Jde o zcela unikátní událost v historii Strahovského kláštera. Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost zažít vrcholné hudební umění v prostorách, které dosud sloužily především jako sakrální prostory, uvádí Christian Pšenička, dramaturg koncertní sezony. Zahájení obstará 4. března 2025 soubor La Bilancetta v majestátní bazilice Nanebevzetí Panny Marie s programem Mariánských nešpor, které složil barokní skladatel Jiří Melcelius, jenž sám v klášteře působil v 17. století. Dne 21. května 2025 rozezní Opatský refektář s překrásným výhledem na Prahu violoncellista Vilém Vlček spolu s klavíristou Markem Kozákem, kde zazní velmi málo hraná díla skladatelů Sergeje Prokofjeva, Vítězslavy Kaprálové či Edvarda Griega. Světoznámý Filosofický sál Strahovské knihovny přivítá 17. září 2025 renomovaný soubor v oblasti provozování staré hudby Collegium 1704. Sezónu uzavře 30. listopadu 2025 varhanní koncert v bazilice, kde bude veřejnosti představen nový nástroj - chórové varhany.
Klášter řádu premonstrátů byl založen r. 1140. V jeho areálu se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie, vzácná Strahovská knihovna s množstvím středověkých rukopisů, barokní Teologický sál, klasicistní Filozofický sál zdobený freskami a Strahovská galerie, jedna z nejvýznamnějších středoevropských sbírek gotického malířství, rudolfínsého umění a barokní a rokokové malby. Premonstrátský klášter na Strahově byl prvním premonstrátským klášterem u nás. Premonstrátský řád, založený sv. Norbertem roku 1120, se velmi rychle šířil v Evropě. Tak již roku 1140 olomoucký biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. (od roku 1158 král Vladislav I.) založili první premonstrantský klášter u nás - románský Strahovský klášter.
Klášter byl zbudován poblíž cesty vedoucí ke knížecímu hradu, na místě, kde se strahovalo (držela se stráž) - tedy Strahov. V latinských pramenech se uvádí, že klášter stojí na hoře Sion. Areál byl patrně rozsáhlejší než tehdejší Pražský hrad, byla to největší románská stavba v Čechách a snad i v celé Evropě. Pobývaly v něm významné osobnosti a konal se tu zemský sněm. Po požáru románského kláštera v roce 1258 byl obnoven již v raně gotickém duchu. Za husitské doby klášter upadal a nový vzestup nastal až koncem 16. a začátkem 17. stol. V letech 1603-1612 vznikl nalevo od vstupní brány goticko-renesanční votivní kostel sv. Rocha (dnes odsvěcený, v současnosti je v něm galerie Miro). Sv. Roch byl ochránce proti morovým ranám. Byl obnovován konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie a klášter dále přestavován. Vyvrcholením bylo přenesení ostatků sv. Norberta roku 1627 z magdeburského premonstrátského kláštera P. Marie na Strahov. Magdeburk byl totiž ovládnut evangelíky.
Roku 1648 byl klášter vyrabován Švédy a následovala raně barokní přestavba. Na postupném budování a barokním vybavení klášterního areálu se podíleli malíři jako J. J. Hering, Antonín Stevens ze Steinfelsu, Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška, Jiří Vilém Neuenhertz a František Xaver Balko, sochaři Ondřej Filip Quittainer, Jan Antonín Quittainer a Ignác František Platzer, architekti Giovani Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. Roku 1671 vznikl Teologický sál, starší reprezentační místnost Strahovské knihovny. V barokních skříních jsou zde uloženy staré rukopisy a prvotisky, nejstarší pergamenový evangeliář z 9. stol. V sále jsou umístěny holandské globy z 17. až 19. století. Byl přestavěn vlastní konvent a zakončením stavebního vývoje byla výstavba nové klasicistní knihovny s velkým Filozofickým sálem (délka 32 m, šířka 10 m a výška 14 m).
