Po dvou desetiletích renovace září votivní kostel v novém lesku. Tato novogotická stavba na bulváru Ringstraße byla postavena jako projev díků za nezdar atentátu na císaře Františka Josefa I. 24. dubna 1879, v den stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty, byl kostel Votivkirche vysvěcen. S plánováním se začalo již v roce 1854, pouhých několik měsíců po nevydařeném atentátu na císaře. Jeho bratr, arcivévoda Maxmilián I. (pozdější mexický císař), vyhlásil sbírku finančních darů na stavbu tohoto kostela jako „projev vděku za záchranu Jeho Veličenstva“. Odtud také pochází jejich název. Inscenace trvá 30 minut. Přesné termíny najdete zde.
Trojlodní novogotická bazilika vystavěná podle francouzského katedrálního schématu patří k nejvýznamnějším stavbám evropského historismu. Díky své poloze na bulváru Ringstraße byl kostel nazýván také „katedrálou na Ringstraße“. Jeho dvě věže jsou nezaměnitelné. Vídeňská městská rada na jeho dokončení kdysi věnovala 150 000 guldenů. Sakrální stavbu v bezprostřední blízkosti hlavní budovy Vídeňské univerzity nelze přehlédnout, a to nejen kvůli jejímu impozantnímu vzhledu. S výškou 99 metrů je Votivní kostel hned po Stephansdomu druhým největším kostelem ve Vídni. Proslulých je také jeho 78 skleněných mozaikových oken, na nichž se od provedení restaurátorských prací v 70. letech 20. století objevují i moderní motivy.
Votivní kostel je kosmopolitní chrám Páně, který využívají různí cizojazyční křesťané žijící ve Vídni. Muzeum ve Votivním kostele, nacházející se v bývalém Hoforatoriu nad oltářem, představuje nejhonosnější exponáty; nejstarším je „Antverpský oltář“ z 15. století, považovaný za nejdůležitější dochované dílo tohoto žánru. Jednou z nejnápadnějších staveb hlavního města Rakouska je votivní kostel Božského Spasitele - neogotická novostavba z druhé poloviny 19. století.
Votivní kostel se nachází na Rooseveltplatz, v těsné blízkosti vídeňské univerzity, a nedaleko odsud se tyčí budova Radnice. Na den přesně 110 let před narozením autora tohoto článku spáchal János Libényi neúspěšný atentát na císaře Františka Josefa I., a jeho bratr Ferdinand Maxmilián, pozdější mexický císař, odevzdal finanční dar na výstavbu nového svatostánku. Základy stavby byly položeny v roce 1854, a do výběrového řízení na projekt se přihlásilo 75 architektů z Rakouska-Uherska i ze zahraničí. Celá stavba trvala více než dvě desetiletí a jako základní stavební materiál byl použit tvrdý pískovec, pocházející z lomů Steinbrüchen u Wöllersdorfu a z Brunn am Steinfeld.
Základy chóru a apsidové kaple byly dokončeny roku 1857, bočních lodí 1589 a věže v roce 1860. V letech 1862-1863 byla zvýšena věž i chrámová loď a v roce 1864 zahájena stavba příčné lodi se střešním štítem. Celá věž byla do výšky 99 metrů „vytažena“ v roce 1868, díky dotaci magistrátu. Teprve roku 1872 byla loď zaklenuta a o šest let později dokončeny interiérové práce. Kostel byl nakonec vysvěcen po 23 letech. Hlavní loď má devět jochů, transept sedm jochů; chrám je obrácen opačně než obvykle - chór směřuje k západu, dvojvěžové průčelí k východu. Klenba je hvězdicová i křížová, střecha sedlová; boční lodě jsou poloviční šířky a výšky hlavní lodě a doplňují je kaple lemující příčnou loď. Křížení lodi vytváří centralizující dojem. Vnější i vnitřní členění odpovídá horizontálním a vertikálním trendům stavby. Důležité je bohaté zpracování hlavního vstupního portálu s žehnajícím Kristem na centrálním sloupku, který je bohatou sochařskou galerií ve stylu francouzských gotických katedrál.
V rámci delšího závěru stojí za pozornost okna a mobiliář. Původní vitrážová okna, jejichž návrhy tvořili Josef Führich, Edward von Steinle a Ferdinand Laufberger, byla zničena v druhé světové válce. Okna byla následně restaurátorsky zrestaurována v období 1960-1973. Hlavní oltář je cibóriový, navrhl ho sochař Josef Gasser, který se podílel i na realizaci. Oltářní retábel je vysoký kolem čtyř metrů a zahrnuje mramorové prvky, alabastrové sloupky a bohaté bronzové a smaltované detaily. Oltářní obraz pochází z mramoru a byl vytvořen s použitím šesti pilířů z egyptského alabastru. Původní hlavní oltář byl odmítnut Andrease Halbiga a ten se od roku 1873 nachází ve vídeňském Augustiniánském kostele. V křížení lodí jsou čtyři oltáře: Biskupská kaple (Nejsvětějšího srdce), Růžencová kaple a Kaple sv. Kříže, a dále Křestní kaple. Biskupská kaple je vybavena čtyřmi okny se zobrazením sv. Ambrože, sv. Altmanna, Klementa Marie Hofbauera a papeže Pia II., a mramorovým oltářem s reliéfy Evangelií. Růžencová kaple byla dříve známá jako Vévodská a kaple sv. Kříže obsahuje ukřižovaného mezi Pannou Marií a apoštolem Janem; vitráže jsou dílem Franze Jägerstättera. Křestní kaple disponuje osmibokou křtitelnicí z egyptského alabastru a sochami sv. Kateřiny Alexandrijské, sv. Vavřince, sv. Barbory a sv. Štěpána. Hlavní velké varhany z roku 1878 postavila firma EF Walcker & Cie a disponují 3 762 píšťalami a 61 registry. Renovace proběhla v letech 1995-1996 firmou Klais z Bonnu. Objekt dnes patří k nejvýznamnějším historismu v organologii. Staré chórové varhany jsou ceněny jako hodnotný nástroj z roku 1904, autorem byl Franz Capek; byly upraveny v roce 1949. Nové chórové varhany navrhl Philipp Eppel a uvedeny do provozu v roce 1970.
Votivní kostel tak představuje ojedinělý soubor architektonických, uměleckých a hudebních hodnot, který propojuje gotickou tradici s romantickým historismem a moderními rekonstrukčními a muzejními prvky. V současnosti tu probíhají stálé expozice sakrálního umění a programy, které rozšiřují povědomí o dědictví této významné vídeňské památky. Park u votivního kostela, Votivní park, je oblíbeným místem setkávání studentů a návštěvníků, kteří sem chodí relaxovat mezi studiem a procházkami městem.
Koncerty a adventní akce zůstávají nedílnou součástí života kostela; evangelijní a hudebně advenční večery oživují atmosféru a přinášejí zvláštní zážitek pro návštěvníky. Gospelová hudba k Vánocům a interpretace významných interpretů vytvářejí neopakovatelné vzpomínky na toto místo. Znovuo otevření v říjnu 2021 doplnilo votivní kostel o stálou expozici sakrálních děl a poskytuje návštěvníkům bohatý poznávací výhled do historie a umění Vídně. V atraktivní atmosféře votivního chrámu se rozhořívá hlas umělců a vybrané projekce vytvářejí jedinečnou multimediální zkušenost.