Mše, nazývaná Eucharistie, Večeře Páně, Lámání chleba, Nejsvětější oběť nebo Liturgie, je pro věřící křesťany středem a vrcholem společného vztahu k Bohu (modlitbou). Křesťané věří, že během tohoto obřadu se setkávají s Ježíšem v jeho slově a přijímají jeho tělo a někdy i krev. Mše je zpřítomněním Poslední večeře Ježíše s učedníky, než za nás zemřel na kříži. Průběh mše se během staletí proměňoval, i když to podstatné vždy zůstávalo: Přijímání Krista v podobě chleba a vína proměněného v tělo a krev. Věřící mají tento obřad ve velké úctě.
Struktura mše a význam jednotlivých částí
Mše svaté se mohou zúčastňovat každý den a především v neděli, kterou si připomínají jako „den Páně“. Den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Slavení mše se pro ně stává inspirací pro život. Proměněnému tělu Ježíše, tak zvané eucharistii, prokazují katoličtí křesťané úctu i mimo mši. Mše se skládá ze čtyř částí. Vstupní obřady, bohoslužba slova, bohoslužba oběti a závěrečné obřady.
Vstupní obřady připravují člověka na pozorné naslouchání Božího slova a přijímání těla Kristova. Začínají pohledem do sebe sama. Účastníci si mají uvědomit, kdo vlastně jsou. Mají také prosit o vnitřní očistu. Kdo je může očistit? Bůh. K němu volají zvoláním „Pane, smiluj se“ nebo řeckým „Kyrie eleison“.
Kněz uzavírá tuto část modlitbou. Lidé si sedají, aby mohli naslouchat čtení z Bible, a tak začíná druhá část. Nazývá se bohoslužba slova. V neděli a různé slavnosti se čtou celkem tři úryvky z Bible. Mezi prvním a druhým je vložen žalm, který je rozdělen na sloky. Refrén je dobré si zapamatovat a zpívat ho spolu s ostatními. První čtení bývá ze Starého zákona, druhé čtení z Nového zákona. Vyvrcholením bohoslužby slova je předčítání z evangelia. Evangelium čte vždy jáhen nebo v jeho nepřítomnosti kněz. Po čtení z evangelia kněz káže. Bohoslužba slova se uzavírá vyznáním víry, latinsky „Credo“ a modlitbou věřících, tak zvanými přímluvami.
Třetí část je asi nejhutnější. Věřící přinášejí dary chleba a vína. Je to gesto, ke kterému se můžete připojit symbolicky i vy, když spolu s dary položíte na oltář své problémy, smutky i radosti. To vše bude Bohem přijato a proměněno. Kněz s ministranty připraví oltář. Rozloží na něm takový ubrousek, položí kalich a misku s chlebem, nalije víno. Pak děkuje Bohu za divy, které pro nás koná. Jeho slova přerušuje zpěv „Svatý“, latinsky „Sanctus“. Po tomto zpěvu si lidé většinou klekají, což signalizuje, že se bude dít něco důležitého. Kněz totiž proměňuje chléb a víno v tělo a krev Ježíše Krista.
Odtud křesťané věří, že se tak skutečně děje a účast na tomto tajemství je pro ně velkou životní posilou. Následují prosby za živé i zemřelé, za církev, za svět, ukončené někdy slavnostním „Amen“. Po modlitbě Otčenáše lid vyznává víru a vyprošuje pokoj pro svět. Zpívá se Beránku Boží, latinsky „Agnus Dei“.
Poslední část mše je lapidární: krátká „oznámení“, „ohlášky“ a závěrečné požehnání. Někdy se setkáte s mešní sloužením s více slavnostmi, například při přímém přenosu z pohřební mše papeže. Následně, pokud jde o svatbu, křtiny, svěcení nebo řeholní sliby, přichází důležité po kázání. Příprava na dění vyžaduje klid a soustředění, a proto kněz odchází do sakristie a připravuje se ke mši.
Slavení liturgie je dílem Ježíše Krista Velekněze. Kněz je vázán předpisy a schválenými modlitbami a slouží v jednotě s papežem a biskupem místní církve. Při mši svaté se lidé učí, jak jednat, kdy stát, kdy sedět a kdy klečet.
Průběh bohoslužby oběti a postoj věřících
Obřad začíná přípravou oltáře a přinášením darů. Kněz s jáhnami připraví dary a vyzve lid k modlitbě nad dary. Ritus mytí rukou a modlitba nad dary jsou součástí této části. Poté přejde liturgie k eucharistické modlitbě s prefací a epiklesí, vzýváním Ducha Svatého. Po vyslovení Tajemství víry pokračuje oběť a chléb s vínem se proměňuje v Tělo a Krev Pána.
Přijímání začíná modlitbou Otče náš, po níž následuje pokojové požehnání vzájemným pozdravením. Zpěv Beránku Boží doprovází lámání chleba; je to moment, kdy se Kristus skrytě zjevuje ve světě. Po přijímání lid buď klečí, nebo sedí a rozjímají nad tím, co právě přijali. Závěrečné Amen potvrzuje jednotu shromáždění s tajemstvím, které zpřítomnilo na oltáři.
Na závěr mše bývá kněz požehnání a propuštění lidu. Služba ministranta je doprovodná a má sloužit, aby byla liturgie plně pohlcena do Božího slova a skutků. Ženy mohou být podle zásad Redemptionis sacramentum zapojeny do služeb ministrantů jen v určitých případech, ale s respektem k tradici. Příchod kněze do presbytáře a pozdrav oltáři jsou prvky, které vyjadřují úctu k Kristu přítomnému v eucharistii.
Další poznámky o liturgii a praxi
Liturgie je dynamický dialog mezi knězem a shromážděním; každý postoj těla vyjadřuje relevantní dění. Mešní zpěvy a liturgické prvky mají vést věřící k hlubšímu porozumění Božímu slovu a tajemství víry. Mše svatá zahrnuje tři čtení a evangeliu, nebo dvě čtení a evangelium v některých případech; čtení bývá doprovázeno žalmem a promluvou kněze.
Vnější úkony liturgie, jako jsou pokleknutí u oltáře, pokrývání oltáře a používání svěcené vody, mají sloužit k probuzení vědomí duchovních pravd. Závěr mše zahrnuje vyznání víry, modlitby a slavnostní doxologie; přijetí eucharistie posiluje propojení věřících s Kristem a s Boží lidem.