Z hospodářských budov je nejvýznamnější strahovský pivovar, v němž se vařilo pivo až do začátku 20. století. Od 30. let 19. století dochází k budování Strahovské galerie s pozoruhodnou kolekcí středoevropského umění. Vývoj kláštera byl v roce 1950 přerušen násilným obsazením komunistickou mocí. Po roce 1989 dochází k restituci klášterního majetku a k návratu klášterní komunity. Půdorys kláštera tvoří nepravidelný čtyřúhelník, uprostřed stojí opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie, původně románská trojlodní bazilika. Počátkem 17. století byl renesančně přestavěn, o něco později prodloužen k západu, kde vznikl pozdně renesanční portál. Dnešní barokní podobu získal chrám v letech 1742-58 při přestavbě, kterou vedl Anselmo Lurago. Převážně barokní interiér chrámu je vyzdoben osmi velkými a dvaatřiceti menšími freskami na klenbě a dvanácti nástěnnými obrazy ze života sv. Norberta v boční lodi nad arkádami. V chrámu jsou na neznámém místě pohřbeni jeho zakladatelé kníže Vladislav II. a biskup Jindřich Zdík. V samostatné kapli Panny Marie Pasovské je pohřben generál Gottfried z Pappenheimu, který zemřel po bitvě u Lützenu roku 1632. Je to původce českého rčení „známe své pappenheimské“.
Roku 1992 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. Směrem na jih je čtvercový konvent, v němž probíhal převážně klášterní život. Na východě je budova opatství a dvůr uzavírá budova provizorátu. Na jih od konventu je zahrada se salou terrenou a směrem k městu vyhlídková terasa s barokním altánem. Směrem k Pohořelci je rozsáhlé vnější nádvoří s hospodářskými budovami, které se přimykají ke gotické ohradní zdi. Hlavní vstup do chrámu otevírá honosná barokní brána, kterou postavil začátkem 40. let 18. století vlašský architekt Anselmo Lurago. Bránu zakončuje lomená římsa zdobená uprostřed velkou barokní sochou svatého Norberta. Autorem sochy z roku 1755 je Jan Antonín Quittainer. Uprostřed nádvoří je sloup, který také nese sochu sv. Norberta z 2. poloviny 17. století. V areálu Strahova sídlí již jen malá část Památníku národního písemnictví, jehož součástí byla v době budování socialismu i Strahovská knihovna. Ta byla v restituci vrácena premonstrátskému řádu a Památníku písemnictví zůstal jen literární archiv, jehož většina byla již přestěhována mimo Prahu. Památník si užívané prostory pronajímal od Strahovského kláštera do roku 2022, kdy se přestěhoval do Petschkovy vily v Bubenči. Spolu s Památníkem se přestěhovala i bronzová plastika lva od sochaře Bohumila kafky, která vnitřní nádvoří zdobila od r. 1990.
Komplex budov, které dnes tvoří Strahovský klášter, byl budován především jako místo modlitby a bohoslužby. Samozřejmě postupem doby se stal také místem, které pamatuje význačné historické události a epochy. Samozřejmě byl rovněž postupně přestavován, zvětšován a přebudováván pod vedením význačných architektů a umělců a tím se stal také místem krásné architektury. Tím však byl Strahov již od samého počátku. To nám doložil stavebně-historický průzkum nejstarší, románské, podoby kláštera, který odhalil, že strahovský klášterní komplex byl již od samotného počátku v kontextu celé Evropy výjimečný svou monumentálností a krásou. Tuto svoji původní krásu dlouhou dobu ukrýval pod vrstvami novějších přestaveb, ale i dnes její části můžeme spatřit v podobě odhaleného románského zdiva a zbytků stavebních prvků i dnes. Pojďme se v následujících řádcích podívat, co tady lze spatřit dnes.
Jak dnes vypadá areál kláštera
Letecký pohled na průčelí klášterního komplexu směrem od východu. Centrální stavbou je klášterní bazlika se dvěma věžemi, které tvoří typickou siluetu Strahova při pohledu z Malé Strany či Starého Města. Klášterní komplex je na první pohled nepřehledný, bližší představu vám může poskytnout pohled za ptáčí perspektivy, který můžete spatřit na níže uvedeném odkazu.
Architektura je však vždy vyjádřením samotných dějin architektonického komplexu, a nejinak je tomu i na Strahově. Jeho dějiny se začaly psát roku 1140, kdy Olomoucký biskup Jindřich Zdík spolu s českým králem Vladislavem II. pojali myšlenku, že naproti Pražskému hradu, na místě zvaném Strahov (od staročeského „strahovati“ = strážit), zbudovat klášter. Zpočátku na tomto místě nechali usadit komunitu Strážců Božího hrobu, kterou však roku 1143 vystřídala komunita premonstrátů z porýnského Steinfeldu. Zakládací listina Strahovského kláštera se nám nezachovala ve své originální podobě; její nejstarší dostupný opis pochází z roku 1410 a navíc je neúplný. Tento dokument byl publikován v edici „Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae“.
