových objemů, mezi nimiž jsou propojené spoje z kovu a skla; světlo sem proniká skrze štěrbiny a spoluvytváří atmosféru modlitebny.
Architektonické a liturgické prvky baziliky a okolí
Interiér a exteriér baziliky kombinují beton s místním sopečným kamenem, což zvyšuje akustiku prostoru a současně umožňuje udržovat příjemnou teplotu ve vášnivém klimatu Kanárských ostrovů. Oltářní menza, ambon pro četní i sedadlo pro kněze jsou složeny z betonu a liturgické vybavení je pojato minimalisticky; jediným nebetonovým prvkem jsou dřevěné lavice pro věřící. Dvě trhliny ve tvaru kříže a světelný průliv symbolizují cestu světla od temnoty k životu; světlo je naviguje po cestách v interiéru, v čase svítání a v poledne s různým uspořádáním paprsků.
V Kontextech Kanárských ostrovů je třeba zmínit i obecnější architektonický přínos: betonové zdi kostelů lemované vulkanickými kameny, prostory pro komunitu a knihovnu, a využití minimalismu k dosažení klidné atmosféry vhodné pro meditaci a modlitbu.
Další zajímavostí je, že k pouti a poznání vyzývají nejen samotné stavby, ale i prostředí ostrova a jeho geografie, které se v různých částech Kanárských ostrovů prolínají s náboženskou tradicí a kulturní identitou místních obyvatel.
Geografie a národní parky Kanárských ostrovů
Na La Palma leží národní park chránící obří kalderu (kráter) s průměrem 7-8 kilometrů, výškou až 2 426 m a spojitostí s Barranco de las Angustias; kaldera dala název geologickému termínu. Na La Gomera se nachází nejmenší kanárský národní park (40 km2) na náhorní plošině v centrální části ostrova ve výšce 600 až téměř 1 500 m.
Všechny tyto geologické a architektonické rysy ilustrují, jak Kanárské ostrovy kombinují přírodní krásy s lidskou tvořivostí a duchovní tradicí v jedinečném prostoru Středomoří.