Betlémská kaple je novostavba podle návrhu architekta Jaroslava Frágnera, za spolupráce konstruktéra Bedřicha Hacara (Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů). Rekonstrukcí a úpravou prošly i okolní domy spadající do areálu kulturní památky Betlémská kaple. Kaple byla postavena v letech 1949 - 1954 jako novostavba představující rekonstrukci středověké kaple. Vznikla na základě politického podnětu z roku 1949 prostřednictvím dochovaných plánů, vedut a pozůstatků původní stavby jako precizní analytická rekonstrukce původního stavu z konce 14. století. Původně gotická kaple z konce 14. století postavená namístě zahrady. V 16. stol upravovaná, zbořena 1786, na jejím místě zřízen sklad stavebního materiálu. Ve 30. letech 19. století na celé parcele postaven třípatrový dům (stavitel Duda), od roku 1948 postupně bouraný. Součástí stavby a současného čp. 256 je tzv. Dům kazatelů, přístavek, přiléhající ke kapli z nádvoří (se základy časově ještě staršími než samotná kaple byl postupně součástí dalších domů na parcele, dnes odděleného Křížova domu (dnes čp. 169), jeden čas i někdejší sladovny. Upraven byl rovněž v rámci rekonstrukce v 50. letech. Kaple měla původně čp. 255, poté byla nějaký čas i bez čp., dnes nese čp. 256 (parcely č. 201 - kaple a 200 - Dům kazatelů).
Do té doby se zde nalézal klasicistní obytný dům čp. 255. Původní Betlémskou kapli založili v roce 1391 pražští měšťané - kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Nejvýznamnější kapitolou v dějinách kaple bylo období po roce 1402, kdy se zdejším kazatelem a správcem stal mistr Jan Hus. Svou funkci si stavba podržela až do sklonku 18. století, kdy došlo k jejím zrušení. Po zjištění vážných statických poruch bylo v roce 1786 dekretem rozhodnuto stavbu zbořit.
Na uvolněném místě vyrostl v letech 1836-1837 obytný nájemní dům s průčelím do Betlémského náměstí, který zde vydržel až do roku 1948. Budova kaple původně vznikla z větší části na zahradě navazující na dvůr Křížova domu, který je v přestavěné podobě dochován v čp. 238 a 239. Nepravidelný půdorys kaple, její osvětlení i organizace vstupů musely být přizpůsobeny situaci staveniště v těsném sousedství starší zástavby a kostela sv. Filipa a Jakuba. V průběhu stavební obnovy kaple došlo k odhalení řady zajímavých archeologických nálezů, které jsou z části připomenuty v jejím novodobém suterénu.
V prostoru překrytém železobetonovým stropem jsou in situ prezentovány odkryté základy dvou pilířů původního trámového stropu kaple a patnáct základů pozdně gotické klenby z 16. století. Ve zdejším osáriu jsou uloženy kosterní pozůstatky z podzemí kaple a bývalého hřbitova, přičemž jeden středověký hrob je prezentován v originální nálezové situaci. Zajímavým a prezentovaným archeologickým nálezem z podzemí kaple jsou tři kruhové železářské pece z 11. století. Vyhloubeny byly do přírodního podkladu, jehož úroveň se nalézá přibližně tři metry pod úrovní současné dlažby kaple.
Současná podoba Betlémské kaple je výsledkem velkorysé stavební obnovy realizované v letech 1950-1954 s využitím z části dochovaných středověkých konstrukcí podle projektu profesora Jaroslava Fragnera. Do té doby se zde nalézal klasicistní obytný dům čp. 255. Původní Betlémskou kapli založili v roce 1391 pražští měšťané - kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Nejvýznamnější kapitola vypráví o Janu Husovi, který byl správcem a kazatelem od 14. března 1402 a kázal zde až do února 1413. Po Husově uvěznění v Kostnici byly v kapli slouženy bohoslužby „pod obojí způsobou“, což dokládá dochovaná nika ve zdivu fungující jako sanktuář.