Listina je podepsána Jindřichem, „pokorným služebníkem olomouckého kostela“, což je olomoucký biskup Jindřich Zdík, jeden z velikánů církevní a světské politiky 12. století. Jindřich ve svém prohlášení reflektuje svou duchovní cestu, včetně poutě do Jeruzaléma, a vyjadřuje touhu žít podle vzoru svatých kněží. Příběh pak pokračuje zmínkou o biskupu Janovi, který přispěl k výstavbě kláštera a věnoval na tento účel své statky. Po smrti knížete Oldřicha a biskupa Jana převzali zodpovědnost za klášter kníže Vladislav a biskup Ota, kteří vyjádřili svou podporu projektu. Vladislav, spolu se svou manželkou Gertrudou, významně přispěli k rozvoji kláštera darováním majetků a finančních prostředků. Listina pak detailně popisuje darované majetky, včetně pozemků a jména služebníků, což dokládá rozsah a význam tohoto duchovního podniku.
Konventní a kapitulní prostory
Konventní budova, která tvoří jádro vnitřního života kláštera, zahrnuje kapitulní síň, společnou jídelnu, prostory pro spaní a stravování. V původním románském objektu byla konventní budova čtvercovým uzavřeným areálem, který přiléhal na klášterní baziliku. Středem konventní budovy byl zdroj vody, který je na Strahově tvořen bazénem, napájen bohatými prameny vyvěrajícími z Petřínu. Postupem doby byla konventní budova přebudovávána, zejména v době gotické, dále po husitských válkách a velmi výrazně i v době barokizace klášterních staveb po roce 1682. Křídlo letního refektáře bylo vloženo do románské stěny kláštera při velké barokní přestavbě konventní budovy po roce 1682.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie je duchovním, ale také architektonickým centrem Strahovského klášterního komplexu. Po zabrání kláštera komunistickým režimem v roce 1950 byl proveden stavebně historický průzkum. Během něj byl nalezen původní stavba ve formě trojlodní baziliky zakončené třemi románskými apsidami. Na apsidy směrem k západu navazovala příčná loď. Materiálem stavby byla opuka, hojně v okolí. Mezilodní arkády a zdi hlavní lodi byly po velkém požáru roku 1257 strženy a nahrazeny tehdy moderní gotickou stavbou. V této podobě se pak kostel dochoval do roku 1601, kdy byl revitalizován po zničení během husitských válek. Vzhled byl výrazně proměněn zbouráním dvou románských věží na západě a výstavbou dvou věží nad příčnou lodí. Zároveň byl kostel prodloužen a na severu k němu byla připojena kaple Panny Marie Pasovské. Kostel je dlouhý 63 metrů a široký 10 metrů.
Knihovní sály a teologie
Součástí kláštera byla od počátku také knihovna. Ve středověku byly knihy ručně psané a jejich cena byla vysoká, ale s nástupem knihtisku se situace změnila a klášter mohl vlastnit větší počet. Během obnovy kláštera za opata Jana Lohelia byly obnoveny nejen budovy, ale i knižní fond. Lohelovo křídlo je památkou na tuto činnost. Na konci třicetileté války po obsazení Hradčan a Malé Strany švédskými vojsky byla značná část knih odvezená. V letech 1670-1674 byly vybudovány nové prostory knihovny nad západním křídlem románského konventu (dnešní Teologický sál). Teologický sál byl později rozšířen a vyzdoben freskami strahovského premonstráta Siarda Noseckého. V letech 1783-1785 (dokončení 1797) byl z popudu opata Václava Mayera postaven Filosofický sál, vybavený mobiliářem knihovny zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Pohled do Teologického sálu zbudovaného za doby opata Jeronýma Hirnhaima ze 70. let 17. století. Budova opatství a provizoriátu tvoří další část komplexu; prelatura je obydlím opata a navazuje provizoriát spojující prelaturu s bazilikou. V interiéru byly dříve kaple s oratoří, které byly zrušeny během komunistického záboru. Původní opatská jídelna v prelatuře zdobí nástropní malba Siarda Noseckého z roku 1727 a tabernálek ze želvoviny z roku 1715.
