Barokní pískovcové sousoší Loučení Krista s Pannou Marií

Barokní pískovcové sousoší Loučení Krista s Pannou Marií, vzniklé koncem 18. století, stojí na výrazném soklu a nachází se v místech s historickými osudy a vírou obyvatel regionu. Postava Panny Marie a Ježíše Krista je uspořádána na konvex-konkávně prohnutém soklu, který nese reliéfy a nápisy, a je orientován k východu. Marie má nakročenou levou nohu a obrácený profil, drží drapérii v pravé ruce a Kristus ji objímá levou dlaní za levou rukou. Obě postavy mají hladkou drapérii, která se ladně vine kolem těl a tvoří ostré záhyby, zatímco plášť sklouzává od těla.

Na veřejnosti bývá označováno jako významný příklad českého barokního sochařství z 18. století. Sousoší stojí na louce poblíž dvou statných topolů, v severním výběžku parcely 607/1, a je tvořeno pískovcovým soklem na třech stupních s umístěným samotným dílem. Sokl je orientován k východu a po stranách nese reliéfy sv. Veroniky a sv. Josefa. Historie díla je spojena s Josefem Simonem, rolníkem z Habendorf (dnešní Stráže nad Nisou), který podle místní tradice slíbil postavit sochu jako poděkování Bohu po návratu domů z obtížné cesty. Pískovcové sousoší bylo skutečně postaveno roku 1768 na místě bývalé křižovatky polních cest mezi Starým Habendorfem a Radčicemi. V té době ještě Radčice neměly vlastní hřbitov a mrtví byli pohřbíváni na hřbitově u habendorfského kostela. Vzhledem k archivním verzím a rytinám nese podstavec německý nápis, který popisuje poslední rozloučení Ježíše Krista s Márií a děkuje Josefovi Simonovi za postavení díla. Na zadní straně soklu je uvedeno, že restauraci provedl Anton Simon v roce 1873.

Po stránkách soklu jsou reliéfy sv. Josefa a sv. Veroniky; celkově je dílo popsáno jako kvalitní barokní sochařské dílo a významný příklad kamenné práce 18. století. V roce 1965 prošlo sousoší restaurací. Loučení Krista s Pannou Marií se nachází v městské památkové zóně, severně od náměstí Bedřicha Smetany, v ulici Řídícího učitele Havla. Sousoší spočívá na zdobném podstavci s nízkým soklem a zúženým dříkem, jehož čelní plocha nese chronogramy a nápisy, které byly dříve čitelné a dnes již méně zřetelné. Podstavec končí zvlněnou rytmickou římsou a nástavcem nesoucím samotné dílo, kde po pravici stojí Marie a po levici Kristus. Obě postavy jsou k sobě nakloněné a oděné ve splývavém rouchu. Vyšší kvalita kamenické práce 18. století a dlouhá historie vzniku a restaurování činí z tohoto sousoší důležitý kulturní bod v regionu.

Historie a kontext díla

Historie díla je spojena s Josefem Simonem, rolníkem z Habendorf (dnešní Stráže nad Nisou), který podle místní tradice slíbil postavit sochu jako poděkování Bohu po návratu domů z obtížné cesty. Pískovcové sousoší bylo skutečně postaveno roku 1768 na místě bývalé křižovatky polních cest mezi Starým Habendorfem a Radčicemi. V té době ještě Radčice neměly vlastní hřbitov a mrtví byli pohřbíváni na hřbitově u habendorfského kostela. Restaurace díla proběhla v roce 1873 a na zadní straně soklu je uvedeno jméno restaurátora Anton Simon.

Architektura a výzdoba soklu

Sokl je orientován k východu a po stranách nese reliéfy sv. Veroniky a sv. Josefa. Podstavec má čelní plochu s chronogramy a nápisy, které byly dříve čitelné a dnes již méně zřetelné. Zdobená římsa a nástavec nesoucí samotné dílo dodávají kompozici vznešenou výraznost. Obě postavy jsou k sobě nakloněné a oděné ve splývavém rouchu, s hladkou drapérií, která vytváří ostré záhyby a plášť klouže od těla.

Umělecká hodnota a kulturní význam

Historie vzniku a dlouhá tradice restaurování činí sousoší důležitým kulturním bodem regionu. Vyšší kvalita kamenické práce 18. století a jeho trvalá výzdoba z něj činí významný příklad barokního sochařství v českém kontextu.

tags: #sousosi #louceni #jezise #s #pannou #marii