Interiér po rekonstrukci 1950-1954 tvoří síňový prostor s dřevěným trámovým stropem, neseným dvěma betonovými pilíři na místě původních. Z původních architektonických prvků jsou zachovány ve východní stěně kamenný otvor sanktuária, portály z Domu kazatelů (přízemní profilovaný a na vyvýšenou kazatelnu), obdélné okénko a cihlový portál na oratoř kramáře Kříže. V západní stěně pak dvě obdélná okénka dělená kamenným gotickým křížem. Na stěnách se zachovala malá torza dobových nápisů (Husovy a Jakoubkovy texty).
Historické souvislosti a současné využití
V průběhu 50. let byla upravena i související plocha a přilehlé objekty, včetně Dvou domů kazatelů. Architektura kaple nese stopy původního řádu i novodobých úprav, které vyjadřují kontinuitu historické identity kaple. Současná role kaple spočívá v reprezentaci a ceremoniálním využití pro univerzitní a veřejné akce; kaple slouží jako slavnostní aula ČVUT a místnost pro imatrikulace, promoce a další ceremoniály.
Historie Betlémské kaple ukazuje proměny od husitského kázání v češtině až po moderní význam jako místa akademických slavnostních událostí. Původní kaple byla určena výhradně ke kázání a projevovala se bez presbytáře, což se odrazilo v její architektonické jednoduchosti. Po Husově působení a dalších historických etapách kaple prošla zřetelnými změnami, včetně demolice v roce 1786 a následné obnovení v letech 1950-1952 jako památník husitského hnutí.
Třetí dům na místě Betlémské kaple, známý jako Dům kazatelů, zůstal částečně zachován a přiléhal k samotné kapli. Při rekonstrukci byly využity dochované části obvodového zdiva a velká část novostavby vycházela z archeologických nálezů; v osáriu kaple jsou uloženy kosterní pozůstatky a v novodobém suterénu byly prezentovány různé archeologické nálezy včetně kruhových železářských pecí z 11. století.
Současnou podobu Betlémské kaple charakterizuje velkorysá rekonstrukce 1950-1954, která zahrnuje zachování dochovaných historických konstrukcí a začlenění nových prvků pro funkční využití. Kaple také získala novou zvukovou a vizuální identitu díky stavu a uspořádání interiéru.
V roce 2021 byly v kapli instalovány unikátní píšťalové varhany, které doplnily již širokou škálu rekonstrukčních prvků. Varhany vyrobil Vladimír Šlajch a na nich hrál Jaroslav Tůma; nástroj má 26 rejstříků a pedál, skříň z smrkového dřeva.
Betlémská kaple dnes slouží jako slavnostní síň ČVUT a zároveň jako významné kulturní a historické místo Starého Města. Návštěvníci zde mohou během otevíracích hodin navštívit i podzemí kaple, kde jsou prezentovány archeologické nálezy včetně výzkumů z 11. století a částí raně gotických konstrukcí.
Archeologie a původní stavební kontext
Před založením Betlémské kaple byla oblast Starého Města osídlena již ve 12. století s bohatou železnou výrobou v blízkosti Petřína a Botiče. Románský kostel sv. Filipa a Jakuba s přilehlým hřbitovem vznikl v průběhu 12. století a jeho zbytky byly zkoumány během archeologických prací v 40. let 20. století. Stavba kaple zohledňovala existenci kostela a hřbitova, což se projevilo v nepravidelném půdorysu a v organizaci vstupů. Základy kostela byly odhaleny v letech 1948-1949 archeologem Ivanem Borkovským.
Zakládací listina kaple z 24. května 1391 ustanovila, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Jan Hus zde působil jako kazatel a správce od roku 1402 a kázal až do roku 1413; po Husovi následovalo období spojení kaple s universitou.
K extrémnímu významu Betlémské kaple přispěla i její rola v husitském hnutí a její proměny v průběhu století, které dokládají historické prameny a rekonstrukční práce. Dnes je kaple integrální součástí akademického života ČVUT a zároveň důležitým místem potvrzujícím kontinuitu české náboženské a kulturní identity.