Ambity, kapitulní síň a zimní refektář
Ambity tvoří hlavní komunikační trasu klášterního komplexu. Původní románská křížová chodba byla rekonstruována na přelomu 16. a 17. století. Na nárožích jsou dochovány fresky Siarda Noseckého z r. 1727 s náměty ze života sv. Norberta. Kapitulní síň byla původně románská a během stavebně-historického průzkumu 1951-1954 byly objeveny románská okna a vchod; současná kapitulní síň byla postavena v letech 1750-1753 po stržení původní. Věžní části dominují fresky a obrazy, včetně cyklu od Franze Lichtenreitera. Románské sály sloužily jako cellarium a sklad potravin; dnes z nich zůstaly renesanční a barokní prvky, včetně modelu areálu v měřítku 1:100 v prvním ze sálů. Letní refektář vznikl v rámci barokizace, projektoval jej Jan Baptista Mathey a byl dokončen v roce 1698. Klenba je pokryta freskou Nosackého s námětem Nebeská hostina spravedlivých s Kristem jako hostitelem z let 1743-1745. Zimní refektář, původně z konce 17. století, byl součástí velké barokní přestavby a sporadicky sloužil pro stolování členů konventu. Dlouholetý výzdobný program zahrnoval malby a vesměs světské i duchovní výjevy.
Další významná díla zahrnují sochu svatého Norberta, kterou zdobí baldachýn kazatelny, a fresky Noseckého s motivem Nebeské hostiny spravedlivých. Východně od kostela se nachází prelatura, která je spojena s provizoriátním komplexem a skrývá románské sály v podzemí. Kapitulní síň je v současnosti vyzdobena obrazovou galerií a freskami, jimiž prochází témata řádových světců a patronů.
Zahrady, výhledy a architektura jako odraz dějin
Strahovské zahrady vznikly spolu s klášterem a prošly mnoha proměnami. Historie Strahovských zahrad se začíná v době krále Vladislava II., jenž klášteru daroval pozemky v roce 1140. Již od počátku klášterního hospodářství zde vznikly zahrady, jejichž závlahu zajišťovaly podzemní štoly a vodovod. Opat Jan Lohelius ve 16. století rozšířil hospodářskou činnost včetně včelaření, jeho nástupce Kašpar z Questenberka dal zahrady oddělit zdí a postavil letohrádek a kašnu. V 17. století zahrady dále rozvíjely, ale byly poškozeny švédským vpádem v roce 1648. Poté je obnovil opat Vincenc Makarius Frank, který přidal skleníky a další dřeviny. Začátkem 18. století došlo k velké barokní přestavbě kláštera i zahrad; obléhání Prahy v roce 1742 však opět zasáhlo. V 19. století zahrady sloužily k pěstování ovoce, v 20. století pokračovaly revitalizační práce, zahrnující vyhlídkovou plochu a instalaci sochy Panny Marie z Exilu. Dnes zahrady slouží k pěstování plodin, včelařství a výrobě vína, zachovávajíce původní spojení zahrady a kuchyně.
Opatský byt a prelatura představují centrální část, která byla v minulosti vysoce reprezentativní a sloužila pro setkání s významnými hosty. Provoz kláštera byl řízen provizoriátem, jenž spojuje prelaturu s klášterní bazilikou a uzavírá vnitřní nádvoří. Hlavní klášterní brána byla postavena v roce 1674, později rekonstruována po poškození dělostřelbou v roce 1742; ozdobena byla plastikami od Jana Antonína Quitainera. Naproti hlavní bráně stojí kamenný sloup se sochou sv. Norberta z roku 1631 od Václava Raussela a Zachariáše Bussiho. Socha Ecce Homo, dílo Čeňka Vosmíka z roku 1910, zdobí vnější nádvoří, a Panna Marie z Exilu od Alessandra Montaleoneho z roku 1954 připomíná původní Mariánský sloup a slouží místem poutí a modliteb s výhledem na panorama Prahy a Pražský hrad.
V areálu Strahova také zůstává významná část Památníku národního písemnictví; Strahovská knihovna byla po restituci vrácena klášteru a Památníku zůstal jen literární archiv. Do roku 2022 bylo toto archivní a administrativní zázemí pronajímáno Památníku, po přestěhování do Petschkovy vily v Bubenči byly vrány především jen vybrané objekty. Působivá architektura a bohaté historické vrstvy jsou důkazem dlouhé kontinuitní role Strahova jako místa modlitby, vzdělání a kultury.
tags: #strahovsky #klaster #barokni #umeni